Reportáž z finské konference o vztahu performance a divadelního designu
V červnu se v Helsinkách konala mezinárodní konference na téma ReSearch: Designing Performance – Performing Design společně se zasedáním edukační a historicko-teoretické komise Mezinárodní organizace scénografů, divadelních architektů a techniků OISTAT (http://www.oistat.org/.). Obou akcí se zúčastnily Barbora Příhodová a
Společná konference vytvořila tvůrčí fórum kolem otázky: „Co představuje výzkum (získávání nových znalostí) v divadelní umělecké praxi? “. Kladla si za cíl vyzvat kolegy z obou komisí, praktické i teoretické, k předání idejí a zkušeností ve zdánlivě nesourodém modelu divadelního designu, technologií a architektonického výzkumu mezi teoretickým vzděláváním a dramatickou praxí. Jeden model byl kriticky zkoumán a reprezentován jako vzdělání v oblasti designu a druhý poukázal na získávání zkušeností a prezentaci přímo skrze vyjádření prostorově časových možností v praxi. Ve zkoumání řady přístupů ve vzdělávání v oblasti designu s pedagogy a praktiky fórum kladlo mnoho otázek a rozvíjelo definice z této oblasti. Současně předvedlo informace o plánech ve vzdělávání na bakalářských, magisterských a disertačních stupních a dotazovalo se, jak může praxe vytvořit prostor výzkumu pro vědce a designéry.
První přednáškový den začal prezentací švýcarského architekta a designéra Serge von Arx, který v ukázkách své tvorby poukazuje na inspirační zdroje, jež v praxi prezentuje nejen ve svých divadelních projektech ve spolupráci s Robertem Wilsonem, ale i ve výstavách a instalacích. Právě v mimodivadelních aktivitách zdůrazňuje vliv divadelních zkušeností se světlem a prostorem. Jako příklad zde uvedl designově mimořádně zdařilou výstavu o Albertovi Einsteinovi. Serge von Arx je současně uměleckým vedoucím scénografie norské Divadelní akademie. Jeho pohled na vzdělávání v oblasti současné scénografie má mnoho společných znaků s modelem výuky scénografie na JAMU. Důraz je kladen na zásadní reflexi současné scénografie a živého umění. Výzkum na poli divadelního umění balancuje mezi hledáním a porozuměním modernímu umění všeobecně. Satu Kyosola přiblížil a ve své přednášce reprezentoval doktorandský program výuky na ELOMEDIA – Doctoral School of Audiovisual Media in the University of Art and Design Helsinky.
Setkání vzdělávací komise OISTATu v další části konference zhodnotilo své poslední aktivity, setkání ve Vancouveru ´07 a PQ 07. Rekapitulaci Scenofestu 07 přednesl
Druhá část programu byla věnována prezentaci programů finských škol v oblasti vzdělávání, praxe a výzkumu. Nejpřínosnější byla zajisté prezentace „Mizení hranic“ v oblasti výuky světelného designu Marku Uimonena, Professor & Head of Department of Lighting and Sound Design in Theatre Academy Helsinky. Druhým nejzajímavějším z osmi příspěvků byl nesporně referát „Výuka kostýmního designu na Taiku – několik faktů a přání“ kostýmní výtvarnice a pedagožky Marji Uusitalo, Head of Costume Design for Performing Arts, School of Scenography, University of Art & Design Helsinky.
První večer byl zakončen večeří přímo v prostorách Finského divadelního muzea, kde přednesla svůj příspěvek „Jak dokumentovat předměty scénografie“ ředitelka muzea Hanna Leena Helavuori. Při této příležitosti byl předán Prof. Pentti Paavolainenovi diplom za přínos v rozvoji doktorandského studia v rámci konference, která proběhla na JAMU v prosinci roku 2007.
V rámci samotné konference měla vysokou úroveň prezentace lektorky scénografie Joslin McKinney, School of Performance and Cultural Industrie z University of Leads. Skrz jisté cyklické opakování v praxi a ve výzkumu rozvíjí techniky pro shromáždění odpovědí, které jsou citlivé na speciální potřeby její scénografické praxe a výzkumu, který řídí. V ukázkách práce studentů v prostoru se objevily zajímavé experimenty s netradičními kostýmy ve speciálně vymezených prostorech a akcích. Scott Palmer, Programme Manager – Performance Design BA, University of Leeds, UK v prezentaci „Sny a vize: Výzkum Světla“, předvedl dva projekty, v nichž aktivně zapojuje digitální technologie a vytváří v reálném času světelné obrazy, která reagují na tepelné změny a pohyb. Jsou to takzvané termoprojekce. V projektech používá digitální světla, zvaná „duchové“. Zabývá se především interakcí mezí projekčními světly, digitálními technologiemi a lidským tělem. Světlo a světelné linie vytváří prostor pro pohyb a samo ho reflektuje. Demonstruje, jak výzkum a výuka scénografie v Leedsu může přispět k rozšíření hranic vyjádření. Nick Hunt, světelný designer a vyučující na Rose Bruford College, zdůraznil význam nového přístupu a porozumění kreativnímu procesu, který světelný designéři mohou nabídnout. V odpolední části bylo možné zúčastnit se prohlídky nově zrekonstruované budovy Finské opery nebo absolvovat přednášku Kathleen Irwin, CA a Dority Hannah, NZ.
Další den sebou přinesl diskuse o přípravě budoucích setkání OISTATU v Moskvě (Inna Mizroyan – OISTAT Russia) a Pekingu (Zhang Khangmei - Central School for Drama). Také se diskutovalo o tématech, vhodných pro Scenofest 2011. Největší úspěch mělo biblické téma „ O stvoření“ (o Adamovi a Evě). Proběhla volba předsedy edukační komise, opětovně byla zvolena Marina Raytchinova.
V rámci prezentací divadelních škol a jejich systému výuky byly nejprecizněji předvedeny vzdělávací systémy Kevina Purcella, Director of Music and Performing Arts Central Queensland University, North Rockhampton, Faculty of Arts, Humanities and Education, Australia a Anderse Larssona, Dramatiska Institutet, Stockholm, Sweden. Purcell se zaměřil spíše na ukázku organizační struktury celého systému výuky na škole, zatímco Larsson hovořil o zkušenostech výuky v týmu, které prezentoval na velmi zdařilém projektu „Pelikáni“ Augusta Strindberga. Posledním výraznějším příspěvkem byla prezentace výuky Donately Barbierri, London College of Fashion, UK.
Večerní plavba lodí Kathrina dala vzniknout otevřenému fóru a diskusím o teoretickém vzdělávání a jeho propojení s praxí. Vzniklo mnoho podnětných myšlenek na spolupráci mezi školami v rámci výuky a prezentací škol na Scenofestu. Jedním z nejvýznamnějších okamžiků byl pro mne, jako zástupce JAMU, velký zájem o výuku v Ateliéru scénografie JAMU a zájem o navázání nových oboustranných kontaktů na mnoho divadelních škol v Evropě i mimo ni.
Chtěla bych tímto poděkovat organizátorům Finského OISTATU a Institutu umění- Divadelnímu ústavu za možnost účastnit se této konference. Věříme, že do budoucna se nám podaří naplnit nově navázané kontakty aktivní činností v teoretické i praktické rovině. Taktéž chápu nutnost více zapojit studenty scénografie a jiných oborů JAMU do aktivit týkajících se přípravy Scenofestu
Na základě vítězství v soutěži o nové autory v oblasti scénografie jsem měla možnost se zúčastnit konference na téma ReSearch: Designing Performance – Performing Design, jež se konala u příležitosti zasedání Edukační a Historicko-teoertické komise OISTATu počátkem června v Helsinkách.
Na společném setkání obou komisí bylo předneseno mnoho různorodých příspěvků, v nichž se prolínala pedagogická a teoretická činnost přednášejících s jejich uměleckou tvorbou. Většina prezentací ukázala přirozené propojení oblasti praktické s teoretickou, které je v zahraničí navíc obvykle podpořeno koexistencí a vzájemnou spoluprací těchto oborů v rámci jedné školy.
Vedle společných přednášek probíhala pracovní setkání jednotlivých komisí. Na setkání teoreticko-historické komise, jíž předsedala Kate Burnett (UK), vystoupili se svými referáty Frits Haspel (NL), Mikio Ogawa (JAP), Kate Burnett, Peter Farley (UK) a Ljubov Oves (RUS). V souvislosti s připravovanou publikací World Scenography se pak hodně diskutovalo o formě, ve které by scénografická díla měla být archivována. Zdůrazňovala se potřeba zařadit do dokumentace nejenom „co“ a „jak,“ ale také „proč.“ Hovořilo se i o tom, že by bylo užitečné, kdyby každá země dodala seznam svých významných publikací o divadle s krátkými anotacemi v angličtině. Dále by se mohly shromažďovat informace o archivech v jednotlivých zemích. Věřím, že i pro českou scénografii by bylo prospěšné, kdybychom se do těchto aktivit zapojili.
V průběhu konference nám také bylo umožněno navštívit finskou Národní operu a s průvodcem si prohlédnout celé její zákulisí, jeviště, technologický a světelný park i všechny početné dílny. Jeden ze společenských večerů probíhal v divadelním muzeu, kde jsme mohli obdivovat nápaditost tamní stálé expozice, která umožňuje návštěvníkům nejen vidět ukázky historických kostýmů a technických zařízení, ale také si vyzkoušet různé způsoby svícení scény nebo jak funguje camera obscura.
Barbora Příhodová
