Olomoucká Mandragora se převlékla do současného hávu
Režisér Lukáš Rieger se v tvůrčím tandemu s dramaturgem Lubošem Sůvou vrací do Moravského divadla po necelém roce. Po komorní inscenaci Dohráno s Otou Pavlem tentokrát oba tvůrci vstupují na velké jeviště, aby neklasickým způsobem nastudovali klasický titul – renesanční komedii Mandragora.
Oblíbená anekdota o tom, jak se neplodný žárlivec Nicia nechá napálit mladíkem Callimacem, jenž chce za vydatné pomoci šikovného kuplíře Liguria a výtažku z kouzelného kořene mandragory získat srdce jeho krásné ženy Lucrezie, posloužila tvůrčí dvojici k osobitému pojetí inscenace. Režisér společně s dramaturgem společně výrazně upravili původní překlad Jaroslava Pokorného. „Překlad, který jsme měli k dispozici, nám připadal poněkud zastaralý a nesoučasný, a tak jsme se rozhodli pro jeho radikální adaptaci,“ říká režisér inscenace Lukáš Rieger a dodává: „Z původních replik se jich zachovalo jen několik a místo toho jsme vlastně napsali zcela nový text, který ovšem velmi věrně zachovává původní Macchiavelliho řazení jednotlivých scén.“ „Zároveň jsme nechtěli měnit původní autorův záměr pojetí hry,“ podotýká dramaturg Luboš Sůva a doplňuje: „I v našem případě se jedná o vtipnou hru o manželské nevěře, jejíž půdorys je využit k hlubší společenské sondě, kdy každý podvádí každého.“
V jejich pojetí ovšem současně zůstávají zachovány také jednotlivé postavy-typy, jejichž vtahy se tvůrci ve své inscenaci pokoušejí vyostřit a zdůraznit tak nadčasovou drzost a bezohlednost. Snad i proto nezasadili příběh do historického kontextu, ani kostýmů, ale do jakéhosi bezčasí, které má ještě více zdůraznit univerzálnost příběhu. Výtvarné řešení scény a kostýmů hostující výtvarnice Evy Jiříkovské nás tak odkazuje mnohem více k naší současnosti a umožňuje aktualizovat obecně platné Macchiavelliho typy a zdůraznit ostrou kritiku společnosti.
Pokud jde o nároky na představitele jednotlivých rolí, vyžaduje Mandragora podle režiséra Riegera velkou hereckou kázeň: „Herci se musí důsledně držet stylizace jednotlivých typů, které jsou předem dané, stejně jako jejich výrazový rejstřík. A to vše si žádá velkou přesnost,“ dodává režisér. Jako Callimaco se ve své první větší roli v Moravském divadle představí nová posila činoherního souboru – herec Jakub Dostál a jeho konkurenta v lásce – právníka trpícího impotencí Nicie – pak nezapomenutelným způsobem ztvární Václav Bahník. Výrazným hybatelem děje je samozřejmě sluha a „přítel do nepohody“ Ligurio v podání Dušana Urbana. Galerii pestrých typů, které poukazují na různé podoby lidské hlouposti i vychytralosti, pak doplní Jaroslav Krejčí coby „duchovní otec s citem pro peníze“ Timoteo, Vlasta Hartlová a Naďa Chroboková pak alternují Niciovu tchýni Sostratu, Ilona Bláhová se blýskne coby „žena znající cenu pravidelné modlitby a Zdeněk Svobodník ztvární roli „trpělivě naslouchajícího“ barmana Sira. Zajímavá herecká příležitost čeká také na Lenku Kočišovou coby Lucrezii. Její postava dostala oproti předloze poněkud větší prostor, a tak nejenže tu komentuje děj pomocí žánrově proměnlivých pěvecko-hudebních složek, jejichž autorem je Peter Graham, ale diváky pak v samotném závěru jistě překvapí svým nečekaným komentářem.
Mandragora se v historii olomouckého divadla objevuje teprve potřetí. Poprvé měla premiéru již v roce 1925 coby volná adaptace s názvem Mandragola v režii Karla Černého s Jarmilou Kurandovou v jedné z hlavních rolí a podruhé až 19. května 1991 v režii Romana Meluzína
Zdroj: bergmannova@moravskedivadlo.cz
