Přelet nad kukaččím hnízdem
Autor: Dále WASSERMAN Divadlo Antonína Dvořáka, Příbram
9. listopadu 2008
Dech beroucí inscenace v nastudování herců Divadla Antonína Dvořáka z Příbrami je zcela jasným důkazem, že toto (nemám to slovo rád) „oblastní“ divadlo v mnohém velmi výrazně překonává některé „městské“ scény.
Během celého představení musí být každému jasné, že se jedná o harmonickou spolupráci dramaturgie, režie, techniky, herců i dalších členů realizačního týmu. Ve hře není jediné hluché místo, vše se nezadržitelně valí kupředu a ve strhujícím tempu spěje ku konci.
Chvílemi jsem měl pocit, že herci mají snad slíbenou nějakou speciální prémii za svůj výkon. Něco takového jsem opravdu už hodně dlouho neviděl. Aby všichni, byť se na jevišti jen mihnou v nějaké čurdě, makali jako stachanovci, aby veškeré postavy byly tak jasně ohraničené a měli přesně vymezený svůj prostor, svůj charakter a své lidské vlastnosti. To vše díky superlativním výkonům každého jednotlivého herce či herečky.
Hostující Filip Blažek v roli bouřliváka McMurphyho obdařil svou postavu živočišností a nespoutaností s níž s naprostou převahou ovládá jeviště ve všech jeho směrech. Pokud je na jevišti McMurphy, vše se soustředí jen na něho. Někdy až příliš. Na poprvé je totiž velmi těžké postřehnout nenápadné gagy ostatních herců, které dávají k lepšímu na pozadí hlavního děje. Mám na mysli třeba scénu s tajným mejdanem na psychiatrii. Nicméně, zcela po právu si Filip Blažek užívá závěrečných ovací. Jeho McMurphy je živel se vším všudy.
Postavou, s níž se tu a tam musí o pozornost podělit, je vrchní sestra Ratchedová v podání neméně vynikající Kateřiny Fixové. Je mu jasným protipólem a opozicí. Její tichá krutost z ní dělá despotickou vládkyni psychiatrie, až z toho běhá divákům mráz po zádech.
Zde bych se chtěl znovu zmínit o mém celkovém dojmu z inscenace. Je obdivuhodné, jak dokáže diváky vtáhnout do děje. V jednu chvíli jsem za sebou zaslechl, jak jedna divačka říká svému partnerovi „To je ale svině!“ a měla při tom na mysli vrchní sestru a její rázné nedemokratické ukončení hlasování o sledování televize. Ve chvíli, kdy si pacienti prosadí své a zápas ve vypnuté televizi začnou naslepo komentovat, začne hlediště bouřlivě tleskat a fandit jim. Tak silný je kumšt, který se z jeviště doslova řítí ven do diváků.
Zbigniew Kalina v roli ušlápnutého intelektuála je nádherným příkladem herce, který umí zahrát snad opravdu všechno. Když se během krátkého monologu promění z loajálního pacienta ve chlapa bytostně nenávidějícího prostředí, v němž se nalézá, nebo když na mejdanu začne spontánně oddávat mladé „snoubence“, je vždy naprosto přesvědčivý a skutečný. Stejně tak i Vojtěch Záveský v roli mladíka Billiho. Ani v nejmenším by Vás nenapadlo, že to koktání jenom hraje. Nic totiž nepřehání. A tak bych mohl pokračovat do nekonečna. Lukáš Typlt, Stanislav Jiránek, Jan Novák nebo Jiří Vojta v rolích dalších chovanců na psychiatrickém oddělení nebo Vladimír Mrva, Robert Tyleček, Jiří Weingärtner a Debora Štolbová v rolích zaměstnanců téhož ústavu. Ti všichni jsou ve svých rolích opravdu dobří.
Jako poslední chci zmínit Vladimíra Seniče v roli indiánského náčelníka a pak také nesmím zapomenout na Petru Duspivovou a Helenu Karochovou v roli lehkých divoženek. Patří jim dík za to, jak své postavy s rozumem zpracovali. Ani jedna z nich nic nepřehání, což se občas herečkám hrajícím prostitutky stává. Začnou zuřivě žvýkat a mlaskat, točit kabelkou, obscénně se pohybovat, neuvěřitelně komicky kouřit cigaretu a řvát a ječet. V případě těchto dvou jmenovaných se ovšem nic takového neděje. Jsou klidné a umírněné a dávají tak svým postavám lidský a skutečný rozměr. Vladimír Senič, coby náčelník Bromden, je také velmi přesvědčivý při předstírání hluchoty i při svých promluvách ke svému mrtvému otci.
Jedna rada na závěr. V žádném případě si nenechte Přelet nad kukaččím hnízdem ve skvělém podání souboru Divadla Antonína Dvořáka z Příbrami ujít!!!
„Život je krátký, umění trvalé.“
Pavel Klejna
Zdroj: office@klejna.eu
