Režisér Havelka bude mít v Prodané nevěstě i provazochodce
Praha/Brno 22. března (ČTK) - Skutečné provazochodce slibuje režisér Ondřej Havelka v inscenaci Smetanovy Prodané nevěsty, jejíž premiéru chystá na páteční večer v brněnském Národním divadle. Ladislav Kaiser, jeden ze dvou alternujících provazochodců ve scéně komediantů, se podle něj podílel nejen na scénografii, když vymyslel konstrukci pro svůj výstup, ale i na režii a choreografii. Ve starých rodinných kronikách a dalších análech totiž našel svědectví, podle nichž se dala jeho produkce zrekonstruovat tak, aby vypadala přesně jako v předminulém století.
"Jsem staromilec," připustil Havelka v rozhovoru pro ČTK. Je spojován především jako zpěvák swingové hudby se stylem oživujícím věrně dobu První republiky. "Prodaná nevěsta je jiné retro, je to druhá polovina století devatenáctého. Když jsem se ovšem rozhodl, že uděláme historizující inscenaci zasazenou do prostředí života venkovského lidu v tom období, pak je mou snahou přinést co nejvíce autentických detailů," uvedl. Každá drobnost, i taková, která by mohla být shledána jako malicherná, může totiž podle Havelky přinést zajímavou inspiraci.
Snažil se proto venkovské prostředí udělat na scéně co nejautentičtější a zároveň co nejpestřejší. Malé putovní rodinné cirkusy byly ostatně podle jeho slov v polovině 19. století z 90 procent skutečně provazochodecké. V zimě pak hrávali jejich protagonisté loutkové divadlo.
Pokud si má vybrat ze dvou možností - zda chápe Prodanou nevěstu spíše jako lyrickou, a nebo naopak jako zábavnou a komickou operu - pak podle svých slov volí Havelka komiku, a to "hodně od podlahy". "Mou hlavní snahou je rozhýbat dění nejen ve vnějším slova smyslu, ale i v tom vnitřním - aby vztahy byly velmi dynamické a velmi vášnivé, aby celý kus nebyl jen selankou," řekl.
Havelka připouští, že nepřichází s ničím, co by tu už nebylo. Když viděl a četl svědectví a dokumenty o některých historických inscenacích, zjistil, že už na přelomu 19. a 20. století byly často "velice zemité a velice odvazové", že "měly zkrátka říz". Byl by rád, kdyby mělo takový říz i jeho nastudování.
Na otázku, zda musí operní režisér umět noty, Havelka odpověděl, že v opeře mohou pracovat i režiséři, kteří nejsou takto dokonale vybaveni, protože například pro základní orientaci existuje řada nahrávek. "Ale když má člověk alespoň trochu ponětí o hudební struktuře a o notovém zápisu, je to lepší. Operní režisér musí hudbu cítit a muzikant má k tomu samozřejmě blíž," prohlásil.
Havelka - absolvent operní režie na brněnské JAMU, ale dosud především herec, moderátor, hudebník a zpěvák - už režíroval "hokejovou" operu Nagano. Na komických dílech však do budoucna netrvá. "Je otázka, jestli bych se na všechno cítil povolán, ale zatím se nehodlám bránit jakýmkoli nabídkám," řekl.
Má ovšem oblast operní literatury, které by se věnoval raději než jiné, protože se víc váže k jeho představě, jak by mohlo operní představení vypadat. "Celá veristická literatura je tak moderní a nadčasová, že bych jakoukoli věc z tohoto okruhu bez váhání přijal," uvedl.
U některých starších klasických děl jsou však sporná libreta, třebaže jsou to opery po hudební stránce vynikající. Takovým příkladem je podle něj Smetanův Dalibor. "Text je už značně zvetšelý. Když v zahraničí lidé čtou jen titulky, mají paradoxně hlubší zážitek než český divák vnímající český text, který už přestává být akceptovatelný, a to nejen pro svou archaičnost," soudí režisér.
Pouze komickým operám se nehodlá věnovat i proto, že se domnívá, že i v tragických dílech lze vypátrat humor. "Tak, jak to ostatně bývá i v životě... Nejednoznačnost, kdy se komično s tragičnem potkává v jeden okamžik, by měla i opera snést," dodal.
Havelka ovšem nechce šokovat. "V tomto smyslu jsem zdrženlivý. Extravagantní interpretace jsou mnohdy zbytečně povrchní, bývají to i schválnosti, které nemají hlubšího opodstatnění," poznamenal. Proti tomu je zaujatý. Pokud inscenátor není podle jeho slov "stoprocentně přesvědčen, že to opravdu musí být přesně tak", pak je lepší historizující pojetí - a spíše si pohrát s dobovými reáliemi.
Petr Veber hš
