11.04.2011 09:01

Pražská Ypsilonka uvedla premiéru Goldflamovy hry

Po roce se do pražského Studia Ypsilon vrátil režisér Arnošt Goldflam, aby tu připravil autorskou inscenaci na téma "lesk a bída divadla". I proto ji nazval Vratká prkna podle rčení, že divadelním jeviště jsou prkna znamenající svět. Premiéru měla dnes večer, v hlavních rolích se objevili Jiří Lábus a Jaroslava Kretschmerová.
    Goldflam označuje tento další svůj text o divadle (předtím Zkouška, Ředitelská lóže, Dámská šatna) za grotesknější a bizarnější. "Nepostrádá humor a lásku k divadlu a divadelníkům, byť docela ironickou. Je to ovšem tak trochu pohled do maličko křivého zrcadla," řekl. Už při psaní myslel na hlavní představitele a těšil se na to, co si "vypůjčí" od jiných kolegů z branže, v čem se kdo pozná a co se jim podaří zakamuflovat.
    Tento nejhranější současný český dramatik dostal poprvé příležitost ke spolupráci s Ypsilonkou v roce 1968. Jeho současná inscenace je už čtvrtou v pořadí. V další inscenaci Faust vystupuje Goldflam jako herec.
    "Divadelní profese je těžká. Například režiséři prý mají nejvyšší úmrtnost hned po hornících. Buď zemřou, nebo jsou z nich magoři," uvedl na setkání s novináři. "Je to hezká, ale nevděčná role," řekl Jakub Slach, který hraje režiséra. Nechtěl totiž kopírovat ty, které poznal.
    Autor hudby Milan Potoček v inscenaci využil toho, že herci jsou hudebně nadáni a zpívají. Uplatnil to například při scéně mejdanu po jedné z premiér. Goldflamovi pomohla i řada nápadů, které od herců během zkoušek získal. "Něco jsem vyhodil a něco akceptoval, něco bylo vtipné jen napoprvé. V zásadě jsem se ale nebránil jejich přínosu," řekl ČTK. I proto si s textem pohrál, chtěl, aby ukázal obrázek těch ambicí, s nimiž lidé do divadla přicházejí, třeba i nenaplněných.
    "Aby byla zřetelná i marnost našeho počínání a bylo to i o lidech obecně," dodal.
    Podle Jiřího Lábuse by se měl každý herec v této inscenaci poznat. "Každý člověk, nejenom herec, chce slyšet uznání o tom, že to, co dělá, není úplně špatné. Touží po určitém ohodnocení. Ale u herce jsou měřítka občas různá, soudy o něm subjektivní a jeho práce objektivně nezhodnotitelná. Občas z toho máte i depresi, je to zkrátka zvláštní chemie," řekl Lábus ČTK.

Autor článku: Jiří Borovička, mkv