Soudobá politická opera je pro českou scénu výjimečná událost
Praha 7. dubna (ČTK) - Soudobé operní dílo zabývající se otevřeně politikou je podle odborníků pro českou scénu výjimečnou událostí. Od roku 1989 bylo v tuzemsku uvedeno pouze několik oper převážně od zahraničních autorů, kteří se inspirovali aktuálními problémy. Ve středu 9. března zazní v pražském Divadle Kolowrat světová premiéra opery Zítra se bude... o procesu s Miladou Horákovou, která byla odsouzena komunistickým režimem v červnu 1950 k trestu smrti.
Politická témata se těší oblibě převážně u současných německých autorů a jejich publika. "Tamní divadla, včetně operního, se běžně zabývají politikou a ideologií, a to velmi často vyhroceným způsobem interpretace starších děl - jejich aktualizací," řekl ČTK teatrolog Josef Herman.
Podle některých kritik se průlomem chápání soudobé hudby stala Intolleranza 1960 od Luigiho Nona. Původně byla levicovým protestem, před necelým rokem ji autoři uvedli ve Státním divadle v Mnichově upravenou do ostré grotesky o současném spotřebním světě zla, násilí a teroru.
Právě absurditu a někdy i parodii užívali autoři v dílech uplynulých 40 let velmi často; souvisí to zřejmě s pocitem deziluze a bezmoci pramenící z bezvýchodnosti totalitních režimů. Ze středoevropských titulů je to například parodie na operu Le Grand Macabre od maďarského skladatele Györgye Ligetiho, která jako jedna z prvních groteskně ztvárňuje postavu diktátora.
O atmosféře dusna a blížící se katastrofy vypovídají mimo jiné dvě expresionistické opery, které vznikly v 80. letech: Hostina Juraje Beneše z roku 1980 a opera Černá maska od polského skladatele Krzysztofa Pendereckého, ve které autor reaguje na výjimečný stav ve své vlasti. Postavu šíleného vůdce proletariátu Vovy (Lenina) pak zobrazuje Život s idiotem od německého skladatele Alfreda Schnittkeho, která byla téměř prorockou metaforou o zániku Sovětského svazu.
České operní scéně trvalo od roku 1989 poměrně dlouho, než začala soudobá politická témata uvádět. Po pěti letech od pádu totality se na scéně Státní opery Praha objevila například opera Proces od Gottfrieda von Einenena. "Šlo o podobenství, nikoli přímočaré politické nebo politicky či ideologicky řešené téma," dodal Herman. Prostředí vojenské letecké základny poté inspirovalo Emila Viklického k vytvoření díla s názvem Faidra.
Státní opera pak uvedla také světovou premiéru opery švýcarského skladatele Andrease Pflügera Fyzikové. Pojednává o morální zodpovědnosti vědců za jejich objevy a mocenském zneužití vědy. O tři roky později vešla do širšího povědomí minimalistická inscenace Smrt Klinghofera od Američana Johna Adamse, kterou uvedlo pražské Národní divadlo.
Dílo o podobenství moci, smrti a záhubě a osudu mnoha zavražděných "terezínských" umělců zaznělo v alternativním prostoru pražského klubu Roxy se před třemi lety. Českou premiéru opery Císař Atlantidy - Smrt abdikuje od Viktora Ullmanna tehdy předvedli studenti německých uměleckých škol.
Politické a společenské náměty v rovině příměru a podobenství se prolínaly celou operní historií a těšily zájmu mnoha autorů, mezi nejznámější patří například dodnes oblíbené Verdiho opery.
Chystaná opera Zítra se bude... je netradiční především libretem, které je zcela postaveno na autentických dokumentech a proslovech. Dvojice autorů Jiří Nekvasil a Aleš Březina tím chce akcentovat absurditu vykonstruovaného soudního tribunálu a krutost tehdejší doby. "Je velkou otázkou, jak se bude blížit nebo naopak vzdalovat zavedené operní formě. V každém případě mám rád umění, v němž jde o podstatné věci, a to se tu dá očekávat," uzavřel Herman.
Šárka Mrázová pba
