Slezské divadlo Opava slaví 200 let od položení základního kamene
Slezské divadlo Opava vstupuje do nové sezony 2005/2006, která je věnována významnému výročí. Dvousetletou historií divadelní budovy (divadelnictví jako takové má mnohem hlubší tradici) spadá Slezské divadlo k nejstarším v České republice. Pozemek pro stavbu budovy ležel na zrušeném hřbitově v blízkosti děkanského chrámu; k položení základního kamene 1. května 1804. První divadelní ředitel Karl Flebbe slavnostně otevřel budovu 1. října 1805. Není bez zajímavosti, že do základního kamene (umístěn na východní straně budovy) bylo uloženo kovové pouzdro, jež obsahovalo seznam světských a církevních hodnostářů a zlaté, stříbrné a měděné mince. Projektant divadla není znám. Víme pouze, že budova je je kopií divadla Na vídeňce. Vídeňský malíř Lorenzo Sachetti vytvořil dekorace, jevištní interier a oponu. Hlediště a jeviště byly prostorné. Budova měla z náměstí hlavní vchod krytý železným přístřeškem a dva vchody boční – zprava a levý od kostela. Součásti divadelní budovy byla městská kavárna. tou se také vcházelo do zákulisí. Po levé straně jeviště byly dvě herecké šatny. Přízemí mělo šest loží a vcházelo se do něj třemi vchody. Po obou stranách vedla schodiště do I. a II. pořadí, kde bylo 20 lóží.
Výročí bude divadlo slavit v průběhu celé sezony, ale tím rozhodujícím dnem se stane 1. říjen 2005. Způsob oslav je zatím zahalen tajemstvím, víme pouze, že v tento den se uskuteční neformální setkání bývalých i současných zaměstnanců divadla, členů činoherních i operních souborů, výrazných tvůrců a umělců, kteří se Slezským divadlem v průběhu bohaté historie spolupracovali. Již od 15 hodin bude divadelní budova zpřístupněna pozvaným hostům, o hodinu později vypuknou oslavy, v rámci nichž také vystoupí šéf činohry a zastupující ředitel divadla Zdeněk Černín s malým zamyšlením nad divadlem a úlohou umění v současné době. Celý průběh oslav bude v duchu velkého happeningu. Dojde také ke slavnostnímu křtu knihy o Slezském divadle, jež se zabývá jeho historií od otevření až po současnost. Čtenáři se mají možnost seznámit s dějinami a vývojem divadelní budovy, činoherního a operního souboru. Podstatnou součátí výpravné, výtvarně i graficky velmi zajímavé publikace, je obrazový materiál, sloužící nejen jako důležitý dokumentační pramen, ale také jako výrazná složka estetická. Součástí knihy bude i CD disk, obsahující bonusové materiály. Všichni zúčastnění mohou také navštívit výstavu ve Slezském muzeu, mapující historii divadla.
Již od sobotního odpoledne (30. 9. 2005 od 16 hodin) budou příznivci Slezského divadla moci sledovat online zpravodajství přímo z divadelního dění, rozhovory nejen s herci a dalšími uměleckými pracovníky (např šéfové činohry a opery, dirigenti, režiséři), ale také s lidmi, kteří zajišťují divadelní provoz a jsou tedy běžnému publiku skryti. Večer vyvrcholí prvním uvedením inscenace Divadlo svět Williama Saroyana (oficiální premiéra se uskuteční o den později). Budovu zchátralého divadla, kterému hrozí demolice, obývá společenství lidí – bývalý klaun, který sám sebe nazval Králem, bývalá herečka, kterou on nazval Královnou, Vévodou byl nazván bývalý boxer. Útočiště u nich hledá mladá dívka a řada dalších lidí, putujících světem. Jak odpovídá sama Královna na Dívčinu otázku, co je tajemstvím divadla: „Láska, děvče. Bez lásky bolest bolí a prohra je krutá. Ale s láskou je i bolest i prohra krásná a dává smysl.“
Je velmi obtížné napsat o Saroyanově hře cokoliv bližšího, aniž bychom se byť nezáměrně nesnažili hledat významy a podtexty ve hře, která je průzračná a čistě jasná. A od začátku do konce se v ní na divadelních prknech žije skutečný život.
„Saroyan se nepídí – lze říci programově – po neobyčejnosti námětu; neláká čtenáře analýzou složitých psychických charakterů; nehledá spásu v napínavé konstrukci děje; spoléhá prostě jen na to, že „píše dopis obyčjeným lidem a říká jim prostou řečí věci, které už znají“. Věří, že i neobyčejnější událost je neobyčejná; že každý člověk je složitý; že cokoliv se děje mezi lidmi, je strhující. Věří, že v lidských srcích je nezničitelná elementární síla, jež se jmenuje soucit, láska k druhému člověku a tichá touha po společném štěstí, mém i tvém.“ (V. Kocourek)
V režii Zdeňka Černína hrají: Petr Vaněk j. h., Ivana Petrželová, Kostas Zerdaloglu, Veronika Senciová, Kamila Srubková, Petr Klimeš, Zdeněk Jorda, Jakub Stránský, Marek Kunc, Martin Táborský a další. Zdeněk Černín o hře a tvorbě W. Saroyana uvedl: „Jsou to skutečné dopisy lidstvu, jak sám autor o svých hrách a povídkách říká, ve kterých neklade otázky a neodpovídá na ně, „pouze“ nechává prostor k přemýšlení o podstatě života. Saroyan dokáže prostě promísit život na jevišti s životem skutečným a bez velkých gest dokáže oslavit pro nás mnohé nudnou každodennost – srozumitelně a lidsky.“
V současné době Slezské divadlo prosazuje náročnější a zajímavější repertoár. Změna nastala s příchodem nového šéfa činohry Zdeňka Černína, který byl do funkce zvolen v polovině sezony 2003/2004, jejíž repertoár ihned změnil. K divákům se tak dostala premiéra kontroverzní hry Patrika Marbra Na dotek (v režii hostujícího Ivana Krejčího), která tak vyvolala řadu protichůdných reakcí publika. I následující premiéra byla pozměněna a diváci tak mohli zhlédnout jedno z výrazných dramat 20. století – Millerovu Smrt obchodního cestujícího s Petrem Vaňkem v roli Willyho Lomana. Operní soubor uvedl světovou premiéru současné švýcarské opery Historie jednoho snu, která byla také výrazným experimentem a příspěvkem k větší otevřenosti divadelního repertoáru vůči aktuálním tendencím v současném divadle a dramatice. V sezoně minulé získala sólistka opery Katarína Jorda Kramolišová ocenění nejvyšší – Cenu Thálie za pěvecký a herecký výkon v roli Normy ve stejnojmenné opeře. Činoherní soubor uvedl dvě české premiéry – současného Chorvatského dramatika M. Gavrana a maďarského autora G. Schwajdy. Sezonu zakončil svým hostováním Ivan Krejčí, který si do role Lavínie v O´Neillově dramatu Smutek sluší Elektře přizval Lucii Žáčkovou, nyní působící v Aréně. Po odvážném uvedení inscenace Na dotek tak v Krejčího režii vznikla další výrazná inscenace, současná interpretace jednoho ze stěžejních dramat minulého století. Slezské divadlo se tedy stále výrazně prosazuje a upozorňuje na svou existenci výraznými inscenacemi. Dvousetleté výročí je spojeno také s festivalem Bezručova Opava, letos s tématem Svět v divadle, který vyvrcholí právě 1. října. Významné výročí a tradice divadla však není svazující, spíše je inspirující pro další sezony.
-edita wernerová-
Zdroj: edita.wernerova@centrum.cz
