Přehlídka interní tvorby divadla Naráz 2004 ve Zlíně
Během čtyř dnů se na třech scénách divadla - ve Velkém sále, ve Studiu Z a v Divadélku v klubu odehraje jedenáct představení zlínského divadla.
Přestože oficiální délka trvání přehlídky je dva dny (1. a 2. prosince), rozhodlo se vedení divadla rozšířit nabídku divákům kromě těchto dnů o další tituly (30. 11. a 3. 12. 2004). Stejně jako loni bude její součástí vyhlášení výsledků divadelní ankety Aplaus 2004. Diváci každoročně dávají své hlasy oblíbené herečce, herci a inscenaci. Hlasy jsou již sečteny, ale výsledky se všichni dozvědí až ve středu.
Opět se bude předávat Cena ředitele, která bude letos udělena uděluje režiséru Miloši Hynštovi za umělecký a etický přínos české divadelní kultuře. Hostem, který bude předávání ve středu od 18 hodin ve Velkém sále moderovat, je oblíbený herec Václav Postránecký.
Jak hodnotí přehlídku umělecký šéf divadla Miroslav Plešák? Citujeme z jeho článku do časopisu zlínského divadla Suflér:
Málokterý divadelní festival má tak vtipný a výstižný název, jako zlínský NARÁZ. Ostatně málokteré divadlo se taky pokouší o něco takového, jako je domácí inventura, bilance, k níž jsou zváni dobromyslní i jiní hosté z široka daleka. Sami na sebe tak rok co rok splétáme bič. Proč? Abychom se pochlubili? To taky, ale ne vždycky to musí vyjít – a když už naráz, tak se vším všudy. Třeba i náraz. Je tu samozřejmě příležitost představit v několika málo dnech zlínské divadlo i těm, kteří nemají možnost k nám pravidelně dojíždět. (A kolik že si jich na dopravní nedostupnost Zlína stěžuje!) Smysl Narázu je však mnohem hlubší. Je to úmyslná a důmyslná překážka na trati někdy zběsilého divadelního provozu. Nutí nás na chvilku se zastavit, vydechnout, ohlédnout se, postavit na špičky a podívat se s trochou rozvahy dopředu. Určitě s pokorou, ale možná i se špetkou hrdosti a sebeúcty.
Miroslav Plešák krátce o Miloši Hynštovi:
Miloš Hynšt (1921) se stal po studiích na dramatickém oddělení konzervatoře a divadelních začátcích režisérem a uměleckým šéfem Státního divadla v Ostravě. Jeho nejvýraznější umělecká éra však patřila v letech 1959 – 1971 Mahenově činohře Státního (dnes Národního) divadla v Brně; společně s dramaturgy Bořivojem Srbou a posléze Ludvíkem Kunderou, s režiséry Evženem Sokolovským, Aloisem Hajdou a Zdeňkem Kaločem vnesl do české divadelní kultury nové inspirační prvky moderního antiiluzivního divadla. Hned na počátku normalizačních 70. let byl však bezohledně vypovězen z divadla i z Janáčkovy akademie múzických umění, kde vyučoval a vedl divadelní katedru. Po hostování v několika městech a angažmá ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti se v roce 1982 stal na celých osm sezon kmenovým režisérem tehdejšího Divadla pracujících v tehdejším Gottwaldově. Miloš Hynšt se hned od svého nástupu stal osobností profilující naše divadlo nejen svou režisérskou odvahou a invencí, ale také promyšlenou dramaturgií a v neposlední řadě vysoce etickým přístupem. Jeho inscenace byly vždy s napětím očekávány a sledovány publikem i odbornou divadelní kritikou. Navzdory náročnosti a přísnosti byl herci milován, a to právě pro svůj pracovní i morální kredit, pro férovost svého jednání.
Zveme do Městského divadla Zlín všechny, kdo ještě neviděli (nebo chtějí znovu vidět) některé inscenace z jeho repertoáru.
