Philip Taylor se loučí

Každému, kdo se zajímá o taneční dění, by nemělo uniknout jméno choreografa Philipa Taylora. Narodil se r. 1960 v Leedsu, v letech 1977 - 1980 studoval na Londýnské škole moderního tance a 1980 - 1982 byl členem Londýnského divadla moderního tance (London Contemporary Dance Theatre). V letech 1984 - 1992 byl členem souboru NDT, 1994 - 1996 baletním ředitelem v Augsburku a r. 1996 přešel do Staatstheater am Gärtnerplatz v Mnichově, kde je letos šéfem baletu svou poslední, desátou sezónu. Připravil proto své rozlučkové představení.

První polovinu programu tvoří dílo z roku 2000 Goldbergovy variace na hudbu J. S. Bacha. Scéna je jednoduchá s klavírním křídlem umístěném ve středu jeviště. Klavír je také jediným hudebním doprovodem. Tanečním výkonům nelze mnoho vytknout. Po technické stránce jde o velmi kvalitní podívanou. Objevují se malé nepřesnosti, těm se však při představení tohoto druhu nelze vyhnout. Dílo však nevykazuje viditelnou dějovou či jinou průvodní linku, což se odráží i na výrazech tanečníků, které nevyzařují žádné emoční vlnění a zanechávají tak diváka v rozpacích s otázkou "co tím chtěl básník říci". Jednotlivým sólovým či skupinovým výstupům však někteří z tanečníků dokázali vtisknout poměrně osobitý charakter, který dokáže udržet divákovu pozornost po celou dobu.

Druhá část programu je scénograficky řešena nezvykle a velmi zajímavě. Nabízí netradiční pohled do zákulisní "kuchyně", kdy můžete vidět sjíždějící světelné rampy, či být svědkem odklízení baletizolu (speciální podlahy pro tanec), které se obvykle děje až po zavření opony. Jakoby nám kouzelník po svém posledním představení poodkryl část svých triků. Vše je však plynně prolnuto s tanečními výstupy a nepůsobí ani trochu rušivě. Úvodní slovo patří hudbě Johna Adamse, při které se postupně představí v krátkých sólech jednotliví členové souboru. Navazuje Gershwinova Rapsodie v modrém, kde s nadsázkou pojatou hlavní "zápletku" tvoří ostýchavost člověka před kritickým zrakem okolí i před sebou samým. V kabaret se jeviště promění při hudbě Irvinga Berlina neochuzené ani o zpěv samotných tanečníků na překvapivě dobré úrovni, který vyústí v citový duet na hudbu Charlse Ivese. Ten by mohl být místy pohybově ještě důsledněji propracován, nicméně jde o skvělou podívanou. Závěr obstará opět Berlinova melodie, která dodává nostalgicky laděnou poslední tečku.

I druhá polovina večera postrádá výraznější mimické vyjádření tanečníků, ale to nahrazuje pestrost a dynamický vývoj jak choreografie, tak scény.

Jde o představení, které má i přes dávku recese skvělou úroveň a stojí za zhlédnutí. Už jen proto, že jde o poslední počin Philipa Taylora ve svém dlouholetém působišti. Pokud tedy patříte k diváku, kteří mají rádi současnou tvorbu a rádi cestujete, nenechte si toto představení ujít.

Goldbergovy variace / Rapsodie v modrém
Hudba: J. S. Bach / J. Adams, G. Gershwin, Ch. Ives, I. Berlin
Choreografie: Philip Taylor

Termíny představení: 25. května, 3. a 5. června, 5., 12., 16. a 22. července

www.staatstheater-am-gaertnerplatz.de

Zdroj: Filip Janda