Po stovce let se Richard III. vrací na českou první scénu

PRAHA 28. února (ČTK) - Po téměř sto letech se na jeviště Národního divadla v Praze vrací Shakespearova tragédie Richard III. Titulní roli, kterou v roce 1911 ztvárnil Eduard Vojan, svěřil šéf činohry a režisér Michal Dočekal Richardu Krajčovi.

Další postavy, které většinou nesou jména skutečných historických osobností, hrají například Saša Rašilov, Igor Bareš, Iva Janžurová, Jiří Štěpnička, Jana Preissová, David Matásek a Sabina Králová. Premiéra bude 2. března ve Stavovském divadle.

Tragédii, která proslula jako brilantní studie iracionálního zla, Dočekal označuje za krásnou hru o strašných věcech, atraktivní a přitažlivou. Už proto, že hrůza a násilí přitahují. "Chtěl jsem udělat inscenaci střídmou v teatrálních prostředcích, soustředěnou na text a herce, i když některé pobídky v textu nelze ignorovat," řekl Dočekal na tiskové konferenci. Text podle něj nebylo třeba aktualizovat; nechtěl ho změkčit, nic k němu přidat a co nejméně ubrat.

Krajčo se prý dostal na hranici svých možností. "Z role jsem měl radost, ale její obtížnost mě zaskočila. Po Hamletovi, kterého jsem ztvárnil v Ostravě, jsem myslel, že mě nic nepřekvapí. Richard je ale těžší, dal mi spoustu nového a jako v počítačové hře mi otevřel dveře do dalších pokojů. Nemohu se dočkat premiéry," řekl.

Vzhledem ke vzestupu nýmanda až na vrchol a následným pádem je Richard III. přirovnáván k Hitlerovi. "Přitom společnost mu to umožní, slepě na to kouká a neozve se. Já vlastně Richardovi rozumím. Vím, že v sobě má touhu někam se vyšplhat, a snažím se porozumět tomu, proč. Jako herec mu nechci vzdorovat, ale naopak jít mu vstříc a všemi prostředky umožnit, aby se mu to povedlo," řekl Krajčo ČTK.

Richard III. se odehrává za krvavých válek dvou růží, kdy dva mocné rody Yorků a Lancasterů zápasily o moc. I když Shakespeare cituje skutečné dějinné události, historici mu vyčítají mnoho nepřesností. Některé postavy ani nemohly být aktéry příběhu. "V případě ústřední postavy zpochybňují téměř vše včetně jeho fyzického postižení či toho, že by se dopustil svévolně vražd, které jsou mu připisovány," uvedla dramaturgyně Daria Ullrichová.

Být věrný Shakespearovi a dnešní řeči se snažil překladatel Martin Hilský. Ústředního hrdinu nevidí jen jako zločince, ale i jako žertéře s velkým smyslem pro humor. "Je tam ironie, sarkasmus, sebeironie i černý humor. Navíc Richard, když se dere k moci, činí tak s fascinující silou. Je to hypnotizující postava, která diváky vždy svým charizmatem dostane," dodal.

Jiří Borovička kš