…příští vlna/next wave…

15. ...příští vlna/next wave...

Programový průvodce Vladimíra Hulce

Letošní 15. ročník ...příští vlny/next wave... je nebývale dlouhý. Snad jen v letech 2000 a 2006 jsme měli ještě delší a bohatší program. Festival se odehraje v rozpětí dvou víkendů od pátku 10 října do soboty 18. října s jednodenní „oddychovou“ přestávkou v úterý 14. 10. Každý festivalový den navštívíme jiný prostor a uvedeme zcela jiný typ pořadu, nabídneme odlišný přístup k divadlu i rozdílnou dramaturgickou skladbu programu. Očekávejte tedy bouřlivé proměny divadelních estetik i stavů svého těla a mysli. Od klidu po vášeň, od pohodlí po bolestnost, od řádu k chaosu, od serióznosti k mystifikaci.

Pátek 10. října

V Karlíně vznikl minulou sezonu nový divadelní prostor – Studio Divadla Kámen. Režisér a autor Petr Macháček z vlastních zdrojů adaptoval malý sál. Zve do něj spřízněné divadelní skupiny a hlavně v něm (ne)pravidelně se svou skupinou vystupuje. Ač se hrdě hlásí k amatérskému divadelnímu hnutí, je práce Divadla Kámen důsledným divadelním experimentem, který je ojedinělý i v kontextu profesionální (ať „závislé“ či „nezávislé“) scény. Macháček důsledně dbá na preciznost formy a používaných symbolů a kódů. A to nejen výtvarných či pohybových, ale také – a především – v rovině jazyka. V jeho rytmu, používání a opakování určitých slov, vrstvení vět. Jeho inscenace jsou „čistými“ činohrami. Přitom v jejich souvislosti nemůže nepadnout označení minimalismus, jež u nás i ve světě je spjat především s hudbou a výtvarným uměním. Snad jen Romeo Castellucci a jeho Socìetas Raffaello Sanzio takto pracují...

Inscenace Mlejnek a Žáby jsou esencemi Macháčkovy poetiky. Narozdíl od některých jiných jeho prací nejsou příliš dlouhé (každá něco málo přes hodinu) a dokládají rozpětí jeho záběru. Na jedné straně kriminálka a parodie, na druhé mystérium civilismu. A uvnitř trnitý existencialismus zabalený do absurdity slov a (ne)činů.

Hostem večera bude náchodské uskupení Dred a součástí programu je i otevřený čas a prostor pro nahodilé události: Open Stage. Přihlásit se a vystoupit může kdokoli. A na závěr příjemný Jazzmaze u vína, piva nebo kávy.

Sobota 11. října

V sobotu vstoupíme do jednoho z tradičních festivalových míst – do experimentálního prostoru NoD.Roxy v Dlouhé. Syrový, do několika místností rozčleněný prostor dovoluje bouřlivé vlnění z místa na místo, z estetiky do estetiky, z žánru do žánru. Průvodcem odpoledne, večera i noci a iniciátorem všech akcí je člověk mnoha zájmů a profesí, zakladatel Dekadentního divadla Beruška, divadelní a filmový režisér, hudebník a mystifikátor, průkopník absolutní improvizace Petr Marek. Pod zastřešujícím názvem Never Mind the Divadlo – Here´s the Klidné odpoledne a neklidný večer upomínajícím na průlomové punkové LP Never Mind the Bollocks – Here´s the Sex Pistols se odehrají akce výtvarné, pohybové, činoherní, filmové i hudební. Očekávejte především „divnost“: neuchopitelnost, podivuhodnost, drzost, divokost, jemnost, eleganci, jízlivost. Tedy proniknutelnou nesrozumitelnost. Divadlo´s not dead!

A jen tak na okraj: Dekadentní divadlo Beruška (i s Petrem Markem) se účastnilo prvních tří ročníků ...přístí vlny/next wave... (Spolu)pachatelé se tedy vracejí na místo činu.

Neděle 12. října

Bouře nám promíchala i letošním pořadím dnů. V předchozích letech jsme vždy slavnostním večerem v Divadle Na zábradlí s předáním festivalových Poct první festivalový víkend začínali, letos jej tímto večerem končíme. Umožní nám to začít již odpoledne a vám – divákům – vzít s sebou i své děti. V 15 hodin totiž přijede Divadlo Polárka S koníčkem přes hory a doly z Brna. Touto inscenací, bláznivým snem plným salt, přemetů, koníčků a polštářů pro děti od 5 do 555 let, začínáme malý profil současných prací režisérky a spoluzakladatelky Husy na provázku Evy Tálské. Ve foyer poté vystoupí další akrobaté – tentokrát loutkáři s miniaturním Teatrem Hugo plným razantní imaginace, křehké hudby a několika psaných skutečností.

Slavnostní večer s předáním Poct bude uvádět břitké duo kreativních osobností české „absolutní improvizace“ a performing art: Simona Babčáková a Johana Švarcová. Často a rády se spolu i v jiných seskupeních dostávají do nečekaných situací, a tak jsme sami zvědavi, jak si s celým večerem poradí a co všechno se (ne)přihodí. Kromě poctěných vystoupí tanečníci, hudebníci, herci i činoherci. Namátkou Jan Budař, Nanohach, Jiří Jelínek a jeho Kapela divadla Tichý jelen, Antonie Svobodová...

Pondělí 13. 10.

V Disku, třetím našem tradičním festivalovém místě, budeme pokračovat v miniprofilu Evy Tálské. V pražské premiéře uvedeme její poslední „opus magni“ – její vlastní adaptaci Rukopisu Královédvorského, kterou na jaře připravila s herci svého domovského Divadla Husa na provázku. Touto inscenací se dostáváme k jednomu z vrcholů letošního festivalového programu. A dotýkáme se českých bouří. Literárních i historických.

I mávl Záboj mečem, kus štítu sokovi odrazil. I ťal Luděk, meč sjel po koženém štítu. I rozohnili se oba k ranám, každou ranou se zasahovali a všechno kolem zbrotili krví, a krví je zbrotili mužové kolem nich všude v divokém boji. Slunce přešlo přes poledne a po poledni došlo již napůl k večeru; sem ani tam nikdo neustoupil, a setrvávali v boji zde a setrvával i tam v boji Slavoj. „Aj, ty vrahu, vezmi tě běs. Ty budeš pít krev naši.“ Uchopil Záboj svůj mlat a odskočil Luděk, napřáhl Záboj mlat do výše vzhůru a vrhl po nepříteli. Letěl mlat, štít rozskočil se, se štítem se rozskočila Luďkova hruď. I ulekla se duše těžkého mlatu a mlat i duši vyrazil z těla a zanesl na pět sáhů mezi vojsko.

Tálská neřeší míru pravosti rukopisů, není pro ni důležité ani jejich historické ukotvení. Tálskou zajímá básnivost jejich jazyka a dramatičnost příběhů, jež převádí až do ritualizované podoby. Stylem a formou připomíná tak trochu Arianu Mnouchkinovou a její slavné inscenace z období francouzských historických bouří 1789, 1793 či Zlatý věk.

Po tomto vznešeném, vysoce stylizovaném představení vám nabídneme zcela jiné přístupy a žánry. Nejprve vám zatančí éterická tanečnice Antonie Svobodová a pak budete moci navštívit výtvarně hudební „kabaret jedné performerky“, Aničky Duchaňové, a jejího divadla s prapodivným názvem Vyrob si své letadýlko. Představení se jmenuje La Kantýna a po dramatických a vražedných eposech vám přinese příjemně dráždivé zklidnění.

Na závěr pak vystoupí další velké hvězdy večera i našeho festivalu, vokální dívčí kvartet Yellow Sisters s hudebně tanečním projektem Střepy života. Ostré dívčí vícehlasy se v něm prostupují s asijskými, evropskými i africkými kořeny soudobé world music a taneční estetikou dynamického modern dance. Toto představení – premiéru mělo letos v Divadle Ponec – je perlou jakéhokoli festivalu na světě. Jsme rádi, že je můžeme na ...příští vlně/next wave... uvést.

Středa 15. 10.

Objevem loňského roku a – troufáme si tvrdit – v rámci světa divadla i objevem našeho festivalu je Cross club v Holešovicích, jehož profil pod názvem Cross´n´art tento den uvádíme. Ve starém činžovním domě na pražské periferii, v blízkosti rušné dálnice a v dohledu stanice metra Holešovická vznikl syrový mega-prostor s výraznou estetikou. Jeho majitelé v něm dávají prostor současným literátům, výtvarníkům, performerům a hudebníkům. Shakespearova Bouře, kterou zde uvedli vždy jen pro deset diváků procházejících všemožné proluky obrovské půdy tohoto domu, byla prvotní inspirací podtitulu letošního festivalu. Považuji ji za jednu z nejpozoruhodnějších a nejosobitějších akcí letošní divadelní sezóny u nás. Program, který klub na festivalu nabízí, sestavili jeho dramaturgové sami. Diváci se stanou součástí vzniku a budování nového, bouřlivého genia loci tohoto domu.

Čtvrtek 16. 10.

S hrdostí se hlásíme k dalšímu „dítěti“ ...příští vlny/next wave... Již potřetí uvedeme na festivalu premiéru nového kusu režisérky Viktorie Čermákové a Divadelní společnosti Továrna. Po předloňské Enquistově Faidře a loňské České pornografii, připravené podle novely Petry Hůlové, uvádí letos festival – ve spolupráci s D. S. Továrna další premiéru nové inscenace této režisérky: Políbila Dubčeka. Vstoupíme – tak jako loni – na domácí scénu D. S. Továrny, do holešovické La Fabriky. Autoři Karel Steigerwald a Francisco Nieva stejně tak jako samo téma bouřlivého roku 1968 jsou jistě dostatečnými důvody, aby se tato inscenace stala dalším z vrcholů nejen festivalu, ale i celé letošní divadelní sezóny.

Pátek 17. 10.

V souvislosti s význačnými „osmičkovými“ roky zmíněnými v úvodu bych rád upozornil ještě na jedno osmičkové datum: 15. dubna 1818 bylo založeno Vlastenecké muzeum v Čechách, z něhož později vzniklo pražské Národní muzeum. A právě v Národním muzeu se bude odehrávat další výrazná akce a další vrchol letošního festivalu. Režisér, scénograf a light designer Jan Komárek uskuteční to, co se nepodařilo východním „performerům“ Prahy v roce 1968, ač měli před budovou tanky: Obsadí Národní muzeum. V jeho interiéru uskuteční site specific akci nazvanou Probuzení genia loci. Narozdíl od agresorů z roku 1968 půjde tentokrát o křehký tanec motýlů a éterický zpěv andělů za zvuků nebeské hudby v podání několika desítek pražských i mimopražských performerů. Největší akce festivalu, jež – ať dopadne jakkoli - vstoupí do českých dějin!

Sobota 18. 10.

Festival ...příští vlna/next wave... se neohlíží pouze dozadu, nežije jen přítomností, ale vyhlíží a předjímá především budoucnost. V holešovickém Divadle Alfred ve dvoře, ve kterém již také nejsme poprvé a jehož vynikající produkční práci v oblasti nezávislého divadla jsme vzdali jednu z našich prvních Poct, představíme na závěr festivalu nově vznikající divadelní uskupení ECRU a nabídneme jeho premiéru Každodennosti. Skupina se zformovala v roce 2006 při práci na site specific projektu Nad Střechy, který se konal v prostorách bývalého kapucínského kláštera v Mnichově Hradišti. Druhým společným dílem byla inscenace Vodu po lžičkách v rámci loňského festivalu VyšeHrátky. Jejich nový projekt kombinuje hereckou improvizaci s videoprojekcí a výtvarně stylizovanou scénografií. Nová média, nové přístupy, noví tvůrci, nové vize, to by mělo charakterizovat tento projekt a taková byla, je i – doufejme – bude ...příští vlna/next wave...

Píše se rok 2008 a náš festival vstupuje do svého patnáctého ročníku...

VLADIMÍR HULEC, kurátor

...Bouře 2008...

Píše se rok 2008 a festival ...příští vlna/next wave... vstupuje do svého patnáctého ročníku. Co to znamená? Pro nás nutnost změny a proměny. Čas před bouří, čas bouře...

Ptáme se a ohlížíme: Odkud jsme vyšli? Kde jsme? Kam směřujeme? Za patnáct let vyrostla už celá jedna generace. Chceme jí dát prostor. A co znamená první letopočtová Osmička v tomto tisíciletí? Jsme skutečně – jak v Shakespearově Bouři pěl Prospero – z látky, z jaké stvořeny jsou sny? Takové otázky si klade náš festival, v takovém období se ocitla naše společnost. Čas před bouří, čas bouře...

Trocha mystiky a špetka magie

aneb

Numerologický úvod

Ocitáme v období končícího věku Ryb, před nástupnickým věkem Vodnáře. Podle astrologů se v jeho područí již lidstvo nebude moci odvolávat na tradice, zato bude důležité probuzení vědomí vlastní důstojnosti a uvědomění si vysoké hodnoty každého jedince. I když jsme tedy teprve na začátku této proměny světa, mnozí věkem Vodnáře ozáření lidé jsou již dnes mezi námi, okouzleni vizemi kosmického vědomí. Jsme přesvědčeni, že to jsou právě umělci. Objevujeme je, hledáme, dáváme jim na našem festivalu prostor, vzdáváme jim pocty. A zveme i vás – diváky – abyste byli spolu s námi přítomni proměny světa. Jsme totiž přesvědčeni, že nastal čas a potřeba hlubokých změn. Že právě letos začíná Bouře. Že právě nyní začíná věk Vodnáře, kterého tak vzývali hippies, svatý Václav, Masaryk, Havel, beatnici nebo surrealisté.

Ale vraťme se k magii letopočtu 2008. Na počátku je Dvojka. Toto číslo vzniklo rozpadem božské Jednoty. Je pasivní a – dle Pythagorejců – ženské podstaty. Polarita Dvojky se projevuje ve všem, co existuje. Odráží se v ní všechny naše pocity a stavy. Dvě znamená dualismus: Eva a Adam, ženský a mužský princip, Luna utvářená a živená energií Slunce, Tma jako opak Světla, nuly a jedničky v digitálním prostoru, pohyb a bouře jako reakce na zkamenělost a zatuchlost, to jsou skutečné symboly představované duálním číslem Dvě.

Duchovní silové pole v datu vytvářejí dvě Nuly. Nastolují mýtus kosmických dvojčat, harmonické naladění vesmíru, které dokáže anulovat vše, dobré i nedobré činy. Představuje dokonalou „prázdnotu“, ve které se může zrodit vše. Dve Nuly symbolizují Velký třesk – Bouři.

Osmička je číslo karmy a rovnováhy. Je však také zlověstným symbolem úskalí a nebezpečenství. Může nekompromisně projevit svoji vůli a ukázat, že dochází k podcenění metafyzické přeměny odumírání starého Aeonu. Vytrestat za lehkovážné přehlížení temných jevů, která mají svá místa na Slunci už vybraná. Může vytrestat za rostoucí pýchu, samolibost a vulgaritu, za nevšímání si toho, že v mechanismech společnosti se relativizují špatné i dobré skutky. Osmička říká, že než získáme právo vstoupit do vyšší roviny vědomí Vodnáře, musíme projít zkouškami v duchovně nečistém mezidobí, ve kterém dochází k boření starého vědění a myšlení, k dosluhování dávných archetypů. Lidé se přiklánějí k nejrůznějším interpretacím všemožných absolutních „pravd“ a přestávají se bát temných aspektů svých vlastních činů. Budoucí Karma se odvine od toho, jak obstojíme v mezních situacích. Zda ztratíme tisícileté klíče od vlastního vývoje, anebo z uvědomění si opravdových hodnot procitneme a náš věk vykvete v Moudrost.

Promiňte mi tento astrologicko-numerologický úvod. Chtěl jsem jím upozornit na osudovost roku 2008, osvětlit naše letošní motto a zdůraznit, že festival ...příští vlna/next wave... přes všechnu chaotičnost, bizarnost, neuchopitelnost a nepředvídatelnost nabízených akcí vnímá dnešní dobu a svou úlohu v ní s hlubokou odpovědností a vážností hraničícími se srandou a mystifikací.

Osmička v dějinách a patnácté výročí

Je patnáct let od vzniku České republiky, je čtyřicet let od roku 1968, šedesát let od roku 1948, devadesát let od roku 1918. A tak bychom mohli v českých dějinách pokračovat: revoluční rok 1848, 1648 (vpád švédských vojsk do Prahy a konec třicetileté války), 1618 (pražská defenestrace a začátek třicetileté války), 1478 (Vladislav Jagellonský a Matyáš Korvín uzavírají v Olomouci smlouvu, podle níž smějí oba užívat titul českého krále), 1438 (Albrecht Rakouský korunován českým králem), 1348 (Karel IV. nechal založit Nové Město pražské, pražskou Karlovu univerzitu a Karlštejn), 1278 (bitva na Moravském poli s římským králem Rudolfem Habsburským, ve které zahynul český král Přemysl Otakar II.), 1158 (český kníže Vladislav II. obdržel od římského císaře Fridricha Barbarossy královský titul), 908 (rozpad Velkomoravské říše), 658 (smrt Sáma, prvního známého vládce na území Čech a Moravy)... Vždy se přihodila nějaká dlouhodobě významná událost, která „rozbouřila“ české dějiny. Magie osmičky v českých dějinách je silná.

Píše se rok 2008 a festival ...příští vlna/next wave... vstupuje do svého patnáctého ročníku...

Zdroj: kamila@hep.cz