Scénické čtení hry Marianny Salzmann Mateřské znamínko / Okna namodro v Divadle Na zábradlí

Eliadova knihovna Divadla Na zábradlí uvede 29. září v české premiéře formou scénického čtení hru Marianny Salzmann Mateřské znamínko / Okna namodro.
Autorka za tuto hru letos získala Kleistovu cenu pro mladé dramatiky, do češtiny ji přeložil Marc Lusti.

Téma je jednoduché, incest. Ale žádný Frizl ani stopy hrůzy, ale láska, strast a touha. Marianna Salzmann není feministkou upozorňující na domácí násilí. Na hranici snu balancuje nad propastí reality a rozehrává s diváky vabank, co je a není skutečnost. Nechce mluvit o sociálně společenské chybě, nevaruje. Spíš se tiše ptá, kolik. Kolik toho lidská bytost dokáže vydržet, než padne.

Lena je krásná, zdá se úspěšná manažerka. Leo je malíř, který nevydělává. Jejich vztah je na první pohled každodenně všední a nijak se nemění. A přesto si malují okna na černo a nebo, jak napovídá sám název hry, na modro. Zatemňují. Mají k tomu své důvody.

Ljoscha se vydal s batohem na zádech a albem starých fotek hledat svého dědu. V tomto útěku před hysterickou matkou můžeme vidět stopu tápání po identitě, stejně jako touhu vrátit se do dob, kdy bylo "všechno ještě fajn". Bylo to ale opravdu tak? A kdo to na něj čeká na prosoleném molu?

V režii Lucie Ferenzové čtou Miloslav Mejzlík, Anita Krausová, Jakub Šmíd a Petr Janišta.

Marianna Salzmann (nar.1985 ve Volgogradu) vyrostla v Moskvě a v roce 1995 se přestěhovala do Německa. Na univerzitě v Hildesheimu vystudovala literaturu, divadlo a média a v roce 2008 se zapsala na obor tvůrčího scénického psaní. Její krátké divadelní hry vycházely v časopisech a magazínech. Marianna Salzmann pracovala jako asistentka dramaturgie a asistentka režie v divadlech Schauspielhaus Hannover a Theaterhaus Jena. Vlastní režijní práce se ujala později v Hannoveru a v Hildesheimu. Založila časopis freitext. Marianna Salzmann žije v Berlíně. Za hru Mateřské znamínko/okna namodro získala v roce 2012 Kleistovu cenu pro mladé dramatiky.

Cyklus scénických čtení bude pokračovat 20. října českou premiérou hry Kopanec (Der Kick) autorské dvojice Andreas Veiel a Gesine Schmidt. Hra byla napsána podle skutečné události.

V noci z 12. na 13. července 2002 byl v obci Potzlow zavražděn šestnáctiletý Marinus Schöberl. Pachatelé tohoto brutálního činu byli tři o něco málo starší chlapci, s nimiž se Marinus znal. Hra je vystavěna jako sled výpovědí bratrů Schönfeldových, jejich rodičů, Marinusovy matky a dalších zúčastněných. Oba bratři měli s násilím už předchozí zkušenosti. Otevřeně se hlásili k pravicovým extrémistům. Inspirací k vraždě se jim stal film Kult hákového kříže.

Scénické čtení hry v překladu Michaely Rosové a Michala Kotrouše inscenuje Jan Kačena.

Andreas Veiel (nar. 1959 ve Stuttgartu) je scénáristou, dramatikem a režisérem hraných i dokumentárních filmů. Vystudoval psychologii, režii a scénáristiku, mezi jeho učitele patřil Krzystof Krieślowski. První inscenace uvedl v berlínském vězení, o spolupráci se skupinou starých hereček natočil dokument Sen zimní noci. Velkého ohlasu se dočkal dokumentární film  Black Box BRD stavící proti sobě osudy zavražděného bankovního ředitele Alfreda Herrhausena a člena Frakce Rudé armády Wolfganga Gramse. Drama Kopanec mělo premiéru v Theater Basel a Maxim Gorki Theater v roce 2005, o rok později jej Veiel zfilmoval. Za loňský film Kdo, když ne my? získal na Berlínském filmovém festivalu hlavní cenu Zlatého medvěda.

Gesine Schmidt (nar. 1966 v Kolíně nad Rýnem) vystudovala v Bochumi divadelní vědu a komparatistiku. Působila jako asistentka režie v Theater der Stadt Duisburg  a Theater Oberhausen, poté jako dramaturg-lektor v Essenu a jako dramaturgyně v divadle Schauspiel ve Frankfurtu, v Karlsruhe a v Berliner Ensamble. V berlínském divadle Maxima Gorkého jako dramaturgyně uvedla svou a Veielovu hru Kopanec. Na základě rozhovorů s mladými německo-tureckými obyvateli Berlína-Neuköllnu napsala v roce 2010 pásmo rozhlasových her liebesrap. Mezi její další hry patří Oops, wrong Planet! (Theater Basil) a Die Russen kommnen! (Staatstheater Nürnberg).

Eliadova knihovna je alternativní scéna DNz, určená převážně mladým tvůrcům.

V sezóně 2012/13 dramaturgický plán EK svými inscenacemi přispěje k tématu Nepřizpůsobiví?.