Šarlatán svou potulnou ordinaci otevře v Ostravě v režii Ondřeje Havelky
Operu Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán uvede v novodobé české premiéře Národní divadlo moravskoslezské 10. října. V režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera tragikomické dílo uvidí publikum v rámci volného cyklu Opery terezínských skladatelů. Na výpravné podívané mají zásluhu také kostýmní výtvarnice Kateřina Štefková a scénograf Jakub Kopecký.
Už po světové premiéře Šarlatána 2. dubna 1938 v brněnském Divadle Na hradbách (dnešní Mahenovo divadlo) kritici dílu přiznávali „značnou vyspělost“ a „jevištní působivost“, přestože se jednalo o první jeho operu. Vznikala v letech 1934–1937. Jak se ale ukázalo, v důsledku skladatelova dramatického osudu šlo také o jeho operu poslední. Starší bratr slavnějšího Huga Haase Pavel byl jedním z nejnadanějších žáků
Leoše Janáčka. Bohužel v roce 1941 byl internován v Terezíně a zahynul v Osvětimi 17. října 1944. Ve volném cyklu už opera NDM uvedla díla Hanse Krásy a Viktora Ullmanna. Všichni tři umělci byli nuceni nastoupit 16. října 1944 do stejného transportu z Terezína do Osvětimi a krátce nato zemřeli s dalšími stovkami příslušníků české židovské kulturní elity v plynové komoře. Opera NDM věnuje reprízu 16. října památce obětí právě tohoto transportu.
Libreto k Šarlatánovi si Pavel Haas napsal sám, vzniklo na motivy románu Doctor Eisenbart, který v roce 1928 zveřejnil německý spisovatel Josef Winckler. „Je to hudební tragikomedie. V náladách přechází od situací groteskních až k tragickým. Děj zobrazuje život potulného lékaře-šarlatána, mastičkáře a ranhojiče Pustrpalka, který vystupoval na jarmarcích a líčí, krátce řečeno, slávu a pád tohoto dobrodruha. Hudba má při použití všech moderních výrazových prostředků lidový charakter,“ přiblížil děj i styl hudby Pavel Haas.
Opera Národního divadla moravskoslezského dílo uvede po taktovkou Jakuba Kleckera. „Pro mě osobně je Haasova opera Šarlatán velkou výzvou. Společně s režisérem Ondřejem Havelkou jsme stáli před neprobádaným a nehraným titulem, který je skladatelovou prvotinou a zároveň bohužel i jediným jeho operním dílem. Hudební materiál opery nese rysy Haasova učitele Leoše Janáčka, avšak autor staví strukturu a výstavbu ploch velmi osobitým způsobem. Objevují se místa podobná hudbě Bohuslava Martinů, Carla Orffa či moravských autorů 20. století. Je pro mě také velkou ctí moci dirigovat představení naší inscenace v rámci festivalu Janáček Brno 2024. S operním souborem NDM zavítáme do Mahenova divadla, přímo do místa světové premiéry díla,“ říká uznávaný dirigent.
Režisér Ondřej Havelka označil operu za podivuhodnou, záhadnou a tajemně krásnou. „Když jsem začal o inscenování Šarlatána přemýšlet, pátral jsem nejprve po důvodu, proč si Pavel Haas vybral právě toto téma, co chtěl prostřednictvím příběhu doktora Pustrpalka divákům říci. Neskrývám, že jsem tuto otázku položil několika muzikologům, zabývajícím se buď přímo Haasem, nebo Janáčkem a veškerou brněnskou avantgardní hudební scénou meziválečného období. Všichni krčili rameny. Doboví recenzenti se k libretu a poslání díla de facto nevyjadřují, a ani samotný autor o tom nezanechal žádné poznámky. Pouze Ondřej Pivoda vznesl jistou hypotézu, že Haas, vznášeje se na křídlech milostného vzplanutí k lékařce Soně Jakobsonové, která ošetřovala jeho nemocnou matku, chtěl příběhem potulného ranhojiče vzdát hold lékařskému řemeslu. To zní věrohodně. Avšak jediný prokazatelný důvod, který lze vyčíst z Haasovy korespondence, je mimořádné nadšení nad vtipem, životností a groteskností Wincklerovy literární předlohy, ze které vycházel,“ napsal do programu k opeře Ondřej Havelka. A zřejmě právě proto se nositelem hlavní dramatické linie inscenace opery stává láska – osudová, vášnivá a ve svých důsledcích sebezničující. V podání Ondřeje Havelky je ovšem děj opery (jako tomu u něho bývá téměř pravidlem) prodchnut humorem o něco více, než zřejmě sám autor zamýšlel. „Hudební stránka Haasova Šarlatána je jednoznačně sugestivní. Pestrou a invenční instrumentaci psala ruka velmi talentovaného profesionála. Velmi mně tedy záleželo na tom, aby divadlo, které bude hudební složku umocňovat, bylo co nejpestřejší. Naše tvůrčí vize měly jasné cíle: vtip, životnost a patřičnou grotesknost,“ uzavřel Ondřej Havelka.
Druhý dirigent Jiří Habart. Sbormistr Jurij Galatenko. V hlavních rolích se od 10. října 2024 v Divadle Antonína Dvořáka divákům představí M. Horák / P. Kubáň, S. Godarská / K. Hebelková, I. Ambrúsová / E. Dřízgová-Jirušová, V. Čížek / J. Moravec, P. Malý / V. Šantora, J. Kovačič / J. Škarka, M. Javorský / V. I. Novotný, M. Gurbaľ / M. Gurbaľ a další.
Realizaci opery podpořili finančně město Ostrava, MS kraj a Ministerstvo kultury ČR v rámci projektu ROK ČESKÉ HUDBY 2024.
