Národní divadlo uvedlo Oněgina v úpravě Johna Cranka
PRAHA 11. listopadu (ČTK) - Balet Národního divadla uvedl druhou premiéru slavného baletu Oněgin z dílny choreografa Johna Cranka (1927 až 1973). Šéf baletu Petr Zuska inscenaci označuje za nejdůležitější událost první části současné sezony. Balet na motivy románu Alexandra Sergejeviče Puškina je na programu do konce roku ještě dvakrát.
Balet ND uvedl již před dvěma lety jiný Crankův balet, Zkrocení zlé ženy. Adaptace Shakespearovy hry patří k nestárnoucím baletům klasickým, Oněgin zase náleží ke klasice z hlediska baletů dramatických. Stejně jako v případě Zkrocení zlé ženy i nyní připravovali se souborem inscenaci Crankovi kolegové, asistenti choreografie Jane Bourneová a Ivan Cavallari.
Balet Oněgin sleduje známý příběh znuděného aristokrata, který odmítá lásku mladé dívky Taťány a dává přednost flirtování s její sestrou Olgou. O několik let později si Oněgin uvědomí, že udělal chybu - je už však příliš pozdě. Crankův balet klade na tanečníky požadavky nejen co do fyzického výkonu, ale i do expresivity a smyslu pro hluboké emoce.
Cranko do tragického děje vložil mnoho humorných prvků, čímž následoval příklad samotného Puškina. Oněgina i Taťánu humorné pojetí trochu "zlidšťuje" - při svém prvním výstupu například Taťána leží na podlaze ve zcela nebaletní póze a čte si knihu. Ve druhé premiéře tančili v hlavních rolích Oněgina a Taťány první sólisté Baletu ND Alexander Katsapov a Zuzana Susová.
Podle Zusky byl umělecký šéf stuttgartského baletu John Cranko jedním z největších choreografů 20. století, duchovním otcem mnohých slavných choreografů a na pódiu Národního divadla by se jeho díla měla objevit. U Cranka v 60. letech tančil například slavný český choreograf Jiří Kylián působící v Nizozemsku.
Crankův Oněgin vznikl v roce 1965, od té doby se inscenuje stejně. V současnosti existují dvě varianty. Dnes večer viděli diváci tu, kterou nyní uvádí i stuttgartský balet, druhou hraje londýnský Královský balet. Stuttgartská verze je doprovázena nikoli stejnojmennou operou Čajkovského, ale instrumentací Kurta- Heinze Stolzeho (1926 až 1970). Crankův spolupracovník použil většinou neznámé skladby Čajkovského a vytvořil zcela novou baletní hudbu, aniž použil jediný takt z opery.
Markéta Horešovská rot
