Ničivé záplavy před deseti lety poškodily celkem 33 divadel
Povodně před deseti lety postihly celkem 33 českých divadel, téměř polovinu z nich v Praze. Z těch pražských bylo pět divadel jen poškozeno, takže mohla zahájit novou sezonu, další čtyři hrála provizorně. Mimo metropoli byly zničeny divadelní sály v Českých Budějovicích, Plzni, Terezíně a Ústí nad Labem. Překvapivě bez následků zůstaly scény v Táboře, Písku, Děčíně a Klatovech. Na opravy zasažených divadel lidé přispěli prostřednictvím sbírek a beneficí.
Opravy zničených divadelních budov tehdy usnadnila veřejná sbírka Divadla pod vodou, z níž byly hrazeny nejnaléhavější potřeby. Konala se také benefiční představení. Česká divadla podpořili i zahraniční divadelníci. Prvním z nich byl dramatik Patrick Marber, následovali například Tom Stoppard, David Auburn a Tony Kushner. V zahraničí se uskutečnily sbírky na pomoc českým divadlům prostřednictvím středisek Mezinárodního divadelního ústavu a profesních uměleckých svazů. Z domácích umělců nejrychleji přispěli Filip Renč, Marie Málková a Arnošt Goldflam.
Hrozivě to vypadalo například v podzemním Divadle v Dlouhé, kde voda dostoupila téměř na balkón. Neplánovaně tam vznikla inscenace Mokré písně z Dlouhé aneb Co nevzala voda, v níž herci zpívali a hráli na zbytky hudebních nástrojů. Postižené scény se svými představeními musely hostovat. Ještě půl roku po povodních se nehrálo v Dlouhé, na Palmovce, v Arše, Semaforu a Karlíně. Divadelní ústav tehdy vyčíslil přímé škody na 300 milionů korun, ovšem bez nákladů na celkové či dodatečné rekonstrukce.
Zatopením suterénu karlínského divadla přišel Semafor o všechno včetně rekvizit, kostýmů i not. Jediné, co Jiřímu Suchému zůstalo, bylo jeho "know-how", optimismus a vůle soubor opět postavit na nohy, což od té doby denně dokazuje v nových prostorách v Dejvicích. Vedle kolegiální pomoci z jiných scén mu pomohla spousta firem a jednotlivců. Paradoxem bylo, že se Semafor těsně před záplavami transformací změnil ze scény magistrátu ve společnost s ručením omezeným.
"Takže jsem divadlo sice dostal, ale vzápětí o ně přišel," komentoval to Suchý. Vrátil se tak do roku 1961, kdy mu sebrali sál ve Smečkách. "Měli jsme tehdy 14 pražských štací a každý den hráli jinde. Průšvihy jsou ale živel, v němž se dovedu pohybovat," uvedl principál, jemuž povodňová voda odnesla i piano Jiřího Šlitra. Z původních kostýmů Voskovce a Wericha, které opatroval jako relikvii, pečlivě oškrabal bahno, vypral je a uložil do mrazáku, aby nezplesnivěly. Dnes jsou opět vystaveny v jeho divadle.
Palmovka, kde záplavová hladina dosahovala více než metr nad jeviště, se vrátila pod vlastní střechu v březnu 2003. Před ní obnovila činnost Říše loutek, scéna s více než devadesátiletou tradicí, která přišla o unikátní archiv. Povodňový exil Archy skončil až na podzim roku 2003, opravy si vyžádaly 70 milionů korun. Až po čtyřech letech, tedy v říjnu 2006, zahájilo provoz Hudební divadlo Karlín; generální rekonstrukce stála 630 milionů.
