Milostné intriky, spiknutí, převleky a vítězící láska: Barokní opera Camilla v podání souboru Musica Florea

Musica Florea se v červenci vrátí na Malou Stranu na nádvoří Lichtenštejnského paláce v Praze se svým barokním divadlem Florea Theatrum. První inscenací, kterou představí v pátek 18. července, bude barokní opera Camilla od italského skladatele Giovanniho Bononciniho a jeho bratra Antonia Marii Bononciniho. Inscenace plná milostných i politických intrik přenese diváky do časů, kdy se na Apeninském poloostrově rozrůstala Římská říše. Režie se ujme Andrea Miltnerová, hudebního nastudování Marek Štryncl. V titulní roli Camilly vystoupí skvělá sopranistka Pavla Radostová a v dalších rolích plejáda vynikajících umělců: Vojtěch Pelka, Štěpán Pokorný, Eliška Minářová, Martin Javorský, David Nykl a Michaela Šrůmová.

Hlavní hrdinkou opery je neohrožená Camilla, která vede svůj lid v boji proti králi Latiovi, jenž si chce její zemi podrobit. Náhoda tomu však chce, že se do ní zamiluje jeho syn, a také králova dcera si za ženicha vybere jeho mocenského soka. Opera nešetří převleky a dalšími oblíbenými inscenačními postupy té doby, zajímavostí ale je, že v ní nevystupují žádné nadpřirozené ani alegorické postavy. Hrdinské skutky zde konají lidé, kteří se musí spolehnout na svou sílu, chytrost, ale také ušlechtilé vlastnosti, jako je láska a soucit. Italská verze opery měla premiéru v roce 1696, Musica Florea uvede druhou verzi na anglické libreto, která byla s velkým úspěchem uvedena v Londýně v roce 1706.

Středoevropská novodobá premiéra unikátního díla

„Protože budeme uvádět verzi, která měla premiéru v londýnském Královském divadle na Drury Lane, rozhodla jsem se spolu s kostýmním výtvarníkem Chrisem Vinzem, který se stejně jako já narodil a vyrostl v Anglii, nastudovat typicky ‚anglickou‘ verzi. Inspiraci čerpáme z období těsně po první světové válce, kdy se v divadlech londýnského West Endu vrátila na jeviště v oblasti scénografie a kostýmů estetika 18. století. Po útrapách válečných let se lidem stýskalo po minulé, zdánlivě radostnější a romantičtější době. Kostýmy tedy ponesou rysy baroka, ale budou mít svěžejší a lehčí styl typický pro toto období. To odpovídá i povaze samotné opery,“ vysvětluje režisérka nastudování Andrea Miltnerová.

„Ačkoliv jádrem příběhu jsou politické intriky, v zásadě jde o příběh tří mileneckých párů, v němž vše končí ve stylu ‚a žili šťastně až do smrti‘. Domnívám se, že tento odlehčený přístup tu má své místo vzhledem k povaze hudby, která je dynamická a barevná, jen na několika místech s náznakem tragiky. Obsahuje kompaktní arie a scény a situace se rychle střídají. Navíc se v libretu nevyskytují žádní ‚bohové‘ ani vznešená témata. To je pravděpodobně příčinou tehdejší mimořádné popularity této opery, která se během 22 let od premiéry dočkala neuvěřitelných 112 provedení. Jediná opera, která ji překonala, byla satirická baladická Žebrácká opera, kterou napsal John Gay na populární dobové balady, operní árie, církevní písně a lidové melodie,“ doplňuje souvislosti.

Andrea Miltnerová se věnuje baroknímu divadlu téměř po celou svou kariéru, ať už jako tanečnice, choreografka či režisérka. Se souborem Musica Florea spolupracovala již několikrát: Připomeňme loňské úspěšné nastudování španělské zarzuely Válka obrů, operu Praga Nascente da Libussa e Primislao nebo Vivaldiho Il Farnace. V jejím režijním přístupu se mísí respekt k dobovým principům a zároveň snaha zpřístupnit kouzlo barokního divadla současnému divákovi. Samozřejmostí je důraz na pohybovou složku díla – barokní opera má tanec doslova v krvi, a to i pokud právě nejde o žánr opéra-ballet, který byl jejich fúzí.

„Pokud jde o tanec, do opery Camilla byly původně vkládány taneční vložky mezi dějstvími, kde sloužily jako divertissement, pro rozptýlení, a neposouvaly nijak samotný děj. Nechtěla jsem tedy inscenaci tímto způsobem prodlužovat, a rozhodla jsem se místo toho vytvořit dvě taneční role: ‚putti‘. Doprovázejí děj na určitých místech, naznačují celkovou náladu scény a vnášejí pohyb do situací, které mohou jinak působit staticky kvůli barokní divadelní konvenci, v níž se zpěvák během svého pěveckého výstupu nemá po jevišti pohybovat,“ uvádí režisérka a pokračuje: „Pohyb však k barokní opeře patří neodmyslitelně, i na úrovni gestiky. Gesta byla nedílnou součástí divadelní praxe a sama o sobě jsou choreografií, protože nutí celé tělo zapojit se do přednesu hudební fráze, i když postava stojí na místě. Tanec byl navíc pro barokní kulturu zásadní, byl nezbytnou součástí vzdělání šlechty a vyšších vrstev a pro nižší vrstvy běžnou formou zábavy. Barokní člověk byl totiž mnohem více propojen se svým tělem, protože je používal intenzivněji než dnešní průměrný člověk obklopený technologiemi, které převzaly většinu fyzické práce.“

Souvislosti nejen historické

Před více než pěti lety Musica Florea provedla v novodobé premiéře pozoruhodnou barokní operu Muzio Scevola, na které se podíleli tři slavní autoři: Filippo Amadei, Giovanni Bononcini a Georg Friedrich Händel. „Z hlediska hudebně operního umění bylo zřejmé, že Händel má vedle sebe nebývale kvalitní konkurenty, což platí zejména o Giovannim Bononcinim (1670–1747), o němž mnozí současní hudebníci a muzikologové tvrdí, že v umění vyvolávání afektů prostřednictvím hudby překonává samotného Händela,“ vysvětluje umělecký šéf souboru Musica Florea Marek Štryncl. Rozhodl se představit Bononciniho jako operního autora v novém samostatném programu. Hudba k opeře Camilla (Il trionfo di Camilla) je připisována oběma bratrům, jak Giovannimu, tak Antoniu Mariovi Bononcinimu.

„Vybrali jsme operu Camilla, která až do roku 2018 nebyla současnému publiku známa, přitom ve své době patřila k nejpopulárnějším,“ přibližuje Štryncl. „Jen v samotném Londýně se do roku 1728 uskutečnilo neuvěřitelných 112 repríz ve třech různých nastudováních. Zajímavostí také je, že během prvních provedení byla kvůli zahraničním umělcům zpívána směsí angličtiny i italštiny.“

Rozdílné inscenace

Italské libreto Il trionfo di Camilla, regina de Volsci / Triumf Camilly, královny Volsků napsal italský básník Silvio Stampiglia. (Volskové či Voloskové byl starověký italický kmen sídlící v jihovýchodní části Latia jižně od Říma, byl posledním, který si Římané na Apeninském poloostrově podmanili – odtud tedy i základní děj opery.) Do angličtiny libreto přebásnilo hned několik autorů, mimo jiné divadelní impresário Owen Swiny a spisovatel Peter Motteux. Za předobraz hlavní hrdinky můžeme považovat postavu Camilly z Virgiliovy Aeneidy.

Původní italská opera měla premiéru 27. prosince 1696 v neapolském Teatro di S Bartolomeo. Stampigliovo libreto bylo do roku 1767 použito v 38 různých inscenacích, partitura připisovaná bratrům Bononciniovým pak ve 27 z nich. Ve své slavné anglické verzi byla opera uvedena 30. dubna 1706 v londýnském divadle Drury Lane.

Novodobá světová premiéra italské verze se konala až v září 2018 v Bononciniho domovské Itálii, v boloňském Palazzo Albergati v rámci festivalu Corti, Chiese e Cortili. Musica Florea uvádí novodobou středoevropskou premiéru londýnské inscenace – a to již tradičně na prknech barokního divadla Florea Theatrum. Diváci se mohou jako vždy těšit na dobové kostýmy, kulisy, rekvizity a jevištní kouzla, ve kterých si divadelníci barokní éry libovali. Nezapomenutelný zážitek začne jako vždy se soumrakem ve 21:00 hodin.

Camilla
(G. Bononcini, A. M. Bononcini: Il trionfo di Camilla)
středoevropská premiéra barokní opery
Pátek 18. 7. 2025 | 21:00
Místo: Florea Theatrum, HAMU – dvorana (Malostranské nám. 258/13, Praha 1)
Účinkuje: Orchestr Musica Florea, sólisté Pavla Radostová, Vojtěch Pelka, Eliška Minářová, Martin Javorský, Michaela Šrůmová, David Nykl, Štěpán Pokorný
Dirigent: Marek Štryncl
Režie a choreografie: Andrea Miltnerová
Kostýmy: Christopher Vinz

Osoby a obsazení
Camilla: Pavla Radostová (soprán)
Prenesto: Vojtěch Pelka (soprán)
Lavinia: Eliška Minářová (soprán)
Turnus: Martin Javorský (tenor)
Tullia: Michaela Šrůmová (soprán)
Linco: David Nykl (bas)
Latinus: Štěpán Pokorný (tenor)
Tanečnice: Lucie Holánková, Romana Konrádová

Musica Florea