Peníze od Hitlera ve Švandově divadle

Radka Denemarková, Michal Lang: PENÍZE OD HITLERA

Hra o tom, jak se na nás podepisují dějiny

V groteskně hořkém příběhu se setkáváme s Gitou Lauschmannovou, silnou hrdinkou s tajemnou minulostí, která se vrací do rodné vsi jménem Puklice, odkud ji kdysi odvezli do koncentračního tábora. Do Puklic se ale vrátila už jednou, před šedesáti lety – a v rodném domě ji čekalo nemilé překvapení. Teď je Gita znovu „doma“ a chce konečně dosáhnout spravedlnosti. Jenže v Puklicích jako by se zastavil čas a o minulosti nechce nikdo slyšet, natožpak napravovat její křivdy. Gitin tragický příběh navíc místní rodáci znají z jiné perspektivy – z vyprávění svých otců a dědů. Existuje vůbec jedna historie a jedna spravedlnost anebo záleží jen na úhlu pohledu? A jde změnit myšlení lidí nebo do nekonečna opakujeme činy svých předků?

Hrají: Marie Málková j. h., Šárka Vaculíková, Jan Hofman j. h., Viktor Limr, Kristýna Frejová, Lenka Ouhrabková j. h., Ondřej Volejník j. h., Stanislav Šárský, Eva Leimbergerová, Věra Kubánková j. h., David Punčochář, Miroslav Hruška, Apolena Vildová, Pavel Juřica, Robert Jašków, Luboš P. Veselý, Ladislav Trojan j. h., Milan Kačmarčík, Jiří Werner j. h. Režie: Michal Lang.

O AUTORECH:

Radka Denemarková (*1968)

Vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy (germanistika - bohemistika), působila jako vědecká pracovnice Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR, též jako lektorka a dramaturgyně v pražském Divadle Na zábradlí. Kromě románu Peníze od Hitlera (Host, 2006, v mezinárodní koprodukci se připravuje zfilmování, vydání německé, anglické, polské, slovinské, maďarské, bulharské ad.) je mimo jiné autorkou rozsáhlého faktografického románu Smrt, nebudeš se báti aneb Příběh Petra Lébla (Host, 2008). Román peníze od Hitlera získal v roce 2007 cenu Magnesia Litera za nejlepší prózu roku.

Michal Lang (*1964)

Autor divadelní adaptace. Režisér a dramatik , ale také muzikant a autor scénické hudby. Absolvent DAMU s angažmá v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, Činoherním klubu a Divadelním sdružení CD 94. V současné době je kmenovým režisérem Švandova divadla. Jeho první autorskou hrou bylo v roce 1999 „komorní šílenství“ Hadí klubko, na repertoáru Švandova divadla jsou v současné době jeho Dávníkové, napínavý příběh s prvky fantasy.

OBSAZENÍ:

Inscenace má poměrně velké obsazení – celkem 19 herců, z toho 11 členů stálého hereckého souboru a 8 hostů. Poprvé se diváci setkají s novými posilami našeho hereckého souboru, s Miroslavem Hruškou a Davidem Punčochářem.

Mezi hosty je jistě zajímavé připomenout tři herecké matadory – Věru Kubánkovou (Vlasta), Karla Hlušičku a Ladislava Trojana (alternují se v roli Holiče Kleina). Věra Kubánková a Karel Hlušička jsou oba ročník 1924, na jevišti stojí už víc jak šedesát let. Věra Kubánková začínala po absolutoriu brněnské konzervatoře v jihlavském divadle, její nejslavnější éra je ale spjatá s Krejčovým Divadlem za Branou (hrála např ve slavných Třech sestrách), později hrála i v Realistickém divadle. Ve Švandově divadle hostuje už podruhé (poprvé se představila coby babička v Její pastorkyni). Karel Hlušička, její spolužák z konzervatoře, začínal coby herec i režisér v Českých Budějovicích, většinu herecké kariéry ale prožil na prknech Divadla S.K.Neumanna v Libni. Hrál i v mnoha filmech, připomeňme třeba Kachyňův film Už zase skáču přes kaluže. S Karlem Hlušičkou se alternuje Ladislav Trojan, otec herce Ivana Trojana. Ladislav Trojan se narodil v roce 1932, po absolvování DAMU v roce 1958 (na jevišti tedy stojí přes padesát let)nastoupil do Realistického divadla, léta pak hrál v Městských divadlech pražských.

Coby Gita Lauschmannová se představí hostující herečka Marie Málková, nositelka hned tří Cen Alfreda Radoka z let 2001–2003.

Podle Radky Denemarkové je“ Marie Málková naprosto ideální. Paní herečka, navíc moje „srdcová sedma“, její jméno je spjaté s Divadlem Na zábradlí, jeho výrazným obdobím šedesátých i devadesátých letech. Marie Málková je obdivuhodná herečka, na jevišti se jejím příchodem rozsvítí aura reality jevištního příběhu, síla osobnosti mohutní, nemohla bych si přát lepší, ani jako autorka ani jako divačka. Gita je Marie Málková. Marie Málková je Gita.“

V rodném Vysokém Mýtě vystudovala gymnázium, poté absolvovala studium herectví na DAMU a nastoupila do Divadla Na zábradlí (působila zde v letech 1962-1968). Na této scéně vynikla ve hrách Václava Havla (Vyrozumění, Zahradní slavnost), uplatnila se i v kusech jiných autorů (Král Ubu, Proces). Po roce 1968 kvůli svým politickým postojům opustila stálé angažmá a dě scén, například v Národním divadle (Matka kuráž, Krvavý soud) nebo v Městských divadlech pražských, hrála také v mimopražských divadlech (Činoherní studio v Ústí nad Labem, Divadlo Vítězného února v Hradci Králové). Až v roce 1983 znovu přijala stálé angažmá, tentokrát v Divadle S. K. Neumanna (Král Oidipus, Hamlet), kde setrvala devět let. V letech 1992-1995 pak znovu hrála v Divadle Na zábradlí. Paradoxně teprve v posledních letech Marie Málková zazářila hned na několika jevištích, znovu hostovala v Divadle Na zábradlí, dále například v Divadle v Dlouhé. Tři roky po sobě získala prestižní Cenu Alfréda Radoka za hlavní ženský herecký výkon (Terasa, 2001; Běsi, 2002; Náměstí hrdinů, 2003). Doménou Marie Málkové je především divadlo, navíc její veřejně proklamované postoje po roce 1968 jí znemožnily výrazněji se uplatnit v masových médiích, což také do značné míry vysvětluje její poměrně nečetnou filmografii, která za její hereckou kariéru trvající od počátku 60. let čítá jen něco kolem třiceti vystoupení před filmovou či televizní kamerou. V poslední době se Marie Málková věnuje také pedagogické činnosti, od roku 1996 vyučovala na Vyšší odborné škole herecké, v roce 2005 byla jmenována docentkou na DAMU.Manželem Marie Málkové byl legendární divadelní režisér Jan Grossman (1925-1993).

Zdroj: pergelova@svandovodivadlo.cz