Škola základ života v Městském divadle Brno
„Ani profesor, ani žák nemůže napsati o škole objektivní pojednání. Naše příručka je však napsána profesorem a Žákem zároveň – odtud její věcnost a nestrannost.“
(Jaroslav Žák: Študáci a kantoři)
Jaroslav Žák patří ke klasikům moderní české humoristické literatury. Narodil se roku 1906 v Praze. Mládí prožil na Žižkově, kde v roce 1925 vystudoval klasické gymnázium. Po studiích na filozofické fakultě v Praze působil jako středoškolský profesor latiny a francouzštiny v Praze, ve Dvoře Králové, v Liptovském Mikuláši a v Jaroměři. Přitom se ve volném čase věnoval literární činnosti. Náměty pro své humoristické knihy čerpal hlavně z trampského, středoškolského a sportovního prostředí dvacátých a třicátých let. Humor těchto knížek se opírá především o svérázný jazykový projev (slang) těchto prostředí. Největší popularity dosáhly jeho knihy o životě středoškolského studentstva Študáci a kantoři, Cesta do hlubin študákovy duše a Kámen mudrců. Podle Žákových předloh byly natočeny také dva mimořádně úspěšné „pamětnické“ filmy Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše.
V roce 1946 opustil Jaroslav Žák své profesorské povolání a přestěhoval se z Jaroměře do Prahy, kde se věnoval beletristické tvorbě i spolupráci s novinami, filmem a rozhlasem. Brzy po únoru 1948 byl jako „autor bez odpovědnosti, který kazí mladou inteligenci něčím tak nepřípustným, jako je recesismus“ (tak jej charakterizoval Ladislav Štoll v Třiceti letech bojů za socialistickou poezii), vyhoštěn ze Syndikátu spisovatelů a ztratil možnost publikovat. Živil se překlady a korekturami, pracoval na částečný úvazek ve zdravotnické dokumentaci. Zemřel v roce 1960 v necelých čtyřiapadesáti letech.
Teprve nedávno, po více než čtyřiceti letech, se dočkaly vydání jeho nejvýznamnější literární práce z druhé poloviny čtyřicátých let, satirický román Ve stínu kaktusu a dvojdílná próza s titulem Konec starých časů, která je tragikomickým obrazem komunistického převratu v roce 1948 na malém městě.
Škola základ života je dnes známa především díky stejnojmennému pamětnickému filmu Martina Friče. Původně však vznikla jako divadelní hra, kterou si v roce 1937 u autora objednal E. F. Burian pro divadlo D. Hra je více než pevně stavěným dramatem řadou jednotlivých scén, dějově těží ze starších autorových knih studentského humoru, především ze Študáků a kantorů.
Inscenace Škola základ života v Burianově D 38 měla velký úspěch (dosáhla 170 repríz), který vedl k tomu, že komedie byla brzy nastudována i na scénách dalších měst – v Plzni, v Ostravě a v Brně, kde měla takový ohlas, že cenzura zakázala středoškolské mládeži přístup na představení.
Žákova divadelní hra je také základem adaptace Hany Burešové, do níž jsou navíc dějově zakomponovány populární písně třicátých let, které v inscenaci živě hraje a zpívá studentská kapela. S humorem i nadsázkou jsou tu nahlíženy typické školní situace, zobrazující „věčný boj“ študáků a kantorů, mezi nimiž poznáváme povědomé typy a charaktery prostředí nejen školního, ale vůbec českého.
Inscenaci připravila režisérka Hana Burešová, dramaturgicky se na ní podílel Štěpán Otčenášek. Scénu navrhl David Marek, kostýmy Samiha Maleh. O hudební nastudování se postaral Karel Cón. Choreograficky spolupracovala Jana Hanušová. Hrají: Petr Štěpán (buřič a odbojník Jindra Benetka), Igor Ondříček (fotbalový idiot Tonda Holous), Viktor Skála (repetent a záškolák Áda Čuřil), Milan Němec (básník a estét Dandy Boukal), Vojtěch Blahuta (šplhoun Václav Krhounek), Alan Novotný (věčný čtenář Karel Peterka), Hana Holišová (správná žába Anda Pařízková), Ivana Skálová (třídní kráska Irma Jánská), Lenka Janíková (tiché děvčátko Marta Nováková), Jan Mazák (češtinář a třídní sexty Kolísko), Zdeněk Junák (latinář a němčinář Lejsal), Ladislav Kolář (matikář Gábrlík), Martin Havelka (profesor chemie a fyziky Camfourek), Irena Konvalinová (dějepisářka Suchánková), Ivana Vaňková (suplentka Boženka Lachoutová), Karel Mišurec (ředitel gymnázia), Josef Jurásek (školník) a Zdeněk Bureš (školní inspektor).
Premiéra se koná na Činoherní scéně Městského divadla Brno 11. a 12. září 2010.
Zdroj:
