Prodaná nevěsta se stále objevuje na zahraničních scénách
Praha 17. února (ČTK) - Erbovní dílo české opery Prodaná nevěsta od Bedřicha Smetany se stále objevuje na repertoáru zahraničních divadelních scén. Opera, která měla světovou premiéru v roce 1866 v Prozatímním divadle v Praze, postupem času podle odborníků téměř zdomácněla v Evropě, mezi nejúspěšnějšími komickými operami zejména na německých scénách. Roku 1893 poprvé zazněla v zámoří v provedení českých krajanů v Chicagu a sté výročí prvního uvedení si připomene 19. února newyorská Metropolitní opera.
"V současnosti se Prodaná nevěsta nepovažuje za specificky český prototyp. Náleží ke světovému repertoáru. Uvádění v češtině je v zahraničí však spíše výjimkou - jako před časem v Glyndebourne nebo loni v Paříži," řekl ČTK operní znalec Jan Králík. Překlady "Prodanky" do různých jazyků se počítají na desítky.
Od 90. let 19. století, kdy ji pražské Národní divadlo představilo ve Vídni, se začala Prodaná nevěsta prosazovat například v Berlíně, Budapešti, Lublani, Stockholmu, Štrasburku, Londýně či Antverpách. "V Německu je vnímána jako součást tamní kultury a hraje se zde v německém překladu," uvedl muzikolog Ivan Ruml.
Do slavné Metropolitní opery uvedla v němčině Prodanou nevěstu Ema Destinnová, podmínila tím svůj souhlas se smlouvou. Nastudoval ji Gustav Mahler, který ji už předtím uvedl také v Hamburku. Destinnová tam s mimořádným úspěchem Mařenku zpívala třináctkrát.
Od té doby se stala v Americe oblíbeným operním titulem. "Je to hlavně díky anglickému převodu Tonyho Harrisona, který zasadil operu do amerických reálií," míní Ruml. Řada tamních milovníků hudby zná přinejmenším "brilantní" předehru a tři orchestrální tance a považuje operu za dílo plné barvitého vesnického života.
Na americkém kontinentu nejsou výjimečná ani nastudování v češtině. Naposledy to bylo předloni v Baltimoru, kde zazněla poprvé. V hlavních rolích Mařenky a Jeníka se představili pěvci pražského Národního divadla Dana Burešová a Valentin Prolat, hudebního nastudování a řízení orchestru se ujal šéfdirigent české první scény Oliver Dohnányi.
V posledních letech se tvůrčí týmy, především ze západní Evropy, snaží Prodanou nevěstu vymanit z inscenačních stereotypů vycházejících z dlouholeté a pevně zakořeněné tradice. Mohou si to dovolit, protože zahraniční publikum se k této opeře nechová tak pietně a tradicionalisticky jako české.
V roce 2003 ji uvedla například Státní opera ve Stuttgartu jako "temnou karikaturu venkovského života". Prodaná nevěsta se zde odehrávala v neútulné české vesnici 30. let, nad níž se stahují temné mraky a lidé vyhlíželi jako tupý agresivní dav.
O rok dříve připravila Prodanou nevěstu již poněkolikáté také berlínská Komická opera, kde děj inscenátoři zasadili do civilního prostředí 50. až 70. let. Ženy měly zablácené holinky, šedivé sukně a zástěry, muži pracovali s traktory a mlátičkami. Režisér Andreas Homoki se tehdy inspiroval Formanovým filmem Hoří, má panenko.
Značně diskutabilní verze je známa z roku 1999 z Lipska, kde vesnickou idylu a komičnost vystřídala tragika nevěstinců z pověstné silnice E-55 v česko-německém pohraničí. I když soubor sklidil potlesk, režisér byl za pojetí vypískán.
Naposledy loni na podzim zazněla po 80 letech v Paříži. Ve Francii se totiž Smetanovo dílo nehraje často, oblíbenější je tvorba Leoše Janáčka. Hudbu nastudoval český dirigent Jiří Bělohlávek a českého Jeníka jako jediný český pěvec ztvárnil Aleš Briscein. "Prostředí, zasazené do 20. let, bylo uzpůsobeno vnímání francouzského diváka a plně pro něho pochopitelné. Na přípravě se podílelo osm národností," dodal muzikolog Ivan Ruml.
Šárka Mrázová hj
