Pardubický Krejčovský salón s Mariánem Labudou
Stejně jako v Divadle na Vinohradech, v němž měla hra českou premiéru, se režie ujal Petr Novotný, který do role mistra Leona obsadil Mariána Labudu. „Tak nevím, asi mě bude pronásledovat osud Leona; budu žít na jevišti obklopen ženami. Ženy jsou pro mě záhada. Zjišťuji, že čím jsem starší, tím víc jim přestávám rozumět,“ říká Marián Labuda, jenž Leona hraje v Bratislavě, v Praze, nyní v Pardubicích a dokonce se ozvali s nabídkou i ze Slováckého divadla Uherské Hradiště.
Inscenace diváky zavádí do poválečné Paříže, kde v maličkém mikrosvětě krejčovské dílny prožívají švadleny různých věků, charakterů i temperamentů své velké lidské osudy. Při šití, které jim zajišťuje nevalnou obživu, probírají svoje každodenní starosti, ale i příběhy z válečné minulosti a touhy po šťastnějších dnech příštích. Vznikají tu přátelství i nevraživosti, je to ženský svět rychlého střídání nálad od příjemné pohody přes hašteření, urážky a srdceryvné pláče k osvobozujícím výbuchům smíchu, projevům vzájemného porozumění a nutné soudržnosti. Jejich protějškem je velký šéf, ovšem člověk stejně obyčejný jako ony. Snaží se pochopit jejich „malé“ problémy, protlouct firmu velkým světem konkurence a sociálních nepokojů, a zároveň při tom všem najít svoje místo pod sluncem.
Francouzská hra z roku 1979 nemá agresivní dravost současné dramatiky, je o opravdových, uvěřitelných lidech a jejich běžném životě s trápením i radostmi. Je nabitá vřelým pochopením a chytrým vtipem.
Marián Labuda se během zkoušení svěřil: „Zkoušení v Pardubicích je pro mě velkou výzvou a zároveň inspirací, protože jsem tady potkal úžasný kolektiv, nové ženy. Pro mě jsou to už třetí ženy, jelikož tuto inscenaci budu hrát již potřetí. Jak víte ze života, nové ženy jsou pokaždé inspirací - a tady jsou opravdu krásné ženy! Samozřejmě je to pro mě i zavazující, musím se mýt, udržovat se, každý den se holit… Rozumíte, je to stejné, jako když potkáte novou lásku. Zaznamenal jsem zde taky jeden rekord, možná světový rekord. Byl jsem představen jedné herečce, podali jsme si ruce, pak začali zkoušet a už za dvacet minut jsem měl hlavu pod její sukní. To se nepodařilo snad žádnému Donu Juanovi. A toto všechno mi umožňuje právě pardubické jeviště.“ Pan Labuda také prozradil, že ke krejčovině má velmi blízko: „Můj tatínek byl krejčí. Měli jsme krejčovskou dílnu, vyrůstal jsem mezi knoflíky, nitěmi, jehlami. U šicích strojů se cítím jako doma, je to pro mě důvěrně známé prostředí.“ Ke svému hostování v Pardubicích dodává: „Svým hostováním zde v tomto nádherném divadle chci Východočeskému divadlu poděkovat, neboť to byla právě Východočeská společnost Bedřicha Jeřábka z Pardubic, která v roce 1921 založila činohru Slovenského národního divadla, jenž je v současnosti mou domovskou scénou.“
Radek Smetana
Zdroj: smetana@vcd.cz
