Představujeme druhé letošní číslo Taneční zóny
Druhé číslo letošní Taneční zóny vyšlo v půlce prázdnin. Nabízí profil Cirku La Putyka, reflektuje pražskou návštěvu divadla Węgajty, představuje ukrajinskou spisovatelku a divadelní režisérku Anastasiiu Kosodii, mnoho dalšího.
Druhé letošní číslo má na obálce fotografii rozbombardované Boroďanky s Banksyho gymnastkou. Čtvrtletník tematicky pokračuje v reflexi umění zrozeného z psychické i fyzické bolesti a traumat. „Kdo by stál o pohodlí, když se ve vedlejším pokoji střílí?“ ptá se v úvodníku šéfredaktor Vladimír Hulec a zamýšlí se nad věčným dialogem nezlomných a nezlomených.
Rubrika Brány vnímání pod titulkem Rodina jako téma / Od putyky k varieté a dál rekapituluje prvních deset let existence Cirku La Putyka. V rozhovoru Veronika Boušové s cirkusovým humanistou Rosťou Novákem mladším se mimo jiné píše o završení jedné etapy velkým úspěchem na Edinburgh Fringe 2022 a aktuální spolupráci s mladými novocirkusovými umělci z Kyjevské akademie. Se svými dojmy se svěřuje jeden z ukrajinských studentů, účinkujících v projektu Boom vol. 2 o generaci Z. Projekt samotný nahlíží a hodnotí recenzenti dvou generací. Ve třetím rozhovoru uvádějí Cirkus La Putyka do světového kontextu zahraniční spolupracovníci Ethan Law původem z USA a Fin Teemu Skön na základě vlastní zkušenosti.
V Zóně Cesty o angažovaném divadle v Polsku a dnešním světě se David Zelinka ohlíží za poslední pražskou návštěvou zakladatelů polského divadla Węgajty v kontextu otevřené dílny Dance and Voices na DAMU. Manželé Wacław a Erdmute Sobaszkovi se jako performeři angažují v podpoře dobrovolníků, kteří pomáhají na polsko-běloruské hranici s náporem uprchlíků. V rozsáhlém rozhovoru otevřeně rozebírají situaci nezávislého divadla na jejich domácí půdě a vlastní potřebu hledat možnosti uměleckého vyjádření v alternativních divadelních formách. „Snažíme se najít sami sebe jako společenství, které ještě má demokratické, komunitní, rovnostářské ideály. Zároveň hledáme pouto, které nám dá pocit, že jsme jako lidstvo stále jeden kmen,“ říká W. Sobaszek. Tanci v metodice teatra Węgajty s důrazem na archetypální rovinu je věnován příspěvek, který připravil Roman Černík.
Speciální rubrika Zóna Ivan Vyskočil se in memoriam ohlíží za jednou z nejvýznamnějších postav českého moderního divadla druhé poloviny dvacátého století. Pod titulkem Guru nedivadla i neliteratury rozebírá literární a divadelní vědec Pavel Janoušek tyto aspekty Vyskočilova uměleckého směřování.
O člověku šedesátých let – jak se profesor Vyskočil sám nazval – se dočteme v unikátním rozhovoru Aleny Zemančíkové s britskou teatroložkou Barbarou Day. Propagátorka českého divadla působila v té době Praze a vzpomíná také na spolupráci s Janem Grossmanem v Divadle Na zábradlí. V roce 1985 zorganizovala festival Bristol Czechfest a začala pracovat pro Nadaci Jana Husa, která zprostředkovávala přednášky západních akademiků v Československu v rámci tzv. podzemní univerzity. V dalším příspěvku pro Zónu Rozhovory odpovídá fotograf Vojtěch V. Sláma na otázky Terezy Krčálové z tanečního uskupení Pulsar. „Pohyb a kompozici najdeme leckde, ale tady je fascinující, že to, co zobrazujeme, je člověk. A já chci vycházet z člověka a prožít jeho výjimečnost,“ jak také dokládá bohatá fotodokumentace.
Zóna Ukrajina představuje spisovatelku a divadelní režisérku Anastasiiu Kosodii. Autorku přiloženého textu Osm krátkých kompozic ze života Ukrajinců vyzpovídala Jana Soprová. Pohybová performance s řadou monologů a voicebandů uvedlo Divadlo Archa v režii Jany Svobodové.
Taneční zóna dále přináší portréty nedávno zesnulé zpěvačky Nadi Urbánkové, spolupracovníka, scenáristy a televizního režiséra, publicisty Petra Slabého nebo filmového režiséra Carlose Saury. Samozřejmostí je bohatá art fotografická dokumentace.
Čtvrtletník Taneční zóna vychází od roku 1997.
