Pěvkyně Janková: Z volnosti režiséra Oidy jsem byla zprvu nejistá
Proniknout hlouběji do svých rolí a vyplnit je vlastním charismatem musejí pěvci, kteří se v současné době připravují na premiéru opery Idomeneo od Wolfganga Amadea Mozarta. Ve Stavovském divadle v Praze je k tomu vede japonsko-francouzský režisér a herec Joši Oida, který jim podle mezinárodně uznávané sopranistky Martiny Jankové dává neuvěřitelnou volnost a tím i zodpovědnost. Museli jsme jít všichni do sebe, najít si postavy a z vnitřní hloubky si je vystavět. Z počátku jsem z toho byla velmi nejistá, řekla v rozhovoru ČTK.
Premiéra nové inscenace se uskuteční příští čtvrtek 6. května. Na scéně Národního divadla byl Idomeneo uveden pouze v roce 1931.
"Je to velká výzva. Nechali jsme se takto vést 'nevést', a tím možná hlouběji proniknout do samotného jádra. Člověk to (roli) musel vyplnit vlastními obsahy, aniž by mu je někdo dal zvenku. Je to forma, která je mnohem intenzivnější," uvedla představitelka trojské princezny Ilie.
Operu Idomeneo nastudovala Janková, která je sólistkou prestižní Curyšské opery, poprvé. Po dlouhých 18 letech se také představí v inscenaci první české scény. Naposledy zde vystupovala za svých studií, pak ale odešla studovat do Švýcarska, kde se posléze etablovala a také trvale usadila. V posledních letech se ale do Česka stále častěji vrací a stává se vyhledávanou tuzemskou interpretkou.
Idomenea považuje za Mozartův mistrovský kus, což podle ní zřejmě ovlivňuje speciální "mix" francouzských a italských prvků. Nediví se skladateli, že se k této opeře jako inspiračnímu prameni neustále vracel ve všech dalších operách. Janková tvrdí, že vytvořil úplně nový mozartovský svět, který je krásné objevovat.
Role Ilie prý dodává jejímu hlasu a duši obrovskou škálu emocí a zákoutí. "S panem režisérem klademe důraz na každé slovo a vložení správných akcentů. Velice ráda ji zpívám," přiznala.
Mozartovský repertoár je podle Jankové měřítkem kvality. Pokud se pěvec vrací z jiného repertoáru a Mozart "najednou nejede, moc dobře pozná, že uhnul". Janková má ale podle svých slov štěstí, že ho zpívá často, a tak je pro ni neustálou kontrolou. Inspirativní je pro ni i hostování ve Stavovském divadle, v němž před více než třemi sty lety Mozart působil. "Fascinují mne i modré sedačky. Je to tak uklidňující. Ve většině divadel se totiž dívám na červené," podotkla se smíchem.
Janková, která se pohybuje v oboru lyrického sopránu, důsledně dbá na rozložení svého repertoáru mezi operu, písně a oratoria. Je přesvědčena, že svědčí jejímu hlasu a založení. Kdyby zpívala pouze operu, cítila by se "nasycena" jen z poloviny. Potřebuje podle svých slov hudební potravu i s duchovní hudbou a krásami, jakými jsou básně v písňové literatuře.
Tento rok ji na domovské curyšské scéně čekají opět role v Mozartových operách Cosi fan tutte, Figarova svatba a Titus. V Evropě i zámoří bude zpívat Bachovu Mši h moll, Vánoční oratorium, Janovy pašije, kantáty a Brahmsovo Requiem. Ze své oblíbené Händelovy tvorby nedávno nastudovala oratoria Jephtha a Vzkříšení. Vrátila se také k roli Angeliky z opery Orlando.
Zdroj: Šárka Mrázová, vit
