České divadlo Mikuláš nadělí do kin pravého britského Louskáčka a s ním Vánoce jako za starých časů Mikuláš nadělí do kin pravého britského Louskáčka a s ním Vánoce jako za starých časů
Už příští úterý čeká diváky kin mikulášská nadílka s královskou odměnou: cyklus Balet v kině uvede 5. prosince v přímém přenosu z Královského baletu v Londýně pohádkového Louskáčka. Nejkouzelnější Čajkovského skladatelské dílo v klasické choreografii Petera Wrighta je každoroční britský symbol Vánoc a bezkonkurenční oblíbenec, na nějž v adventním čase houfně spěchají londýnské rodiny s dětmi. Pohádková scéna v duchu tradičních britských Vánoc 19. století ožije také v českých a slovenských kinech.
Když v roce 1984 choreograf Peter Wright uvedl Louskáčka v londýnské premiéře, bylo okamžitě jasné, že vytvořil své vrcholné životní dílo, které se rychle zařadilo do světového baletního kánonu. V úctě a s citlivě invenčním tvůrčím přístupem evokoval původní a bezmála sto let starou choreografii Lva Ivanova, jenž tehdy v rozpracované jevištní realizaci navázal na svého učitele génia Maria Petipu. Peter Wright tuto Louskáčkovu stoletou pouť završil svým precizním soustředěním se na taneční finesy i prostorovou vypravěčskou atmosféru umocňující uhrančivé tóny Čajkovského díla. Dosáhl tak mj. toho, že se jeho Louskáček převtělil do neochvějné britské vánoční tradice, která po dekády až do dnešních dní úspěšně odolává komerčnímu diktátu svátků. Jak se mu to podařilo? Společně s designérkou Julií Trevelyan Oman využili nesmrtelné poezie malovaných dřevěných hraček, konejšivě hřejivých barev a elegantních kostýmů i uniforem, které jako by vzešly z kreseb dávných dětských knížek našich předků. Samotný příběh Louskáčka bojujícího s myším králem z pera geniálního pruského romantika E. T. A. Hoffmanna oplývá nekonečnou magií.
Když se šije za běhu
Vedle slavných baletních čísel, jako je např. vířivý tanec sněhových vloček či snový tanec Cukrové víly, má toto představení i několik charakteristik srovnatelných se sportovními výkony a rekordy. Hostující baletní mistr Christopher Carr měl na zkoušce v sále v jednom okamžiku zhruba dvě stě tanečníků. Ukočírovat takový dav, v němž musí být vzhledem k povaze pohádkového rodinného vyprávění i pro nejmenšího diváka jasně rozpoznatelné, kdo je kdo – sněhové vločky, vojáčci, různé národy – je hodno hlubokého respektu. I zmiňované (a původní) kostýmy, které na scéně „vystoupily“ již bezmála 600krát a jsou staré přes 30 let, takže péče o ně vyžaduje téměř restaurátorské kvality.
Potvrzuje to i Natalia Stewart, jež na první londýnské baletní scéně provádí kostýmní supervizi: „Sama jsem profesním původem baletní tanečnicí, takže má představa, jak má kostým padnout, jak ho ušít, používat, jak o něj pečovat, aby v něm umělci mohli pravidelně předvádět své schopnosti, je neocenitelná.“ Na dotaz reportéra, jak se řeší v přímém přenosu na scéně, když takto letitý kostým při nějaké náročné technické finese někde povolí, odpovídá Natalia Stewart znaleckým a šibalským úsměvem. „V zákulisí jsou stále připravené a pohotové švadleny s jehlami, spínacími špendlíky a dalšími proprietami, takže když taneční číslo dovolí protagonistovi zmizet ze scény, v okamžiku se kostým upraví, zašije, zpevní. Musí to být opravdu bleskurychlé zákroky,“ dodává.
Předvánoční čas s Louskáčkem z Královského baletu je zkrátka po všech stránkách velkolepé pohádkové dobrodružství a na malé i velké publikum dýchne starou dobrou Anglií.
