České divadlo Soubor opery Národního divadla moravskoslezského se rozhodl zařadit do repertoáru dílo Dmitrije Dmitrijeviče Šostakoviče Lady Macbeth Mcenského újezdu Soubor opery Národního divadla moravskoslezského se rozhodl zařadit do repertoáru dílo Dmitrije Dmitrijeviče Šostakoviče Lady Macbeth Mcenského újezdu
Opera NDM každou sezónu uvádí premiéru jednoho významného díla v rámci řady Operní hity 20. století. Od roku 2011 byly uvedeny krom oper českých autorů (Leoš Janáček, Bohuslav Martinů) skvosty světové operní literatury: Cardillac Paula Hindemitha, Život prostopášníka Igora Stravinského, Ohnivý anděl Sergeje Prokofjeva a komorní opera Zneuctění Lukrécie Benjamina Brittena. V této sezóně se soubor opery rozhodl zařadit do repertoáru strhující dílo Dmitrije Dmitrijeviče Šostakoviče Lady Macbeth Mcenského újezdu.
Zásadní dílo operní literatury 20. století je „tragédií-satirou“ zkažené společnosti vyvěrající z nezřízené moci sexuality. Ztělesňuje ji Katěrina, frustrovaná a utlačovaná hospodyňka, která za sebou zanechává mrtvoly… „Její zločiny jsou podle Šostakoviče protestem proti běhu života, který je nucena žít – proti temné a dusivé atmosféře mezi ruským kupectvem. Jednání Katěriny je ovlivněné láskou k Sergejovi a divák se s ním může leckdy ztotožnit… Její osud i rozhodnutí ke spáchání sebevraždy utonutím v lecčems připomíná příběh Ostrovského Bouře – Janáčkovy Káti Kabanové,“ uvádí dramaturgyně Eva Mikulášková.
Šostakovič rozehrál tuto progresívní disonantní hru brutální emocionality za použití sólisticky koncertantních nástrojů, sborů a intermezz; triviality, fraškovitosti a grotesknosti. „Poprvé byla uvedena s velkými úspěchy v roce 1934 v Leningradu a Moskvě. Již roku 1935 zazněla v Clevelandu, New Yorku, Philadelphii, Buenos Aires, Curychu, Bratislavě, Olomouci, pražském Novém německém divadle a Stockholmu a koncem roku byla znovu uvedena v Moskvě, ve Velkém divadle. Šostakovičova hudba, která značně bezohledně komentuje osudy postav, zní velmi výsměšně, velmi tvrdě, je zákeřná jako režim v tehdejším Sovětském svazu. V partituře jsou znatelné úseky charakteristické drzosti, typické pro jejího autora: žesťový soubor na scéně, tanečně-parodistické plochy, drásající pasáže i jímavě krásná lyrická místa,“ doplňuje dirigent Jakub Klecker.
Opera zpočátku dosáhla ohlušujícího úspěchu v bezmála 180 reprízách, v období stalinského teroru byl však skladatel zanedlouho souzen v pokřiveném článku Chaos místo hudby (Pravda, 1936), který výhružně uvádí: „Je to hra na nepochopitelné věci [rafinovanost], která může skončit velmi špatně.“ Šostakovičova hra také velmi špatně díky Stalinovi skončila. Tento na Západě renomovaný skladatel se ocitl v nebezpečí stejně jako podobně smýšlející umělci a jeho blízcí. Opera se dalšího uvedení dočkala až po svém přepracování v 60. letech. Na ostravské scéně se v této verzi dávala v roce 1971 jako Kateřina Izmajlovová (hudební nastudování Jiří Pinkas, režie Ilja Hylas).
„Všechny totality se bojí umění, které je neuchopitelné, které se vyjadřuje metaforou. Ve své nejistotě mají rády realismus, kde je vše jasné, ložené, optimistické…, což razil ve třicátých letech ideolog Ždanov. Lady Macbeth je vrcholné dílo, jehož hudba je velmi ironická, jízlivá, plná hudebních citátů, celé drama je stavěno v kolážovitém, až groteskním nadhledu a šklebu. Inspiraci pro vytvoření inscenace jsme našli v konstruktivismu sovětských divadelních avantgard 20. let. Dáváme nahlédnout do intimního světa pokoje, kde se odehrávají erotické scény Katěriny a Borise, jakož i děravý dvůr, jímž prolézají lidé i krysy, stejně jako se snažíme vytvořit obraz transportů na Sibiř, bezvýchodnost ze zavření do klecí,“ uvádí režisér inscenace Jiří Nekvasil.
Roli Katěriny ztvární Elena Suvorova a Iordanka Derilova – držitelka Ceny Thálie 2015 za roli Renaty v inscenaci Prokofjevova Ohnivého anděla: „S rolí Lady Macbeth Mcenského újezdu neboli Katěrinou Izmajlovou jsem se obeznámila již dříve a oblíbila jsem si ji. Charakterově je velmi emocionální, dravě vášnivá, zároveň i pokorná, ale také sarkastická a ironická. Trpí a dostává se do psychických stavů úzkosti a pomatenosti. Celkově postava nabízí bohatou paletu jak psychologických stavů a nálad, tak pěveckých výzev,“ říká umělkyně. V dalších rolích se divákům představí Aleš Briscein / Vadim Zaplechny (Sergej), Martin Bárta / Jevhen Šokalo (Boris), Josef Moravec / Juraj Nociar (Zinovij), Václava Krejčí Housková / Anna Nitrová (Sonětka), Veronika Holbová / Olga Jelínková (Axiňja / Trestankyně) a další.
Premiéry opery se uskuteční 8. a 10. března v 18.30 hodin v Divadle Antonína Dvořáka.
