Na Lucrezii je jedinečná její síla …
S herečkou kladenského divadla Lenkou Zbrankovou si povídáme v době, kdy do premiéry Lucrezie Borgie zbývá přibližně týden. Inscenaci Pavla Šimáka inspirovanou stejnojmennou předlohou Victora Huga uvidí diváci poprvé 30. září od 19 hodin. Děj hry nám přiblíží osudy jedné z nejvýznamnějších rodin renesanční Itálie, rodiny Borgiů, která proslula politickými a travičskými skandály.
Lenko, co jsi věděla o postavě Lucrezie Borgie před tím, než jsi začala zkoušet?
Jen to, že byla travička. Dřív jsem o ní žádný film ani hru neviděla, ale to jméno jsem měla v povědomí. Každopádně ráda zkouším hry zasazené do historie, na prostředí a atmosféru renesanční Itálie jsem se těšila. Kdybych byla divák a četla bych na plakátech titul "Lucrezia Borgia", čekala bych napětí, zajímal by mě osud té tajemné ženy. Její život viděný zblízka.
A co o ní víš teď?Když ji znáš takříkajíc "na vlastní kůži"?
Říkám si: "chudák ženská". V rámci přípravy jsem četla knížku Saint-Laurenta "Lukrécie z Borgiů". Nevím, jak dalece jsou to fakta a kolik prostoru dostala fantazie, ale na to, jak byla Borgia nešťastná kvůli politickým intrikám své rodiny, měla obrovské štěstí, že zažila velkou lásku, jakou málokdo potká. Proti tomu je červená knihovna slabý odvar. Přitom stále musela bojovat o přežití i o život svých nejbližších.
Režisér Pavel Šimák vytváří divadelní obrazy, které atakují všechny smysly. V jeho inscenacích má hodně prostoru hudba i výtvarná stránka. A nesmíme zapomenout na pohyb, v Lucrezii nechybí ani šermy. To všechno je jistě pro diváka atraktivní. Pro herce to ale znamená hodně práce ...
Herec musí dokázat jít proti hudbě, nesplynout s ní, s jejím rytmem. Hlavní je pro něj dialog, situace. Ale dokážu hudbu téměř nevnímat. Máme hodně práce, ale je to kvůli divákovi a pro něj se přece divadlo hraje. Je naší povinností ho zaujmout.
Viděla jsem v televizi Pavlovu inscenaci Červený a černý ze zlínského divadla. Velmi mě oslovila svou originalitou. Pavel pracuje takovým téměř filmovým způsobem a ta změna oproti divadelním zvyklostem je určitě přitažlivá. Stojí za vidění.
V inscenaci hraje také tvoje dcera. Jak prožíváš její snažení?
Kdyby měla i ve škole takovou invenci, jakou předvádí na jevišti, byla bych šťastná. Já jsem v jejím věku nehrála, ale ta spontánnost a vůle nic nevzdávat předem, která nám, dospělým hercům, někdy chybí, mě upoutala.
Eliška ale není divadelní nováček...
Ne, hrála už v několika inscenacích, naposledy ve Snu noci svatojánské. A sama říká, že Lucrezia je pro ni nejtěžší. Máme několik společných výstupů, kdy si koukáme z očí do očí. Prý sem v tu chvíli úplně jiná než ve skutečnosti, nevypadám jako její máma a dokonce se mě i trochu bojí. Aspoň to říká.
Lucrezia je plná vášní, čistých i temných. Jsou ti blízké role romantických hrdinek plné rozporů, emocí?
Už jsem měla podobnou roli v Nebezpečných vztazích. Na Lucrezii je ale jedinečná její síla, dominance. S takovou postavou jsem se ještě nesetkala.
Je to výzva.
V poslední době jsi měla štěstí na dvě velké role. Na konci sezóny Slečna Julie a teď Lucrezia. Máš už na Slečnu Julii nějaké divácké ohlasy?
Slečna Julie se hraje v intimním prostoru v rámci našeho projektu "divadlo na točně." Diváci jsou blízko a tak při závěrečném potlesku dobře vidím do jejich tváří. Při poslední repríze jedna divačka stále ukazovala, jak nám drží palce. Slečna Julie se divákům líbí. Doufám, že Lucrezia Borgia dopadne také dobře.
Zdroj: obchod@divadlokladno.cz
