Národní divadlo připomíná tragický osud legionáře Josefa Švece

Přesně na den sto let od sebevraždy legionáře Josefa Švece, která měla vyburcovat jeho jednotku k dalším bojům v Rusku, uvedlo dnes večer Národní divadlo premiéru inscenace Plukovník Švec. Hru Rudolfa Medka režíroval Jiří Havelka a Národní divadlo ji uvádí ke stému výročí vzniku republiky. Plukovník Švec byl pohřben tři dny po smrti, 28. října 1918, aniž se dozvěděl, že o tisíce kilometrů dál se právě zakládá Československo.

Legionář Medek hru napsal deset let po událostech, o nichž vypráví, a zároveň k desátému výročí vzniku Československa. Za dalších deset let byla hra zapomenuta a o další desetiletí později nástup komunismu vymazal z paměti lidí Švece i Medka. První česká scéna nyní počítá s tím, že na hru by měly do divadla chodit ve velké míře školy.

Devadesátiminutová inscenace vyžaduje větší míru soustředění. Večerem provází jeden z herců jako moderátor, který diváka uvádí do historického kontextu. Jednoduchá scéna téměř bez dekorací i text vycházející do značné míry z původní Medkovy hry ale i tak vyžadují velkou divákovu pozornost. Inscenátoři hru předkládají bez nadbytečných efektů, viditelné glorifikace hrdinů i patosu.

V titulní roli vystupuje Filip Kaňkovský, v dalších rolích hrají Matyáš Řezníček, Igor Orozovič, Pavel Batěk, Jan Bidlas nebo Alois Švehlík.

Josef Jiří Švec, oddaný sokol a zapálený rusofil, se na počátku první světové války přidal do nově vznikajících československých legií v Rusku. Podobný osud měly tisíce Čechoslováků, kteří šli se zbraní v ruce bojovat za vznikající republiku a za demokratickou budoucnost Ruska. Zanechali po sobě deníky a také řadu fotografií. Po Ševcovi však zbyla legenda; v předvečer vzniku ČSR se zabil, aby zburcoval demoralizovanou jednotku k dalším zoufalým bojům.

Inscenovat hru, která byla za první republiky diváckým hitem, se rozhodli dramaturgyně Marta Ljubková a režisér Havelka. Podle Havelky Medek, který na Sibiři sám byl a jehož životní příběh se tak klene nad tím Švecovým, napsal v roce 1928 dokumentární drama.

Tvůrci v souvislosti s výběrem titulu řešili, do jaké míry má dnes být Národní divadlo angažované, zda má objevovat věci, které zapadly. Havelka před premiérou řekl, že nic z toho, co dělá, nebere primárně jako politickou angažovanost. „Ale zároveň se tomu nelze vyhnout. Nemůžu chtít komunikovat o něčem, co se mě netýká. Já nevím, co má dělat Národní divadlo, snad má neustále přetřásat důvod svého vzniku (...) Smysl Národního divadla asi je v otvírání velkých témat národní povahy, historie a možné budoucnosti. Protože Národní divadlo má luxus, že si může dovolit klást velké společenské otázky," uvedl.

Uvedení hry na Nové scéně doprovází sestřih autentických filmových záběrů pořízených československými legionáři v letech 1914 až 1920 v Rusku. Počínají svěcením praporu České družiny v Kyjevě, zachycují boje i každodenní život československých vojáků na transsibiřské magistrále včetně návštěvy Milana Rastislava Štefánika i návrat do vlasti kolem celého světa. Projekce je doplněna animovanou koláží portrétů československých politiků a vojáků, kteří se ruské anabáze účastnili.

https://www.narodni-divadlo.cz/