Národní divadlo Brno uvede premiéru hry Pavla Landovského Hodinový hoteliér

Dva dědci jsou nucení žít spolu. A aby měli peníze alespoň na to nejdůležitější, přilepšují si pronájmem svého malého bytu milenecké dvojici. A tak se ze starého Fány stane HODINOVÝ HOTELIÉR. Hra Pavla Landovského má premiéru 9. června v divadla Reduta.

Pavel Landovský byl známý jako originální, pudový herec. Méně už je známý jako dramatik. Národní divadlo Brno zinscenovalo v roce 1991 jeho hru Supermanka se Zdenou Herfortovou a Jiřím Dvořákem v hlavních rolích. Nyní se dočká premiéry jeho nejznámější hra Hodinový hoteliér.

Je poetické, když se k výběru hry váže nějaká legenda. Ta k páté sezónní premiéře v Redutě je velice krátká: „Titul vždycky přijde s herci. Koukali jsme s dramaturgyní Hankou Hložkovou při nějaké příležitosti na Bedřicha Výtiska s Vladimírem Krátkým a Hanka se zeptala ‚proč vlastně nenasadíme Hodinového hoteliéra?‘ A bylo rozhodnuto,“ přiznává jednoduchost výběru kmenový režisér Národního divadla Brno Štěpán Pácl.

Hru napsal Pavel Landovský v roce 1968. Inspirací mu byli dva dědci na lavičce, kteří se spolu neustále hádali, neposlouchali se, ale neodsedli si. Jako by bez sebe nemohli být.  A tak se zrodil Fána, hašteřivý vykuk, který celý život chytračil a odrbával, co se dalo a noblesní Hanzl, který na rozdíl od Fány nemá penzi, protože byl legionářem, a tak si musí přivydělávat jako hlídač. A aby si přilepšili, pronajímají svůj malý byt k tajným schůzkám Zuzi a Ríši. On je ženatý a chce milenku, ona je mladičká a chce vztah. Pavel Landovský svou hru popsal jako situační hru charakterů, jako něžnou pasáckou rapsodii. Štěpán Pácl na Landovském jako autorovi vyzdvihuje dvě věcí: „Humor a křehkost. Je to asi jediný dramatik na světě, který dokáže řvát poeticky a hulvátsky mlčet.“

Podobně ho vidí i představitelé dvou starých pánů. Bedřich Výtisk poetiku Landovského začal objevovat postupně: „Když jsem do ruky dostal text Hodinového hoteliéra a poprvé jsem si to přečetl, řekl jsem si: ‚Ježíšmarjá, dyť to není vůbec vtipný. Co to je?‘ Jenomže, jak jsem se to začal učit, najednou se mi začalo hodně věcí odkrývat a musím říct, že ta hra je moc dobrá a že Landovský opravdu uměl psát, což není každému dáno. A hlavně není každému dáno napsat divadelní hru s dialogy, které musí být vymyšlené tak, aby to do sebe všechno zapadalo, a navíc to bylo vtipné a dojemné. V tomto případě byl Landovský opravdu velká osobnost.“

Výraznou složkou Hodinového hoteliéra je scéna, kterou navrhla Linda Holubová. Ta maličký byt starých pánů umístila na kraj podia, na forbínu. „Ráda pracuji s detailem a tento až filmový pohled na scénu a kostýmy je mi velmi blízký. Použité materiály, patina, ale i třeba barva tkaniček u bot, vše má v takovém případě svůj důvod. Jeden drobný detail dokáže dát kontext zbytku dekorace, nebo určit charakter postavy. A v tom je to největší kouzlo naší práce.“

I Štěpán Pácl si práci na malém prostoru pochvaluje: „Je to hra jemná, vyžadující přesné, až filmově přesné herectví. Chtěl jsem, abychom byli divákům co nejblíže, abychom si vzájemně mohli dopřát jemnost a rozkoš hereckého detailu. V takové blízkosti pracuji poprvé a jsem uchvácen. Moci se herců téměř dotknout, být tak blízko takové srandě a tolika emocím, a zároveň zůstat chráněn příšeřím hlediště, to je vzrušující a fascinující zároveň.“

Hodinový hoteliér se uváděl na českých jevištích pouze do roku 1971. Po Landovského vynucené emigraci se vrátil na naše scény až po Sametové revoluci. V Brně se ale objevuje vůbec poprvé.

www.ndbrno.cz