Premiéru třináctého nastudování Jakobína uvede ND 8. října
Dvořákův Jakobín je jednou z nejoblíbenějších a nejuváděnějších českých oper. V Národním divadle v Praze byl dosud uveden ve dvanácti inscenacích, naposledy v roce 1993. Tu třináctou připravil dirigent Tomáš Netopil s režisérem a šéfem opery české první scény Jiřím Heřmanem, premiéru bude mít 8. října v přímém přenosu nejen na stanici Vltava Českého rozhlasu.
"Jde o první novinku sezony v roce 170. výročí Dvořákova narození. Toto niterné operní dílo je oslavou české hudebnosti," uvedl na dnešním setkání s novináři Heřman. Na jeviště se vrátí po dvanáctileté odmlce; zatím ta nejdelší byla osmiletá. "Máme ideální obsazení díla tak krásného, že by mělo být v repertoáru prakticky neustále," řekl Heřman.
Podle šéfredaktora Vltavy Lukáše Hurníka bude premiérový večer přenášen i do sítě Evropské vysílací unie; přihlásilo se 24 zahraničních rozhlasů, které v Evropě i v USA mají zhruba čtyřmilionovou základnu posluchačů. "Na stanici D dur, dostupné na internetu, v kabelových sítích a v digitálním vysílání, budou posluchači přímými svědky toho, co se při premiéře děje v zákulisí. Náš reportér bude zpovídat sólisty, sboristy, chytat zvuky i pokyny inspicienta," řekl.
Příběh, líčící na jedné straně poměry českého maloměsta a na straně druhé návrat "podezřelého" emigranta zpět do vlasti, bývá často chápán v naivistické nadsázce. Především díky Dvořákovu hudebnímu géniu je spíše nesen ve smíšené a nejednoznačné atmosféře melancholie, sentimentu, humorného nadhledu i sebeironie. Režiséra inspirovala postava učitele.
"Zvláště školní scéna, v níž chystá s dětmi slavnostní kantátu na počest nového pána, patří do zlatého fondu české opery a byla pro mě klíčovou. Snažil jsem se dostat do jeho pohledu, jak on vnímá své žáky. Připomněl jsem si i svého kantora, který ve všech svých bývalých žácích stále viděl děti ve školních lavicích," uvedl Heřman.
I proto nahlíží na příběh z prostoru venkovské školy, z pohledu pana učitele, kdy ústředním prvkem na jevišti je pět školních židlí v různých velikostech včetně čtyřmetrové, která člověku dá jinou dimenzi. Ponaučení na závěr dostávají především dospělí, kteří usednou ve školních lavicích prorůstajících až do první řady hlediště.
Diváci se v Jakobínovi setkají s oblíbenými dramatickými typy. Se šťastně zamilovanými Jiřím a Terinkou, mezi něž se chce vklínit namyšlený purkrabí Filip, s mocichtivým hraběcím synovcem Adolfem či dobráckým učitelem Bendou. Podstatnou roli však hraje česká hudebnost, láskyplný vztah Čechů k hudbě, která svou vřelostí a něhou dokáže obměkčit i nejzatvrzelejší srdce.
"Roli Terinky jsem zpívala už v Brně, nyní jsem objevila její nová zákoutí," řekla novinářům Kateřina Kněžíková. "S panem Heřmanem jsem spolupracovala už potřetí, byl to příjemný tým," doplnila její alternantka Alžběta Poláčková. Podle Tomáše Netopila, který s Heřmanem pracoval poprvé, hudba vycházela z druhého zpracování z roku 1897. "Využili jsme i různé Kovařovicovy škrty, které odlehčily napsanému doprovodu a příběh trochu urychlí," uvedl.
