Program festivalu Divadlo 2004
Mezinárodní festival Divadlo 2004
Plzeň 15. - 24. září
¨ XII. ročník Mezinárodního festivalu Divadlo představí především mimořádné a pozoruhodné inscenace zahraniční a dále výběr českých inscenací, a to v široké škále tematické, stylové i žánrové (činohra, hudební, taneční, loutkové i pouliční divadlo). Jedna z jeho dramaturgických linií pak sleduje v rámci projektu Visegrádské divadlo na prahu Evropské unie tvorbu divadelníků z této oblasti.
¨ Na Divadle 2004 vystoupí kromě domácích divadelníků umělci z Francie, Japonska, Litvy, Maďarska, Německa, Polska, Rakouska, Ruska, Slovenska a USA.
¨ Festival je rozdělen do tří základních programových oblasti:
1) Divadlo v divadelních budovách
2) Pouliční a plenérové divadlo
3) Site specific theatre nebo-li Divadlo specifického prostoru
¨ Festival Divadlo 2004 doplní speciální doprovodný projekt Sami mezi námi.
¨ Celkem se na festivalu představí 33 divadel a skupin, které divákům dohromady nabídnou 58 představení.
¨ Ze zahraničních režisérů na festival přijedou mj. Gulko a V.V. Fokin, o účasti Eimuntase Nekrošiuse se zatím jedná.
¨ Českou premiéru bude mít v Plzni suchozemská verze projektu Nachové plachty! Hraje se na nádvoří Plzeňského prazdroje od 3. do 19. září a připraveno je 14. představení.
¨ Festival dále uvede 2 premiéry pouličních projektů: Oni přicházejí (Bílé divadlo) a Mechanica Sacra (Circus Sacra).
¨ Připraveny jsou i výstavy, besedy a tvůrčí dílny.
¨ Ceny vstupného 60 – 390 Kč.
¨ Zahájení předprodeje 16. srpna v pokladně Divadla J.K.Tyla v Plzni, Sedláčkova 2 (prodejní doba: po-pá: 9.00 – 18.00 hod.; Tel./fax 377 227 548).
¨ Možnost rezervace vstupenek na internetu: http://festival.divadlo.cz.
¨ Vstupenky zasíláme také na dobírku.
¨ Vstupenky na projekt Nachové plachty jsou již v prodeji!!!
Program XII. ročníku Mezinárodního festivalu Divadlo
Laborlavache, Německo
Sedět v Hamburku (Tři sestry) (uvádíme ve spolupráci s Goethe institutem)
Režie - Christiane Pohle
Inscenace měla premiéru na festivalu mladých divadelníků "Die Wüste lebt" 1999 v hamburské Kammerspiele. Hamburská skupina Laborlavache si z Čechovovy hry Tři sestry vypůjčila základní situaci, čtyři ženské postavy, a vytvořila z tohoto materiálu jiskřivou ženskou komedii s názvem Sedět v Hamburku. Tři sestry kysnou doma, na provinčním severu, zatímco v hlavním městě to "jede." Berlín - to je Love Parade, ilegální bary, kebab ve čtyři ráno, Castorf, charismatičtí taxikáři…
Národní divadlo, Praha
Moliere: Lakomec
Režie: Michal Dočekal
„Původ jeho majetku je nejasný a vzbuzuje nedůvěru. Nikdo si ho neváží, ale všichni potřebují jeho prachy. On sám podezřívá z podvodu, krádeže a zpronevěry všechny, ale sám je schopen podvést a okrást úplně každého. Jiné hodnoty než peněžní neuznává, ale okolí na jeho hodnotová měřítka přistoupilo velice rychle. Takový je Lakomec a jeho svět. Naštěstí pro nás je to jen hra. A děje se za devatero kopci v kapitalistické cizině. Kromě toho ji autor napsal před třemi staletími. My se tomu všemu můžeme jen smát.“ Michal Dočekal
Divadlo Alfa, Plzeň
Šimon Olivětín: Kocourkov sobě
Režie a výprava - Marek Zákostelecký
Kocourkovští se rozhodnou, že si založí "národní" divadlo. Na tuto nit jsme se pokusili navléci jednotlivé epizody (v podstatě klaunské výstupy), v konečném tvaru propojené v jakousi divadelně-výtvarně-hudební "kocourkovskou revui", jíž chceme zároveň oslavit magický svět divadla, kde je (skoro) všechno možné.
Divadlo Husa na provázku Brno
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Kníže Myškin je idiot
Režie - Vladimír Morávek
Sto roků kobry je rozsáhlý projekt Divadla Husa na provázku a režiséra Vladimíra Morávka, který se zabývá dílem F.M.Dostojevského, přesněji divadelním zpracováním čtyř jeho velkých románů. Chronologicky jsou řazeny takto: Zločin a trest, Idiot, Běsi a Bratři Karamazovi. Naše inscenace se jmenují: Raskolnikov - jeho zločin a jeho trest, Kníže Myškin je idiot, Stavrogin je ďábel a Karamazovci reloaded. První dvě části, Raskolnikov a Myškin, měly premiéru 19.prosince 2003 respektive 12.ledna 2004. Premiéry zbývajících dvou inscenací chystá divadlo na říjen 2004 a na podim 2005. Inscenace Kníže Myškin je idiot je tedy jen čtvrtinou projektu. Dramatizace je výrazně zaměřena směrem k hlavní postavě - Myškinovi, který se vrací z léčení z jakéhosi duševního vyšinutí a přecitlivělosti z ciziny. Jeho duše, snad díky této zvláštní nemoci, je zdánlivě naivní, prostá a bezmezně důvěřivá. S touto povahou však kníže do moderní epochy plné přetvářky, pokrytectví a vypočítavosti zcela zřetelně nepatří.
Divadlo v 7 a půl, Brno
Henrik Ibsen: Nora
Režie: J. A. Pitínský
Drama o ženské emancipaci, které (napsáno 1879) mělo ve své době "světový, pikantně dráždivý úspěch", bylo v Brně naposledy uvedeno roku 1955. Jaká může být Nora v této době? Manželství založená na společné oblibě posledního modelu sedačky z IKEA a dovolené na Kanárech jsou také velmi, velmi křehká. Inscenace klade zásadní důraz na intimní a sevřenou atmosféru příběhu. Severská strohost je zkřížena s italskou vášnivostí. Představení bylo realizováno v atypickém prostoru vstupní chodby Kabinetu múz, přičemž scénografie v pojetí Tomáše Rusína herce obkličuje a omezuje tak existenci jejich postav až klaustrofobicky.
Akaděmičeskij těatr dramy A.S.Puškina (Alexandrinskij), Petrohrad, Rusko
Nikolaj Vasiljevič Gogol: Revizor
(na základě scénické verze V.Mejercholda a M.Koreněva 1926)
Režie: Valerij Fokin
V divadle, kde se v roce 1836 konala světová premiéra této komedie, se dávná tradice měla prolnout s neméně slavnou a tradovanou inscenací Mejercholdovou z roku 1926. Údaj v programu k nové premiéře, že inscenace vznikla "na základě jevištní verze V.Mejercholda a M.Kiverina pro Mejercholdovu inscenaci v Mejercholdově divadle v roce 1926", evokoval vzpomínku na Fokinův televizní film Hádanky Revizora z roku 1999. Pokus ilustrovat vzpomínky pamětníků "hranými fantaziemi na dané téma" uvízl tehdy u pečlivých citací či imitací slavných výjevů z Mejercholdovy inscenace. Nyní Fokin tuto svoji zkušenost produktivně zúročil. Ve své inscenaci brilantně zvládá a objevně konfrontuje minulé i současné kontexty a k údivu mnohých nalézá způsob, jak vrátit život a radost ze hry dávno zkamenělému souboru. Inscenace získala letos dvě prestižní divadelní ruské ceny – Zlaté masky.
„Gogol mě, už je to hodně dávno, v dětství, dostal absolutně a navždycky. Velice ho miluji, on je podstatnou součástí našeho života a vlastně encyklopedií života ruského. Při práci na Revizorovi zažívám štěstí i strach. Ne náhodou říkal Mejerchold, že režisér si musí ještě připlácet za možnost inscenovat tuto hru.“ Valerij Fokin
Divadlo bratří Formanů, Cabaret Théatre Dromesco, Česká republika, Francie
Alexandr Grin: Nachové plachty
Scénář: Petr Forman, Ivan Arsenjev, režie - Petr Forman, Igor
Zprvu na Vltavu a posléze i dál vyplula v roce 2000 divadelní loď Divadla bratří Formanů a francouzského Cabaret Théatre Dromesco. Idea mobilní lodi, na níž stojí divadelní scéna, totiž konvenuje s mámivým příběhem Alexandra Grina, odehrávajícímu se z velké části na palubě galéry, v přístavu a na mořském pobřeží. Odpovídá ale i skrytým snům všech zúčastněných a jejich představě o způsobu a smyslu divadelní práce. Nachové plachty jsou příběhem, kterému porozumí děti i dospělí, přestože každý z nich asi uvidí trochu jiné představení.
Kam nedovedou loď vodní cesty, tam přiveze kamion mobilní divadelní stan. Jeho tvar a konstrukce připomínají starou francouzskou tržnici. I v něm se vztyčují stěžně a námořníci pobíhají po palubě. Do stanu se totiž vejde celá lodní scéna, včetně gradiny s dřevěnými stoly a lavicemi pro diváky. Namísto vyplouvání z přístavu probíhají před představením "slavnosti sardinek", kdy rybáři nabízejí hostům čerstvé rybky. Kouř z ohniště, smísený s pachem rybiny, vábí příchozí a uvádí je do příběhu. Na břeh moře.
Suchozemská verze Nachových plachet bude mít v Plzni českou premiéru!!! Hraje se na nádvoří Plzeňského prazdroje od 3. do 19. září a připraveno je 14. představení.
Divadlo J.K.Tyla, Plzeň
Richard Wagner: Bludný Holanďan
Režie: Jiří Heřman, dirigent: Petr Kofroň
Inscenace Bludného Holanďana, druhé dílo režiséra Jiřího Heřmana (a scénografa Pavla Svobody) na plzeňském jevišti, stejně jako to první (Samson a Dalila) patří k tomu nejlepšímu, co u nás v operním divadle v posledních letech vzniklo. Konečně přišel režisér, který se nedomnívá, že zahrada znamená kašírované stromky, a že vše se musí alespoň promítnout, když to není možné na jeviště přinést. Heřman umí vytvořit stylizovaný jevištní tvar, kde vše má svůj smysl, kde nic není jen na efekt - čímž neříkám, že inscenace není efektní.
Compagnie Cahin Caha, Francie
Cirque CAHIN-CAHA: Grimm
Režie: Gulko
Projekt je volně inspirován pohádkami bratří Grimmů. Krutý, strhující i citlivý příběh dozrávání, tajemství a zrady je klíčem k odemknutí vesmíru, světa kouzel a imaginace, stínů a světel, napětí a vzrušení. Divoké a naivní dítě provádí světem obydleným archetypálními postavami a znečištěným malými hromádkami intimity (peří, zvuky, kousky dřeva) a střípky snů, které se proměňují v příběhy. Tanec v kopuli, skoky na elastickém laně, "vzdušný tanec" na provazové vertikále i horizontále, strhující akrobacie, tanec s lesními větvemi, divoká rytmická hudba, žonglování s vaječnými žloutky, koupel v peří, hořící svíce...
Divadlo Na zábradlí, Praha
Gabriela Preissová: Gazdina roba
Režie: Jiří Pokorný
Gazdina roba (podle hry složil operu Eva J.B.Foerster) je zasazena do prostředí slováckých dělníků, odcházejících na sezónní práce do Rakouska. Tragické vyústění milostných vztahů se bezprostředně odvíjí od nerovných majetkových poměrů, jež mladou ženu, opouštějící pro lásku nešťastné manželství a pohaněnou slabošstvím nerozhodného milence, doženou až k sebevraždě.
DAMU, Praha
Koffi Kwahulé: Nestyda
Režie: Eva Salzmannová a Miloš Horanský
Koffi Kwahulé (1956) pochází z Pobřeží slonoviny, kde žil do svých 23 let, kdy dostal stipendium na slavné pařížské herecké škole (Národní vysoká škola hereckého umění). Studia dovršil doktorátem na Sorboně. Je herec, režisér, dramatik, prozaik a autor teoretických studií o divadle (jedna z nich je o Jarryho Králi Ubu). Kwahulé vstoupil do divadelního světa hrou Velký had v roce 1977. Byla skandalizována a pronásledována cenzurou, která text četla jako satiru na diktátora. Text vzniknul pod dojmem četby Kafkovy Proměny. Světového uznání se autorovi dostalo za hru s faustovskými motivy Ta stará černá magie. Kwahulé píše ve francouzštině. Je prvním autorem černé Afriky, který se objevuje na českém jevišti! Hra Nestyda z roku 2000 zvítězila v autorské soutěži pořádané lyonským divadlem. Nudnou atmosféru narozeninové oslavy v domě spořádané rodiny (otec doktor, matka hysterka, dcera nestyda) naruší vpád mladíka, který chce zapálit dům. Jeho motivy, stejně jako identita, jsou nejasné. Dcera ho nazývá Ikeida, ale z její řeči je stále jasnější, že Ikeida vlastně neexistuje, respektive je vším, po čem ve své zjitřené ženské fantazii toužíme.
Meno Fortas, Litva
William Shakespeare: Othello
Režie: Eimuntas Nekrošius
Divadelní studio Meno fortas bylo založeno v lednu 1998 a má statut veřejné instituce. Základní činností Meno fortas je nastudování a uvádění inscenací v režii Eimuntase Nekrošiuse. První byl Shakespearův Hamlet, nastudovaný v roce 1997 v rámci festivalu LIFE. Inscenace vstoupila do historie litevského divadla jako jedna z nejúspěšnějších a byla hostem na hlavních evropských i světových festivalech (včetně festivalu DIVADLO), kde získala řadu ocenění. Poté následoval v roce 1999 Macbeth, rovněž uvedený v Plzni. A nyní bude mít publikum plzeňského festivalu seznámit se i s Nekrošiusovým Othellem.
Béla Pintér a jeho soubor, Maďarsko
Benedek Darvas - Béla Pintér: Rolnická opera
Současná maďarská lidová opera
Režie: Béla Pintér
Inscenace vychází z baladického příběhu, jehož variace se udržují jako literární a dramatické náměty již od starověku. Klasické motivy incestu, utajovaného rodičovství a zabití novorozeněte jsou konfrontovány s osobitými motivy maďarských lidových balad. Kombinace různých hudebních stylů vytvořila svébytný jazyk. Vkládané recitativy s doprovodem cembala střídají přednes árií, které zase pracují s postupy maďarské lidové hudby. Přednes lidových písní je autentický i s příslušnou instrumentací. Barokní recitativy jsou záměrně přizpůsobeny nově vytvořenému stylu a docilují humoru plného hudebních a jazykových hříček. Střídání stylů sleduje přísně a logicky dramaturgii příběhu.
Béla Pinter a jeho soubor spolu pracují pět let. Za tu dobu získali třikrát po sobě Cenu maďarských kritiků! Používají prvky maďarské lidové hudby a tance ve všech svých inscenacích originálním způsobem. Dobře zvládají autentické maďarské lidové umění stejně jako surrealistické a postmoderní formy dramatického výrazu.
Teatr Piesn kozla, Polsko
Kroniky - lamentace
Režie - Grzegorz Bral
Divadlo Kozlí zpěv (Teatr Piesn Kozla) ve Wroclawi založili v roce 1997 Anna Zubrzycka a Gregorz Bral. Soubor strávil první čtyři roky své existence pod střechou wroclawského Centra Jerzy Grotowského pro výzkum divadelní kultury (Jerzy Grotowski Centre for Theatre-Culture Research). V roce 2002 získal vlastní divadelní prostor v refektáři kláštera ze 13. století. Dnes je Divadlo Kozlí zpěv mezinárodním souborem, jehož členové pocházejí kromě Polska i z Británie, Francie, Švédska a Norska a který také spolupracuje se švédským divadlem Waga. V říjnu 2001 koncertovalo Divadlo Kozlí zpěv ve Wroclawi pro 100 velvyslanců z celého světa. Divadlo čerpá z tradic vysoké evropské kultury, ale také z nejstarších v Evropě dochovaných hudebních a zpěvních projevů - jeho inscenace jsou živoucí studnicí evropského kulturního dědictví.
Divadlo Kozlí zpěv dosud hostovalo v Německu, Norsku, Walesu, Itálii, Švédsku, Norsku, Srbsku, Maďarsku, USA (La MaMa Theatre, New York) a na Tchaj-wanu. Před plzeňským festivalem se soubor představil i na letošním festivalu Edinburgh Fringe.
Divadlo ANPU, Praha
William Shakespeare: Romeo a Julie
Režie: Bela Schenková
Romeo a Julie je autorská inscenace s použitím textu slavné Shakespearovy tragédie. Na oponě je namalované město Verona, kterého okna, dveře, cesty a další jsou průchozí, otvírací, zavírací a tak je umožněno vstupovat do scény plošným loutkám. Tím pádem se opona, která bude slouží jako "obraz", promění na čas v opravdové divadlo. Ve starém loutkovém divadle hrají dvaceticentimetrové marionety. Kromě těchto dvou hlavních atributů hrají v představení všichni a všechno. Živí herci, masky, svíčky, stíny, živá hudba, pocity, loutky...
Buchty a loutky, Praha
Rocky IX
Režijní dozor: Radek Beran
Absolventi loutkářské katedry DAMU v Praze založili v roce 1992 v Chebském divadle Buchty a loutky a v roce 1996 se vrátili zpátky do Prahy. Od prosince 2002 hrají ve Studiu Švandova divadla. Rocky IX je po dlouhé době opět inscenací pro dospělé. Možná jste viděli Příběh???Člověka. Chtěli bychom už důrazně odpovědět na věčné dotazy, proč právě Meresjev, proč v loutkovém divadle, proč si dělat legraci z takových mýtů. Dobrá, zde je odpověď na všechny otázky. Našli jsme ošoupanou ikonu západního světa, aby se to vyvážilo. Rocky Balboa, tento smutný hrdina ani ne akčních, ani ne výpravných bijáků ožívá v našem loutkovém divadle s veškerou úctou a vážností. Jde o zásadní otázky našich životů, Rocky přece není jen boxer! Rocky je postava. Postava k upadnutí. Když upadne, pak teprve se stává hrdinou. Velké národy to mají jinak než my. V malém národě dostanou hrdinové po papuli hned po výkonu, v těch velkých je oslavují právě pro hrdinství.
Slovenské národní divadlo, Slovensko
Roland Schimmelpfennig: Arabská noc
Režie - Martin Čičvák
Německý dramatik Roland Schimmelphennig umístil Arabskou noc do labyrintu jednoho paneláku v blíže neurčeném městě, kde se za dusného letního včera prolnou osudy dvou mladých dívek a tří mužů. Přestává téct voda, a přece je slyšet její hukot, výtah se zasekává, neznámí lidé se osudově přitahují… Reálný svět se prolíná s magií Pohádek tisíce a jedné noci.
Pouliční a plenérové divadlo
Circus Sacra: MECHANICA SACRA
Autorsky připravili: Števo Capko, Boris Hybner, Josef Sodomka
Mechanika nebeských objektů. Ještě stále mám rád oblaka, promiňte! Do města Z táhnou oblaka. A nahoře nad nimi žijí Andělé. Pořád nás pozorují, létají, pomáhají nám, troubí, zpívají chorály, bojují a trestají. Teď přitáhnou ze svého barokního světa do města Z, aby nám řekli jak to tam vypadá a co máme my tady dělat, abychom se tam dostali. Město Z je město, kde VY žijete. Oblaka táhnou. Žene je vítr, který fouká do města Z ze všech světových stran. Kolik klobouků už odnesl do dálky? Kolikrát nás příjemně pohladil a kolik škod napáchal! Je to společník andělů. Anděl je dítě a dítě je clown. Anděl je clown, který táhne oblaka. Naučí nás létat? Skákat? Jásat? Mávat? Smát se? Člověk je k zemi připoután stínem. Odvažme se s nadějí zvednout oči vzhůru, kde pořád plují TA oblaka. Děti se často dívají vzhůru, na nás dospělé, ale jejich pohled se nezastaví a pokračuje nahoru a ještě výš. Podívejme se tam s nimi a na krátkou chvíli se se vraťme do dětství.
Circus Sacra pro vás připravil pouliční divadelní představení s cirkusovými prvky pro nejširší okruh publika. Tedy pro všechny, co se chtějí bavit a jdou zrovna kolem města Z.
Irrwisch, Rakousko (uvádíme ve spolupráci s Rakouským kulturním fórem)
Již více než 10 let jezdí divadlo Irrwisch po Evropě, hraje a vybrušuje svůj um na Akademii pouličního umění: totiž na ulici samotné. Irrwisch dokáží pobavit - bláznivým a vtipným způsobem - ale i dojmout. Několik ulítlých komediantů nabízí jiný pohled na věc, zvláštní styl humoru. Podstatou jejich umění je spontáneita a improvizace. Boří tabu, posouvají hranice.
Wegenstreits Gäste (Přišli na kus hádky)
Komedianti ve fracích a na chůdách nic neříkají, a přesto skvěle komunikují. Nezastaví se před nikým a ničím, šplhají do patra cizích bytů, bicykly zaměňují za nábytek, unášejí autobusy a tramvaje. Vše pak ale zase vrátí - většinou někomu jinému pro radost. To je totiž jediný cíl, který mají.
Die Gatschpletzn (Pobudové)
Baldrian, Ferdinand, Pepe a Schtan jsou tuláci a pobudové. Neustále na cestách a nikde doma - podle toho také vypadají. Živí se tak, že ukazují, co umí - a umí toho dost: jsou talentovaní provazochodci, vypravěči historek, akrobaté, bubeníci, zpěváci. Ale o to vlastně nejde. Spíš o to, co je za tím, co se odehrává mezi jednotlivými triky, mezi postavami, mezi Posedlými (Irrwischem) a lidmi. Není důležité co umíš, ale jak to umíš.
Nu Jork Denzing Kwiin
Tanečníky jakoby vytržené z divoké předměstské diskotéky doprovází městem DJ s pojízdnou aparaturou. Oživují comics s křiklavými kostýmy a narážkami na staré kultovní filmy. Blázniví discomani vytvářejí obrázek "ujetého" a pošetilého světa.
Losst's es brennan! (Zapalujme)
Po setmění se pobudové vracejí. Přinášejí do města oheň a hledají jiskřičku - vnitřní jiskru, která pohne světem. Oheň rozněcuje, je nebezpečný a krásný. Pobudové si s ohněm hrají, předvádějí fascinaci ohněm, která není pompézní, ale citlivá, silná, vtipná a hřejivá - jiskérky přeskakují. Diváci žasnou nad akrobacií spojenou s mystikou a spontánností, cítí, že hoří nejen navenek, ale i uvnitř. Posedlí volají: "Zapalujme! Svět bude takový, jaký ho uděláme!"
Bílé divadlo, Ostrava
Oni přicházejí
Kolektivní práce členů Bílého divadla
ONI PŘICHÁZEJÍ - je představení-akce, která nikdy nebude vykazovat znaky dokončenosti, ale neustále klást nové otázky a nabízet nové možnosti ONI PŘICHÁZEJÍ - s jasnozřivým odhodláním obnovit a objasnit smysl a význam veřejného prostoru jako jedinečného místa pro občanskou sounáležitost s každým lidským údělem a osudem
Jedině v místě, kde to neočekáváme a ve chvíli, kterou nepředpokládáme, se může přihodit něco, čemu uvěříme bez výhrad. Divadlo je nesnesitelné svou nepřirozeností. Proto jsme rozpačití, když sedíme v divadelním křesle. Většina těch,kteří vejdou do veřejného prostoru jako postavy našich odehraných příběhů, bude beznadějně pohlcena anonymitou nakupujícího davu, všudypřítomnými nymfami SPOTŘEBY a RUSTU v civilizačním mumraji, uprostřed bezduchých skleněných vnitřků, k nimž se začnou neodvratně přibližovat a slétávat stíny ptáků-mrchožroutů.
Site specific theatre
MOVING STATION
Opuštěná historická budova železniční stanice Plzeň Jižní předměstí již třetím rokem budova nabízí místo pro festivaly, výstavy, je zkušebnou i otevřeným ateliérem pro mladé tvůrce (divadelníky, hudebníky, výtvarníky a žongléry) z domova i zahraničí.
TEArTR RAJDO: FÓR for ty (schizofrenie ve dvou)
TEArTR Rajdo vzniklo v červenci 2001. RAJDO je jedním z názvů pro starogermánskou runu R, kterou lze doslovně přeložit jako kolo, pohyb. Symbolizuje jízdu, zároveň také přenos energie, ducha či hmoty z jednoho místa na druhé.
Ryuzo Fukuhara
Butó tanečník žijící v Japonsku a České republice. Butó tančí od svých 17 let. Byl členem skupiny Maijuku Mina Tanaky, učinkoval v inscenaci Svěcení jara (Národní divadlo v Praze 1992), studoval a pracoval na Tanakově farmě v Hakushu. Po odchodu z Tanakovy skupiny pracuje sólově nebo se skupinou Achemic Sis ("Into The Layers"). Svá představení uvádí v Japonsku, USA a Evropě. Od roku 2000 začal také vystupovat v České republice (pražské Quadrienale, Next Wave, Alternativa, Festival Divadlo).
Alex Švamberk
Performer a hudebník. Ve své hudební tvorbě využívá improvizačních postupů na pomezí industriálních ruchů a hudebního minimalismu. Pracuje se samplovanými zvuky, elektronickými a kovovými percusemi. Hrál ve skupině Neuro. Jeho vlastní seskupení Tonton Macoutes produkuje také hudbu k inscenacím libereckého divadla (Zločin a trest, Kodaň). Alex Švamberk rovněž studoval v letech 1992 a 1996 u Mina Tanaky a spolupracoval s Hermanem Nitschem. Své akce, performance a zvukové produkce uvedl v řadě evropských zemí a USA.
SABOT
Hudební seskupení SABOT vzniklo v San Francisku v roce 1988 z rytmické sekce punk - folkové tria Forethought. SABOT tvoří basový kytarista Christopher Rankin a bubenice Hillary Binder. V současné době se protagonisté SABOTu věnují také práci pro sdružení CESTA v Táboře, pořádají worshopy a festivaly.
Nezávislé divadelní společenství TYAN
Roman Sikora: Antigona: Odjezd!
Koncept a režie: Roman Černík
Divadelní společenství TYAN vzniklo v roce 1999 v Plzni. Programem je hledání a ověřování svébytných divadelních postupů technik alternativního divadla. Prostřednictvím divadelního jazyka zkouší TYAN hledat cestu k angažovanému vyjadřování a ke svobodným tvůrčím činům. Členové společenství prošli a proc
