Portae vitae Josefa Hlávky

Národní muzeum (ve spolupráci s Nadáním Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových) otevřelo v Lobkovickém paláci na Pražském hradě výstavu s názvem Portae vitae Josefa Hlávky – stoletý odkaz mecenáše.

Kdo byl Josef Hlávka?

Architekt, stavitel, podnikatel, křesťan, mecenáš, zakladatel nadací, sběratel, střádal, milionář, iniciátor, velkostatkář, vrchní stavební rada, staročech, poslanec zemského a říšského sněmu, člen panské sněmovny, prezident České akademie a Národohospodářského ústavu, držitel velkokříže řádu Františka Josefa I., čestný doktor filozofie Univerzity Karlovy a technických věd České vysoké školy technické, držitel titulu c.k. státního rady za úspěšnou výstavbu Dvorní opery ve Vídni...

Brány života Josefa Hlávky

Za sedmero dveřmi, kterými kdysi skutečně procházel sám Josef Hlávka (ať už v rodném domku, v zámku v Lužanech či v institucích, o jejichž vznik se zasloužil), se otvírá pohled na to, jak žila a do jakých oblastí zasáhla tato obdivuhodná osobnost české vědy, vzdělanosti a umění.

V originálně členěném prostoru, někde zabydleném i autentickým Hlávkovým mobiliářem, jsou vystaveny výmluvné dokumenty listinné i obrazové, leckdy unikátní – např. původní partitura Lužanské mše, kterou na objednávku Josefa Hlávky složil rodinný přítel Antonín Dvořák. Nebo originál česky psané a císařem Františkem Josefem I. podepsané zakládací listiny České Akademie, jejíž vznik Hlávka inicioval a prosadil.

Na obrazech jsou k vidění významné Hlávkovy architektonické realizace: od budovy Zemské porodnice v Praze až k projektu areálu rezidence řecko-pravoslavného biskupa v Černovicích na Bukovině, za nějž Hlávka dostal v roce 1867 cenu na světové výstavě v Paříži - ani tato cena na výstavě nechybí.

Podle Karla Ksandra, autora výstavy, jsme Josefu Hlávkovi dodnes mnoho dlužni. "Je tomu i proto, že pro každou minulou historickou epochu byl více či méně nepohodlný. První republika se jen těžce vyrovnávala s Hlávkou pro jeho loajalitu k Rakousko – Uherskému státu, za fašistického režimu byl zatracován pro svoje ryzí vlastenectví a za komunistické diktatury nenáviděn pro to, že si sám ještě za svého života „znárodnil“ svůj vlastní majetek ve prospěch vědy, nadací, umění a studentů. A tak snad teprve nyní můžeme zhodnotit mimořádný Hlávkův význam pro českou vědu, umění a vzdělanost. Uvědomit si, že to, co Hlávka konal, konal vždy z vyššího principu mravního vyplývajícího z jeho hlubokého křesťanství. Tomuto poznání má přispět i tato výstava.“

Výstava potrvá do 27. července tohoto roku.

Zdroj: lenka.saldova@centrum.cz