Neslyšící herci z JAMU propojí osudy skladatele Leoše Janáčka a básníka Rabíndranátha Thákura

Dva kulturní velikáni a jejich životní osudy se střetnou v nové inscenaci Srdce v prachu, oči planoucí, jejíž česká premiéra se uskuteční ve čtvrtek 13. prosince od 19 hodin ve studiu Marta. Tato scéna Divadelní fakulty JAMU tak uvede absolventskou autorskou inscenaci Ateliéru výchovné dramatiky pro Neslyšící v režii odborné asistentky Adély Kratochvílové. Mozaiku ze života a díla hudebního skladatele Leoše Janáčka a indického básníka bengálského původu Rabíndranátha Thákura nastudovalo celkem devět herců. Jak uvedla Kratochvílová, čtyři absolvující studentky jsou ze vzpomínaného Ateliéru výchovné dramatiky pro Neslyšící, tři studenti z jiných oborů a dva hosté. Tři z herců jsou zcela neslyšící nebo nedoslýchaví. Mimochodem právě role Janáčka je obsazena neslyšícím hercem.

Na první pohled nezvyklé spojení podle režisérky odůvodnil fakt, že Thákurovu báseň Potulný šílenec zhudebnil právě Leoš Janáček.  Nápad propojit tyto dvě geniální osobnosti v jediném představení neslyšících však podtrhlo i několik zajímavých paralel. „Oba muži se narodili do velkých rodin, dostalo se jim kvalitního vzdělání, byli tvrdohlaví, šli vlastní cestou, učili, zakládali školy, měli zájem o hudbu, psali, nebáli se vyjádřit vlastní názor, bojovali za svobodu a spravedlnost, měli zájem o lidovou poesii, písně, nářečí, o člověka obecně,“ vyjmenovává ony analogie Kratochvílová.

Janáček i Thákur podle ní také tvrdě pracovali, tvořili, prahli po uznání a oběma se jim o nakonec i dostalo. Nikdy neustrnuli a ve své tvorbě překračovali hranice svých národních kultur. Byli nadčasoví. A také byli oba omylní ve svých postojích.: „Oba byli muži - manželé, otcové, milující a zranitelní. Oběma zbělely vlasy. Oba milovali život,“ uzavřela Kratochvílová. Rámcový moment inscenace tvoří Thákurova přednáška na Karlově universitě (proslovená roku 1921), na níž byl Janáček přítomen a z níž své velké pocity posléze vyjádřil ve fejetonu v Lidových novinách. Zmiňuje zde také úryvky z básní, které Thákur přednášel - mimo jiné – text Pták v kleci. „Tato báseň je nádherná a my jsme ji s nadšením použili. Kromě dalších básní z Thákurových sbírek jsme zinscenovali také povídku Dopis ženy, ve které Thákur poukazuje na nerovnoprávné postavení žen a mužů v indické společnosti. Ve své době to byla od něj velká troufalost,“ doplnila Kratochvílová. Z Janáčkova díla inscenátoři vybrali ukázky z Její Pastorkyně, Lišky Bystroušky, Moravské lidové písně a mnoho dalších.

Divadelníkům jde o propojování světů - ať už světa Západu a Východu, ale i světa slyšících a neslyšících. Svět je podle nich totiž jen jeden a pro všechny. „Mluvené slovo i znakový jazyk používáme paralelně, abychom sdělovaný příběh zprostředkovali jak slyšícím, tak neslyšícím divákům. Nejde však jen o "pouhé" tlumočení, ale o převod do uměleckého znakového jazyka, který má nejen obsahovou, ale také pohybově-estetickou hodnotu,“ vysvětlila Kratochvílová.

Scéna bude jednoduchá bílá, kostýmy naopak zase barevné. K lepší orientaci v řazení událostí inscenace divákům pomohou projekce. Zhruba hodinová inscenace je určena slyšícím i neslyšícím. Nejen proto byla pro inscenátory kardinální otázka rovnoměrného zastoupení slova a znaku.

První reprízy zajímavého večera se uskuteční v Martě 14. Prosince v 18.30 a 17. prosince v 19 hodin.