Moravské divadlo se promění v Tančírnu
V pátek 3. dubna 2009 v 19.00 hodin se jeviště Moravského divadla Olomouc promění ve velký taneční parket. Režisér Roman Groszmann připravil netradiční procházku dějinami 20. století, která se ponese ve znamení rozmanitých melodií a tanečních rytmů.
K realizaci inscenace Tančírna, jejímž hlavním protagonistou není nikdo jiný než taneční lokál v průběhu jednoho století, inspirovalo Romana Groszmanna např. původní filmové zpracování Ettore Scoly, či úspěšné uvedení adaptace titulu v bratislavském Národním divadle. „Zároveň pro mě bylo důležité vědomí toho, že se jedná o dílo, které může oslovit nejrozmanitější generace diváků,“ komentuje svou volbu režisér.
Na pozadí událostí 20. století se před diváky odehrají – respektive odtančí – výjimečné události českých dějin. „Ohledně výběru konkrétních historických událostí pro nás byly určujícím prvkem letopočty končící osmičkami,“ komentuje koncepci volby dějové skladby Tančírny dramaturg Miroslav Ondra a dodává: „Vybrali jsme je jako určité mezníky našich dějin, a tak zákonitě začneme rokem 1918 a vznikem Československa.“ Taneční procházka 20. stoletím tak nemine pád monarchie, první republiku, 2. světovou válku, diktatury, revoluce a vyvrcholí ve žhavé přítomnosti. „Nechci vyjadřovat nějaký konkrétní názor na dějiny, byl bych naopak velmi rád, kdyby inscenace provokovala otázky po jejich smyslu,“ komentuje svůj přístup režisér Groszmann a dodává „Nechci český národ hodnotit kladně, nebo ho naopak odsuzovat, ale pokusím se diváky seznámit s jeho reakcemi a chováním v jednotlivých mezních situacích.“ Podle Groszmanna je pak inscenace také příběhem určitého místa a jeho génia loci. Prostor, který prochází dějinami, je podle něho důležitým pojmem jakési symbolické paměti národa.
Tančírna také klade vysoké nároky na činoherce a prověří především jejich pohybovou připravenost. Ve svém projevu jsou účinkující, kteří se budou tentokrát muset obejít téměř beze slov, totiž odkázáni zejména na zvládnutí tanečních čísel a mimiku a gestiku. „Navíc zde vystupují jako určité typy a zůstávají souhrnem určitých vlastností, které se odrážejí v kontextu té které doby,“ prozrazuje ke své koncepci režisér a dodává: „Pro mě bylo zkoušení Tančírny jedním z nejpříjemnějších profesních zážitků. Souvisí to především s chutí ansámblu, s jeho soustředěností a s přístupem k věci.“ Diváci se mohou těšit na umění téměř všech členů činoherního souboru, mezi kterými nebudou chybět Josef Bartoň, Ivanka Koktová, Vlasta Hartlová, Naděžda Chroboková, Ivana Plíhalová, Lenka Kočišová, Miroslav Hruška, Václav Bahník, Jaroslav Krejčí, Petr Jarčevský, Jiří Nebenführ, Petr Kubes či Zdeněk Svobodník. Ty pak doplní hostující Pavel Doucek, Kristýna Kudrnáčová v alternaci se Zuzanou Ščerbovou, Marta Olšrová nebo Tereza Richtrová.
Stejně důležitou roli v inscenaci hraje také výběr hudby. „Jednotlivé songy jsou buď výraznými dobovými hity, případně daná období jednoznačně charakterizují nebo určitým způsobem dokreslují atmosféru,“ charakterizuje klíč k výběru melodií Miroslav Ondra, kterého doplňuje Roman Groszmann: „Na své si tak skutečně přijdou diváci všech generací i různého zaměření.“ Ke zdůraznění intenzity diváckého prožitku pak jistě přispěje i kombinace reprodukované i na živo interpretované hudby v podání kapely v čele se zkušeným muzikantem Richardem Mlynářem.
Zdroj: bergmannova@moravskedivadlo.cz
