Městské divadlo Zlín uvede adaptaci básnického díla K. J. Erbena Kytice
Městské divadlo Zlín uvede adaptaci básnického díla K. J. Erbena Kytice. Text pro zlínské divadlo upravil a režíroval Dodo Gombár. Diváci se mohou těšit na vizuálně zajímavou podívanou: scénu jeviště Velkého sálu zaplaví pestré barvy, papírové květy a pouťové atrakce. Tvůrci inscenaci zasadili do atmosféry vesnice 80. let. Premiéra se uskuteční v sobotu 25. listopadu v 19 hodin.
„Rádi bychom přečetli Kytici očima, které v ní najdou srozumitelné a nadčasové sdělení, dotýkající se lidských hlubin,” říká o tom, jak k ikonickému a všeobecně známému textu přistoupil při jeho adaptaci sám režisér Dodo Gombár.
Kytice, Poklad, Polednice, Vodník, Svatební košile, Štědrý den, Holoubek a další balady se stanou součástí jednoho příběhu. Příběhu o ženách – silných, slabých, hledajících a toužících. O ženách, které v jejich osamění ovládla touha. Touha spalující a mnohdy temná… po lásce, po svobodě. Touha, která často odvádí od poslušnosti, řádu a mravnosti. Je to příběh o ženách a také o jejich mužích.
O své práci na Kytici režisér Dodo Gombár říká: „Vždycky mi přijde, u podobně známých děl, že je nestačí jen inscenovat, ale jasně a možná i nečekaně interpretovat. My jsme se rozhodli Kytici zasadit do konkrétního období, do života komunity, která by její příběhy mohla právě v jistých souvislostech zažít. Je to v něčem jistě náročnější, ale mně podobné cesty přinášejí vždycky větší smysl a hlouběji vypovídají o podstatě tvorby. A skrze takovýto přístup je možné reálněji mluvit o svých vlastních životech.”
Vůně cukrové vaty a tóny hudby se linou vesnicí. Střelnice roztáčí své kolo štěstí. Když do vesnice přijíždí pouť, jako by se na chvíli zastavil čas. Vše se zdá být možné, vše je na dosah, blíž je k nadějím i pádům.
Režiséra Doda Gombára zlínští diváci důvěrně znají. Mnozí si jej jistě pamatují díky jeho inscenování poetického Fausta, výpravné scénické adaptaci Žítkovské bohyně nebo životopisných příběhů Baťa Tomáš, živý a Baťa III. Práce s poezií a velkým výtvarným gestem mu rozhodně není cizí. K výtvarné spolupráci na inscenaci oslovil Lucii Žilák Labajovou a Hanu Kelar Knotkovou. Díky jejich vizuálnímu pojetí zažijeme tajemný i magický svět pouťových atrakcí či krásu i prchavost lidského štěstí.
„Erbenova Kytice mě vždy fascinovala svou barevností a živelností. Balady, ve kterých koexistuje brutalita, smrt, krev, strach s láskou, mystikou a vírou, mně dovedly k prostředí kolotočů a světských poutí. U nás, ve Slezsku, je zcela běžné, že během církevní pouti, okolí kostela nebo centrum obce na týden obsadí kolotoče. Náboženský svátek je nekompromisně konfrontován se svátkem světským. A duchovní prožitek v podstatě nelze absolvovat bez ruchu kolotočářských džinglů, vůně kadidla se mísí s vůní pražených ořechů, cukrové vaty a langošů. V tomto barevném světě se díky malým kouzlům odehrávají příběhy všech vybraných balad,„ říká autorka výpravy Lucie Žilák Labajová.
Kostýmní výtvarnice Hana Kelar Knotková doplňuje: „Kostýmy vznikaly už v reakci na návrhy Luciiny scény. Snažila jsem se, aby podtrhovaly dobu, kdy pouť byla událostí a místem, kde se potkávala širší společnost, tj. dobu osmdesátých let. Civilní podoba kostýmů má poukázat na nadčasovost příběhů. Záměrem bylo převést Kytici do každodenního života.“
Světský pouťový den kolotočářů a vesničanů rozehraje téměř celý umělecký soubor Městského divadla Zlín s řadou dalších hostů. Návrat starší herecké generace přes další členy ansámblu doplňují mladí začínající adepti herectví. Rozdíl mezi nejmladším a nejstarším aktérem této inscenace tak činí 65 let.
Na práci s hereckým pohybem přizval Dodo Gombár známou choreografku Lindu Fernandez Saez, se kterou často spolupracuje. Hudbu k inscenaci připravil Josef Fojta. V každé Erbenově baladě uslyší diváci živou hudbu v podání violoncellistky Věry Kousalíkové, j. h., členky orchestru Filharmonie Bohuslava Martinů.
