Nominujte na Cenu E.Schorma do 31.března 2010!

Agentura DILIA jako každoročně udělí studentům Cenu Evalda Schorma za původní hru, dramatizaci či překlad. Nominace zasílejte do 31. března 2010!

 

 Cena Evalda Schorma - za původní hru, dramatizaci či překlad

• Cena je určena pro studenty DAMU, JAMU, FFUK, FFMU, FPF a FFUP za původní hru, dramatizaci či překlad.
• Projekty hodnotí komise na základě nominace a cenu spojenou s finanční odměnou uděluje DILIA autorovi (kolektivu).
• Nominována mohou být tato díla:

              - původní hra
              - překlad hry (do češtiny dosud nepřeložené)
              - dramatizace

• Dílo může nominovat jakákoli fyzická osoba, zejména však pedagogové a studenti výše uvedených škol a divadelní odborná veřejnost.
• Nominace musí obsahovat zdůvodnění, kontakt na nominujícího a nominovaného a samotný text, který je nominován, a musí být doručena v písemné formě buď na adresu DILIA, Krátkého 1, Praha 9 nebo e-mailem na adresu spalova@dilia.cz, nejpozději do 31. března 2010.

 

Evald Schorm (15. prosince 1931 - 14. prosince 1988):

  „Každý je v tom  sám. V tom zmáhání  dvou nepřátel. Sebe a skutečnosti.“

 

 Evald Schorm od šedesátých let dvacátého století výrazně ovlivnil divadlo i  film jako představitel československé nové filmové vlny (Každý den odvahu, 1964, Návrat ztraceného syna, 1966, Farářův konec, 1968, Den sedmý, osmá noc, 1969). Po roce 1971 režim Schormovi práci u filmu z politických důvodů znemožnil, vrátit se mohl po sedmnácti letech filmem Vlastně se nic nestalo (1988).  Krátký život mu byl  vyměřen. Okusovaný z jedné strany  zákazy a z druhé nemocí (Černý  mnich v roce 1983 byl  patrně posledním představením, které dělal  v plné  síle).  Svůj  život  mohl  žít  mezi  lety  1956 až 1969,  v sedmdesátých  letech vyčerpává  obrovský potenciál  sil. Až  do  roku    1983,   kdy    propuká   nemoc.  

 

Naštěstí se už od roku 1966 věnoval režii divadelní a divadla se mu stala útočištěm, kde získal věhlas vynikajícího tvůrce činoherního, operního i multimediálního: v Činoherním klubu, Studiu Ypsilon, Státním divadle v Brně, Činoherním studiu, Semaforu,  Národním divadle a především v Divadle Na zábradlí, kde se zaměřoval na zásadní otázky podstaty lidského bytí a zdůrazňoval, že „není důležitá jenom pravda sama, ale i cesta k pravdě“ jako například v dramatizaci Dostojevského Bratrů Karamazových (1979). Od roku 1967 (Revue z bedny) spolupracoval i s Laternou magikou: režíroval Kouzelný cirkus (1977), Sněhovou královnu (1979), Noční zkoušku (1981), Černého mnicha (1983) i Odyssea (1987).

Pro Schormovu divadelní tvorbu bylo podstatné jediné: už  žádná   společenská   kritika,   ale  psychologické,  téměř  meditativní zvnitřnění.  Sonda, maximální  lidskost  i s  propastmi a  pochybami. Lidskost  ve své  obnažené  absurditě. Člověk je  dobrý i špatný. Člověk není  ani dobrý, ani  špatný. Schorm ukazoval, že „v  nejistotě  je  snad  jediné  východisko“. Ze  samoty člověk nesmí utíkat, „člověk  je vždycky sám a musí o tom vědět“.

 

(Radka Denemarková)

 

 

Zdroj: spalova@dilia.cz