Nová Rusalka těží z duchovní roviny Dvořákovy hudby
Tvůrčí tým v čele s režisérem a zároveň uměleckým šéfem opery Národního divadla, Jiřím Heřmanem, nezastírá až metafyzický přesah nového nastudování. Nezřídka ploše a pohádkově ztvárňované postavy získávají v Heřmanově pojetí mnohem jemnější kontury a jejich motivace a východiska abstrahují k odvěkým konfliktům člověka a osudu, člověka a přírody i člověka k sobě samému. Premiérově bude Rusalka uvedena dvakrát: 13. května v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro a 17. května – vždy v historické budově Národního divadla od 19.00. Slavnostním uvedením bude ještě předcházet 10. května předpremiéra.
„Režijní pojetí vychází z hudby, z konfliktů postav a sil, jež se v nich od prvního okamžiku sváří,“ vysvětluje Jiří Heřman. „V Rusalce se pro mne setkávají dva světy: svět nadpřirozených bytostí, chcete-li posmrtných duší, a svět lidských bytostí, který v sobě nese tíhu lidského nesmíření a vnitřního nesouladu.“ Režisér sestavil svůj inscenační tým ze zkušených, kreativních osobností: hudební nastudování svěřil šéfdirigentovi Pražské komorní filharmonie Jakubu Hrůšovi, autorem scény je Jaroslav Bönisch, kostýmy vznikly v dílně Alexandry Gruskové, pěvce a tanečníky pohybově vedl choreograf Jan Kodet a světelný design, jenž je v novém pojetí Rusalky zvláště důležitý, realizoval Daniel Tesař. Zvučná jména se objevují i mezi sólisty. O titulní part se podělí Dana Burešová, Maria Haan a Wioletta Chodowicz. Úlohy Prince se pak ujali Aleš Briscein a Valentin Prolat. Poprvé se na první scéně představí Vodníci mladé generace - renomovaný slovenský basista Štefan Kocán spolu s Martinem Gurbaĺem, kteří se alternují se stálým členem souboru opery Národního divadla Miloslavem Podskalským.
Prvkem odlišujícím novou inscenaci od předchozích nastudování Rusalky je propojení rolí Ježibaby a Cizí kněžny. V Národním divadle se o tuto dvojroli podělí Jolana Fogašová a Dagmar Pecková. Režisér Jiří Heřman svůj krok vysvětluje jednotným zosobněním „tragického osudu ženy, která v životě nenachází smír, je zaslepena v lidské zahořklosti a zklamání z lidských vztahů a milostných pout“. A toto pojetí klade do přímého protikladu k postavě Rusalky, již (duchovní) láska nabídla možnost vnitřního smíru. Další informace najdete na www.narodni-divadlo.cz.
Antonín Dvořák zkomponoval Rusalku na sklonku svého života. Působí jako krásné vyvrcholení jeho skladatelské kariéry. Operní znalci po celém světě se shodují, že zmíněná krása Rusalky – ryzí půvab její hudby, její síla lyrického i dramatického výrazu, její rovnoměrně vysoká úroveň inspirace a ucelenost jejího celkového gesta navzdory včlenění velmi kontrastních stylů – je znamením geniality skladatele Antonína Dvořáka a jeho libretisty Jaroslava Kvapila. A rovněž mimořádného souznění jejich talentu a přátelství.
Ačkoliv jsou v souvislosti s Rusalkou často zmiňovány přírodní živly a příroda obecně (ostatně Dvořák jakožto její velký milovník a ctitel právě jí v opeře přenechává poslední „slovo“), Jiří Heřman přírodu nechápe jako programového soka lidského elementu, jako zdroj střetu. „Mnohem spíše je v našem pojetí opera Rusalka o konfliktu člověka sama se sebou a jeho okolním světem, se kterým není smířený,“ objasňuje režisér. A doplňuje: „Rusalka je dramatem cesty za poznáním, ze které není návratu.“
Tento koncept lze vztáhnout také (a především) na postavu Prince, jenž stojí mezi postavami zatrpklé Ježibaby a Rusalky. Pro Aleše Brisceina, jednoho z představitelů Prince, půjde již o čtvrté nastudování Rusalky v jeho dosavadní kariéře. Přesně pojmenovává rysy odlišující Heřmanovu verzi od všech dosavadních zkušeností: „Tentokrát Princ není obligátně ztvárňovaný mladík ženoucí se za svou vidinou lesy a močály. Režisér nás při vedení postav vedl velmi citlivě a dbal o detailní vykreslení jejich charakteru.“
Nové nastudování Rusalky podle tvůrců vzdává hold Dvořákově i Kvapilově géniu. A zároveň – nikoliv prostřednictvím spektakulárních efektů – přibližuje archetypální, odvěký konflikt nejmladší generaci diváků. Právě v tomto bodě je nezastupitelné místo světelného designu, pomocí nějž dojde k propojení – dle slov Jiřího Heřmana – „pravěké hladiny vod s upadající či vzlétající duší člověka.“
Pro úplnost dodejme, že Dvořákova Rusalka od své premiéry v roce 1901 až na drobné výjimky nikdy nezmizela z repertoáru Národního divadla. S celkovým počtem téměř 2 000 repríz se co do frekvence zařazuje hned za Smetanovu Prodanou nevěstu. A jistě není náhodou, že po Rusalce stále častěji sahají rovněž operní domy po celém světě.
U příležitosti premiéry opery Rusalka Antonína Dvořáka se koná také přednáška muzikoložky Vlasty Reittererové. Přednáška je součástí programu Evropských operních dnů a uskuteční se ve čtvrtek 7. května od 15.00 hod. v provozní budově Národního divadla.
Zdroj: opera@narodni-divadlo.cz
