Poslední reprízy inscenace Čevengur zahajují v HaDivadle sérii derniér
HaDivadlo ve své 47. sezoně s podtitulem Nerůst zesiluje péči dovnitř instituce, ale i vně. Snahou divadelní scény je vedle revize stávajícího repertoáru také postupné směřování k dlouhodobé udržitelnosti nabízeného programu. V průběhu sezony 2021/22 tedy v HaDivadle proběhne celkem osm derniér inscenací z předešlých období.
Soubor zvolil cestu redukce nabízeného repertoáru v souladu s manifestem své letošní sezony Nerůst, kterou chápe také jako „přesměrování pohledu z množství na intenzitu a kvalitu“ a jako šanci získat v programu větší volnost pro další tvorbu – mj. chystané tvůrčí intervence. „Nerůst, jak jsme sezonu pojmenovali, neznamená nečinnost. Znamená to držení se hesla, že míň může být víc, a možnost jít v tématu víc do hloubky,“ vysvětluje intendantka divadla Anna Stránská a dodává, že většinu inscenací do derniéry doprovodí speciální události rozšiřující jejich kontexty a divácký zážitek. V programu se objeví v rozmezí prosince 2021 až června 2022.
První v řadě je derniéra Čevenguru, syrově hravé inscenace Jana Kačeny podle slavného pozapomenutého románu Andreje Platonova. Inscenace vznikla v roce 2018 ve 43. sezoně Věčný návrat – Krize budoucnosti. Vedle dvou prosincových uvedení nabídne HaDivadlo divákům možnost se zúčastnit dramaturgického úvodu či besedy po představení s tvůrčím týmem. Na programu je i projekce rozpracované filmové verze – autorské remediace inscenace Čevengur v režii Kateřiny Dudové a Michaela Jiřince, dřívějších kolegů Jana Kačeny z katedry dokumentaristiky na FAMU.
Podobnou cestou imaginativního vyprávění jako Jan Kačena vstoupil před třemi lety do programu HaDivadla titul ’68, jímž se za souborem naposledy vrátil dávný souputník, režisér a autor J. A. Pitínský. Mezigenerační scénický dialog z bouřlivého jara 1968 doprovodí speciální vícežánrový program. Derniéra proběhne v květnu 2022.
Woyzeck – inscenaci Miroslava Bambuška podle dramatického fragmentu Georga Büchner čeká poslední uvedení v březnu. Živá scénická hudba od Tomáše Vtípila získala ocenění jak při Cenách divadelní kritiky, tak i v rámci Poct udílených Festivalem …příští vlna/next wave…, inscenace byla také nominována v kategorii Alternativní divadlo na Cenu Divadelních novin.
Eyolfa, podle málo hraného pozdního dramatu Henrika Ibsena, a Náměsíčníky (imitace a tušení), připravené v inspiraci vlivným románem meziválečného modernisty Hermanna Brocha (obě inscenace v režii Ivana Buraje), čekají derniéry v dubnu a květnu. Obě inscenace během uvádění zaujaly mj. při mezinárodním festivalu Divadelní Flora Olomouc a byly k vidění také při pražských hostováních (Studio Hrdinů, Divadlo Komedie), brochovskou adaptaci ocenil festival ...příští vlna/next wave… Poctou Projekt roku 2017.
Adaptaci novely Petry Hůlové Macocha HaDivadlo naposledy uvede v dubnu. Výrazná výpověď o postavení současné ženy dle textu Petry Hůlové, kterou spolu s Kamilou Polívkovou divadelně připravil scénograf Antonín Šilar, vznikla v koprodukci se Studiem Hrdinů. V roce 2020 byla inscenace vybrána do programu berlínského festivalu Radar Ost – pořádaného proslulým Deutsches Theater.
Červen bude patřit posledním reprízám autorské variace nesmrtelného námětu – Doktorand Jan Faust v režii bývalého člena souboru HaDivadla Jana Lepšíka. Poslední derniérou v sezoně se pak stane Moby Dick – inscenace v režii Rastislava Balleka na motivy legendárního románu Hermana Melvilla. Nestárnoucí námět o plavbě velrybářské lodi vstříc prázdnotě a chaosu se opírá o synergii výhradně mužského obsazení. Moby Dick bude mít při tomto sezonním uvádění příležitost zaujmout diváky ještě při jarních reprízách. V červnu poté divadelní program uzavře.
„Jak tvořit udržitelně? Jakou kapacitu pro nová díla má naše vědomí? Co je smyslem naší činnosti? Jak se neutopit v kvantitě potěmkinovských vesnic stavěných pro vykazování produktivity? Jak tvořit šťastně? Jak se vzepřít diktátu ekonomizace všeho? Jak tedy odvrátit rozklad společnosti a přírody? Jak být spolu?“ – Citace z manifestu HaDivadla k Sezoně 47: Nerůst
