Slovenští tanečníci vzdají v Praze hold Jiřímu Kyliánovi
Praha 24. září (ČTK) - Tradiční hostování Slovenského národního divadla na první české divadelní scéně bude letos věnované světoznámému choreografovi českého původu Jiřímu Kyliánovi. Komponovaný večer uvede baletní soubor v Praze 30. října, sdělila ČTK mluvčí baletu ND Helena Bartlová.
Dvě choreografie pocházejí přímo z dílny Jiřího Kyliána, tři jsou od bývalých tanečníků Nizozemského tanečního divadla (NDT), dnes již renomovaných choreografů inspirovaných tvorbou Jiřího Kyliána, Mária Radačovského a Lukáše Timuláka.
Kariéra Jiřího Kyliána je od roku 1975 spjata s Nizozemským tanečním divadlem tvořeným třemi skupinami tanečníků rozdělených podle jejich věku. Ve skupině NDT II tančí nejmladší tanečníci ze tří souborů NDT a Kylián ji sám založil. NDT III pak tvoří starší tanečníci, kteří již jinde odcházejí do tanečního důchodu, v tomto souboru se ale pro ně tvoří speciální choreografie.
V programu Slovenského národního divadla bude Kyliánova tvorba zastoupena choreografiemi Un ballo na hudbu Maurice Ravela a Šest tanců na hudbu Wolfganga Amadea Mozarta. Choreografie Un Ballo (italsky ples, tanec, balet) byla první, kterou Kylián vytvořil pro NDT II. Kylián ji popisuje jako "tanec na hudbu, nic víc". Pokládá ji za cvičení hudebního cítění a senzitivity mezi mužskými a ženskými partnery.
Stejně jako se Kylián v Šesti tancích inspiroval Mozartovou hudbou, použil ji ke své choreografii Inspirace i Mário Radačovský. Skutečnou inspirací mu pro tuto choreografii byla jeho partnerka Anik Bissonnetteová. Autor se převtělil do postavy skladatele, který tvoří a hledá, je zdánlivě ztracený až do chvíle, kdy se objeví Inspirace, kterou se nechá vést a která ho utvrdí v tom, že vše je, jak má být.
Mozartovu hudbu spolu se skladbami Johanna Sebastiana Bacha použil Radačovský i ve své další choreografii, nazvané 68. Vypráví o páru, který rozdělily události v Československu v srpnu 1968 a autor jejich fyzické odloučení bere jako metaforu pro náhlé rozdělení čehokoli do té doby bytostně spojeného.
Poslední choreografií, kterou do Prahy Slováci přivezou, je Real Time autora Lukáše Timuláka na hudbu Gustava Santaolally. Timulák při práci s pohybem rád využívá video, pracuje s textem, designem, architekturou prostoru. Real Time je jeho sedmou spoluprací s Peterem Biľakem, který připravuje výtvarnou stránku jejich představení. Dvojice autorů zkoumá čas, základní prvek tance, jeho reálné i diváky vnímané trvání a možnosti jeho využití v tanečním představení.
Markéta Horešovská ptd
