České divadlo Ředitelem Studia Ypsilon bude František Tománek, jehož koncepce počítá se zrušením stávající podoby souboru Ředitelem Studia Ypsilon bude František Tománek, jehož koncepce počítá se zrušením stávající podoby souboru
Ředitelem Studia Ypsilon bude od 1. března děkan Divadelní fakulty AMU (DAMU) v Praze František Tománek, jehož koncepce počítá se zrušením stávající podoby souboru. Výsledky výběrového řízení dnes schválili radní hlavního města, jehož příspěvkovou organizací divadlo je. Tománek plánuje divadlo transformovat na výukové a umělecké pracoviště Divadelní fakulty AMU. To podle serveru iRozhlas.cz kritizují členové souboru, divadlo situaci odmítlo komentovat.
Tománkova koncepce uvádí, že důvody pro zrušení souboru jsou mimo jiné nízká míra ekonomické soběstačnosti, dlouhodobě nízká návštěvnost či vysoké provozní náklady. Naopak DAMU podle něj čelí nedostatku prostor pro zkoušení a výuku svých studentů. Ředitel plánuje současnou podobu souboru zachovat do konce letošního roku, poté má městská příspěvková organizace zaniknout a divadlo se má stát pracovištěm DAMU.
Studio Ypsilon svého nového ředitele odmítlo komentovat. „Bylo rozhodnuto, že divadlo nebude vydávat žádné prohlášení. Veškerá oficiální prohlášení bude vydávat zřizovatel Studia Ypsilon, tedy hlavní město Praha," uvedla mluvčí souboru Kristýna Jičínská.
Studio Ypsilon vzniklo v Liberci roku 1963 jako nezávislá experimentální divadelní skupina, kterou založil loni zesnulý Jan Schmid. Tvůrčí metodou je v Ypsilonu od začátku kolektivní improvizace, programově pracuje s řízenou náhodou a neukončeností. Nezbytnou součástí je humor. Od roku 1978 sídlí Studio Ypsilon v Praze. Podle poslední výroční zprávy zveřejněné na webu divadla dalo hlavní město na jeho provoz v roce 2023 zhruba 41 milionů korun.
„Soběstačnost organizace je pod 20 procent a dlouhodobě neplní očekávanou návratnost investic," stojí v koncepci nastávajícího ředitele. Ve spolupráci s katedrou DAMU má podle něj po transformaci vzniknou udržitelný model financování z grantů, kulturních fondů a mecenášství. Úprav se mají dočkat i prostory divadla ve Spálené ulici tak, aby vyhovovaly výukovým a experimentálním potřebám divadelní fakulty. Prostor má fungovat mezioborově ve spolupráci s dalšími fakultami AMU a dalšími kulturními institucemi.
Kromě šéfa DAMU Tománka se nyní o vedení Studia Ypsilon ucházela i skupina kolem herce Petra Jančaříka a dlouholetého člena souboru Petra Vacka, která ale neuspěla. V nedávném rozhovoru pro server iDNES.cz přitom Vacek naznačil, že ne všechno v Ypsilonce bylo vždy ideální. „Schmid byl geniální divadelník, ale zároveň jak stárnul, stávala se z něj pomalu žába na prameni. Nechtěl tam nikoho pustit. Pytel s nápady byl už přitom takový probraný, takže Ypsilonka nebyla posledních deset let v dobré kondici," řekl mimo jiné Vacek, který se třeba jako autor a režisér musel uplatnit jinde.
Pražské divadlo, které se do metropole přestěhovalo koncem 70. let minulého století z Liberce, je spojené zejména se jménem zakladatele a dlouholetého šéfa souboru Jana Schmida. Divadelník, který zemřel loni v červnu ve věku 87 let, dal divadlu nezaměnitelný rukopis. „Ypsilonka, jak pamatuji, vždycky existovala pod takovým deštníkem svobody, což považuji za zázrak si to vždycky udržet," řekl loni na jaře Schmid. Uvedl, že neměl za cíl dělat populární divadlo. „To mě ani nebavilo. Ale aby člověk odcházel z toho divadla a měl pocit, že se s tím, co zažil, opravdu sžil," tvrdil.
Studio Ypsilon vzniklo v roce 1963 jako scéna libereckého Naivního divadla a Schmid, tehdy téměř čerstvý absolvent Vysoké školy umělecko-průmyslové, byl jeho zakládajícím členem. Již od prvopočátků Ypsilonky se Jan Schmid věnoval režii, pod jeho vedením vznikla většina nejslavnějších představení od Encyklopedického hesla XX. století (1964) - jediného, pro které nenavrhl plakát. Na podzim 1978 se divadlo přestěhovalo do Prahy, kde se zrodily hry jako Depeše a jiné na kolečkách (1980), Voni sou hodnej chlapec aneb Anabáze Jaroslava Haška (1983) nebo Amerika (1989).
Po listopadu 1989 jeviště Ypsilonky v pražské Spálené ulici uvedlo inscenace Horké to někdo rád (1993) nebo úpravy Smetanovy Prodané nevěsty (1996) a Dvořákovy Rusalky (2003). První z operních variací s podtitulem Pojď domů byla uvedena na zájezdech od Tchaj-wanu přes Jihoafrickou republiku, Finsko a Rusko až po Egypt. Schmid byl oceněn za režii, Miroslav Kořínek dostal za hudební adaptaci a nastudování cenu hudebních a operních kritiků. Na Tchaj-wanu se v roce 1997 s nečekanou popularitou setkal Jiří Lábus. Hraje Kecala, ale v ulicích se prý k němu hlásily děti jako k Rumburakovi.
Kromě Lábuse prošla divadlem celá řada známých herců, mezi nimi i jeho dlouholetý jevištní partner Oldřich Kaiser. „Jejich partnerství vzniklo přirozeně jako dialog nápadů. Začali s tím v soukromí, teprve pak si jejich kvalit všimli režiséři," řekla Kaiserova bývalá manželka, herečka Naďa Konvalinková. Na tehdy ještě liberecké scéně slavil první úspěchy třeba i Luděk Sobota, vznikly tam jeho slavné komické monology. Režisér Schmid jej vyslal na jeviště se slovy „běž tam a něco říkej, oni se stejně budou smát". A diváci se u Sobotova převyprávěného životopisu opravdu bavili.
Mezi opory divadla patřila i Schmidova manželka Jana Synková (zemřela loni v prosinci), která na jevišti Ypsilonky mohla předvést své komediální vlohy, Výčet známých tváří, které Studiem Ypsilon prošly, je ale mnohem delší. Na pódiu excelovali třeba Martin Dejdar, Marek Eben, Petr Vacek nebo Jan Jiráň, menší či větší role během let ztvárnili i Ondřej Havelka, Luděk Sobota, Lenka Termerová, Jiří Štědroň, Miroslav Vladyka, Arnošt Goldflam, Václav Helšus, Ladislav Gerendáš, Jiří Schmitzer, Lilian Malkina či Jaroslava Kretschmerová.
