Příběh úsvitu atomového věku vyprávěný s humorem, ironií a poetickou nadsázkou. Divadlo pod Palmovkou uvede Projekt Manhattan

Kolik času má tým geniálního fyzika Roberta Oppenheimera, než všechno, včetně Einsteina a Bílého domu, vyletí do vzduchu? Kdo vlastně byli a jak se rozhodovali lidé, kteří sestrojili nejničivější zbraň dosavadních dějin? To odhaluje příběh z pera italského dramatika Stefana Massiniho. Inscenace Projekt Manhattan v režii Michala Langa bude mít premiéru v pátek 19. září. Divadlo pod Palmovkou hru uvádí jako mrazivou připomínku osmdesáti let od chvíle, kdy jediný výbuch otřásl celým světem.

Italský spisovatel a dramatik Stefano Massini, nositel prestižních ocenění včetně Tony Award, Premio ubu, Premio Campiello nebo Médicis, je autor inscenovaný na řadě světových scén po celém světě. Ve svých dílech často vychází z historických událostí a skutečných postav. Bylo tomu tak v případě jedné z jeho nejúspěšnějších her, trilogie Lehman Brothers, o historii rodu slavných bankéřů. Své hry věnoval také třeba Sigmundu Freudovi a jeho psychoanalýze (Výklad snů), malíři Vincentu van Goghovi (Ohlušující pach bílé), zavražděné ruské novinářce Anně Politkovské (Nepřevychovatelná žena) nebo spisovateli Franzi Kafkovi (Konec šavuotu).

„Na počátku je vždy silný autorův zájem o dané téma. Zajímají ho odpovědi na aktuální otázky, prostřednictvím minulosti se snaží pochopit současnost. Pokaždé si vše pečlivě nastuduje a při psaní textu kombinuje realitu s fikcí tak, aby výsledný dramatický tvar byl současně autentický i zábavný. Podobně tomu bylo i v případě Roberta Oppenheimera a vynálezu atomové bomby,“ říká Marina Feltlová, která Projekt Manhattan, jednu z nejnovějších Massiniho her z roku 2023, přeložila do češtiny. Massiniho styl psaní se přitom podle ní v čase proměnil.

„Jeho první dramatické texty měly tradičnější formu, kdy jednotlivé postavy pronášely konkrétní repliky, postupně ale začal tíhnout víc k narativnímu divadlu, mnohé jeho hry připomínají spíš rytmizované vyprávění, které kromě dialogických pasáží nemá konkrétní postavy. Nechává tím pádem inscenátorům větší svobodu, jak text zpracovat, kolik herců využít, komu co vložit do úst,“ vysvětluje Feltlová.

„Massiniho text je fascinující svou erudicí i způsobem, jak ji divákovi předává. S něčím takovým jsem se ještě nesetkal. V našem nastudování stále zůstává narativním útvarem, vnesli jsme do něj charaktery fyziků a odhalujeme jejich lidský rozměr, i prostřednictvím dalších postav, které diváci v inscenaci uvidí. Massiniho příběh je jedinečný právě dokonalým a poutavým prokreslením celého pozadí a kontextu něčeho tak technicistního, jako je vývoj atomové bomby. Zajímavý mi přijde také ten historický moment, kdy na světě existovala jen velmi úzká skupina osob, které rozuměly procesům uvnitř jádra během štěpení, a ty samozřejmě také pochopily význam svých objevů i jejich důsledky pro svět. Zbylé miliardy lidí si to prostě představit nedovedly. Dnes jsme podobně svědky algoritmické revoluce, ať už jde o sociální sítě nebo především AI, a také si spousta lidí nedovede představit, co to přinese,“ říká režisér Projektu Manhattan, Michal Lang.

Herci se během zkoušení podle něj museli vypořádat nejen s poměrně objemným textem, ale také třeba s osobitou formou nadsázky, s kterou Massini příběh úsvitu atomového věku vypráví. „Například vztahy mezi lidmi, lidskou psychiku, stavy lidské mysli a procesy, které se v ní odehrávají, vykládá optikou kvantové mechaniky. Porozumět tomu a přenést to z jeviště do hlediště je opravdu
náročné a já myslím, že se jim to skvěle daří,“ dodává Lang.

Projekt Manhattan, strhující dílo kombinující epický styl vyprávění se svižnými dialogy a napětím, dává vyniknout celé plejádě herců Divadla pod Palmovkou. V rolích vědců diváci uvidí Jana Teplého, Jaroslava Blažka, Michala Lurieho, Teodora Dlugoše, Tomáše Vardana a hostujícího Šimona Holiše, postavu bankéře Alexandra Sachse ztvárnil Martin Němec. Tempo inscenace udávají tři vypravěčky v podání Kateřiny Hrdinové, Lucie Michálkové a hostující Martiny Krátké Frejové.

„Je to mnohovrstevnatý text, formálně pro mě určitě v lecčems nový. I proto jsem rád, že máme Projekt Manhattan v repertoáru. Z toho tématu a čeho všeho se dotýká, mám husí kůži. Je vzrušující probírat se životem těch géniů a jejich svědomím. Jaké řešili pod tlakem válečných hrůz morální dilema, jaký odkaz světu zanechali. Co všechno nosili v hlavě, asi neobsáhneme. Ale jistou představu si divák odnese a určitě se i pobaví,“ podělil se o své dojmy představitel Roberta Oppenheimera, Jan Teplý.

„Mně na Projektu Manhattan přijde ze všeho nejvíce zajímavý ten fakt, že vychází ze skutečných událostí,“ říká Michal Lurie, který se v nejnovější inscenaci Divadla pod Palmovkou ujal role fyzika maďarského původu Leó Szilárda, odborníka na řetězové jaderné reakce, jenž emigroval před nacismem nejprve do Anglie a pak do Spojených států. Tam pracoval jako hlavní fyzik na projektu prvního jaderného reaktoru na světě a byl také klíčovou postavou vývoje atomové bomby. Proti jejímu svržení na Hirošimu však otevřeně protestoval. „I v Massiniho hře apeluje na Oppenheimera, aby si byl vědom toho, jak vstoupí do dějin. Leó Szilárd byl ve skutečnosti starší než já, musel utéct před válkou, emigrovat, to jsou zkušenosti, které nemám, a doufám, že je snad ani nikdy nezažiji. Myslím, že jeho postava rozhodně ztělesňuje velké téma smutku po domově a smiřování se s tím, že do rodné země není návratu. To je pro herce velmi hutný materiál,“ vysvětluje Lurie s tím, že především ke struktuře textu si musel najít cestu. „Najít hranice mezi vyprávěním příběhu a hraním situací, přepínání mezi těmito polohami, je při zkoušení výzva, nicméně pak, při hraní před diváky, je to zábavné,“ dodává.