Modernizace pelhřimovského divadla skončila
Pelhřimov 23. listopadu (ČTK) - V Pelhřimově skončila modernizace budovy Městského divadla. Své, nyní už bezbariérové prostory otevře po zhruba čtyřech měsících veřejnosti příští středu. Větší obnovy se historická budova v městské památkové zóně, v níž obecenstvo tleskalo i členům zdejší slavné divadelní rodiny Lipských, dočkala po 34 letech. Město do oprav investovalo asi devět milionů korun, řekl po dnešní kolaudaci ČTK starosta města Leopold Bambula.
"Protože se změnilo topení, uvolnily se sklepní prostory, jež nyní budou sloužit jako klubovny. Využívat je bude divadelní spolek Hralous, Dům dětí a mládeže, ale i Spolek pelhřimovských divadelních ochotníků Rieger," dodal. Právě jeho představitelům město ve středu předá do užívání kromě klubovny i nové sklady na kulisy a rekvizity.
V divadle se zlepšily podmínky nejen pro spolky, ale také pro profesionální soubory, jež zde hostují, i pro návštěvníky. Vstupy do divadla jsou bezbariérové, stejně jako nová sociální zařízení. Účinkujícím i návštěvníkům budou sloužit nové šatny. V hledišti je kromě jiného nový koberec s protipožární úpravou.
"Budova nynějšího Městského divadla byla původně postavena jako státní sklad soli na cestě z Vídně do Prahy, a to v roce 1707. Zprvu jednoduchá stavba bez ozdob a štítů byla vestavěna do hradeb. Vešlo se do ní až 20.000 soudků soli," upozornil starosta. Roku 1776 vyhořela a od požáru solnice sloužila jako sýpka, později v ní byla sedlářská dílna a úschovna městského pohřebního vozu.
Rozvoj spolkové činnosti ve druhé polovině 19. století a úspěšně dokončená stavba Národního divadla v Praze inspirovaly občany k založení fondu na postavení Národního domu, píše se v publikaci Tajemství zdí města Pelhřimova. Jako nejvhodnější objekt k tomu byla vybrána solnice, kterou pak místní stavitel Stanislav Rokos přestavěl v letech 1895 až 1896 v neoklasicistním stylu.
Rekonstruovaná budova měla mnohostranné využití. Byla zde restaurace, konaly se v ní spolkové schůze, plesy, divadelní představení, koncerty a do roku 1962 sloužila i jako kino. Za první světové války v ní byl zřízen lazaret a po obsazení škol za druhé světové války se v ní provizorně vyučovalo.
Jaroslava Mikešová fcz
