Slovácké divadlo uvede ve světové premiéře historickou grotesku Slovácké jaro

Slovácko mnozí vnímají jako kraj plný dobré nálady, chutného vína a vstřícných lidí. Bylo to tak ale vždy? Neukrývá historie i něco, o čem se nemluví? Na to odpoví nejnovější premiéra Slováckého divadla. V sobotu představí tým režiséra Lukáše Kopeckého svou historickou grotesku s názvem Slovácké jaro.

Přímo na míru hradišťskému souboru ji napsal Pavel Molek. Diváci se mohou těšit na Zdeňka Trčálka, Lukáše Matěje, Terezu Novotnou, Kateřinu Michejdovou, Pavla Šupinu a hostujícího Lukáše Riegra.

O čem bude novinka?

Srdcem příběhu jsou postavy Jana Uprky, člena kolaborantské etnografické skupiny Národopisná Morava a syna známého malíře Joži Uprky, a Jana Ryby, neúspěšného komunálního politika, kteří zastávali myšlenku příslušnosti Moravských Slováků ke Slovenskému státu. Ta vyvrcholila 16. března 1939, tedy v den vydání výnosu o zřízení Protektorátu Čechy a Morava a den po vzniku Slovenského státu, dopisem Adolfu Hitlerovi. V něm žádali, aby Slovácko bylo připojeno k fašistickému Slovenskému státu. Z původně folklórního uvědomění se stala riskantní politická hra, v níž každá volba má své následky. Byl jejich pokus vlastizradou, nebo oprávněnou snahou o národní sebeurčení? Jak těžké je nepodlehnout době – a jak snadné je odsoudit ty, kdo jí podlehli?

„Pavel Molek pro Slovácké divadlo už jednu původní hru na míru napsal. A tentokrát opět groteskně a s jistou mírou nadsázky pojednává o kapitole z našich dějin, kterou bychom možná raději zapomněli. Právě proto ale, abychom nebyli nuceni historii a její chyby opakovat, je dobré si ji připomínat,“ říkají ke svému počinu tvůrci.

---

Co řekli o Slováckém jaru:

Pavel Molek, autor:

„Některé součásti té situace jsou opravdu bizarní. Představa, jak slováčtí separatisté píší Hitlerovi telegram k Vánocům, jak ho potom žádají o připojení Slovácka ke Slovensku nebo jak v roce 1941 žádají, aby i jednotky ze Slovácka mohly pochodovat na východní frontu, je natolik neuvěřitelná, že je třeba o tom napsat komedii.“

Lukáš Kopecký, režisér

„Cestou do Hradiště, kam jsem jej vezl na veřejnou generálku inscenace Monument pro Hradiště, mi Pavel Molek zničehonic začal vyprávět o slováckých iredentistech, že by to mohlo být zajímavé pro divadelní zpracování. Už tehdy přesně věděl, v jakém okamžiku bychom opustili skutečnost tak, jak se stala, a dostali se na půdu historické mystifikace a alternativní historie. Na tyhle hovory jsem strašně chytlavý a snadno zahořím.“

Iva Šulajová, dramaturgyně

„Projdeme-li se takřka v botách někoho jiného, dokážeme možná být tolerantnější, otevřenější a ne tolik vyhranění. Inscenace se laskavě dotkne jisté nelehké kapitoly slováckých dějin, zároveň může v současné rozdělené společnosti vybízet k dialogu různých názorových stran, ke kultivaci vzájemné komunikace a argumentace místo rychlých odsudků, ke kultivaci sounáležitosti a lidství obecně.“

Zdeněk Trčálek, představitel Janka Uprky:

„Bude to groteska, protože to, o co se Uprka a Ryba snažili, je samo o sobě groteskní a bizarní. S nadsázkou se mnohem lépe dívá na to, co ti ,pitomci' tehdy prováděli. Ještě že jim to nevyšlo. Pak se podobná situace znovu opakovala v 50. letech a nelze nevidět paralelu i s dnešní dobou. To téma zrady a kolaborace je stále aktuální.“

Tereza Novotná, představitelka Moderátorky:

„Za mě je dobře, že se tato historická témata otevírají. Nevím, proč se nazývají jako citlivá, je to historie a tvořili ji lidé. A my jsme jimi taky a máme možnost se jako lidi chovat, ale jak vidno, někteří se přiklánějí k chování zvířat.“

Pavel Šupina, představitel Studenta a Strážníka

„Myslím, že témat je ve Slováckém jaru skrytých více, než se na první pohled může zdát. Některá jsou nepatrná a v náznacích, jiná jsou výraznější a nosnější. Pro mě osobně nejvíce rezonuje vztah a postoj potomků vůči jejich předkům a jejich výrazným historickým jednáním.“

---

Světová premiéra historické grotesky Slovácké jaro autora Pavla Molka se ve Slováckém divadle odehraje v sobotu 7. února pod režijní taktovkou Lukáše Kopeckého. Dramaturgie se ujala Iva Šulajová, scénu vytvořil Pavel Borák, kostýmy navrhla Markéta Sládečková a hudbu napsal Mario Buzzi.