Spoluautora původního otáčivého hlediště v Českém Krumlově Joana Brehmse připomene výstava v Lotyšsku

Spoluautora původního otáčivého hlediště v Českém Krumlově Joana Brehmse připomene výstava, která začne 16. září v jeho rodišti, lotyšské Libavě (Liepaja). Brehms (1907-1995) je pro Lotyše dnes neznámý. ČTK to řekl místopředseda Senátu a bývalý ředitel Jihočeského divadla Jiří Šesták. Příští rok se výstava objeví v Česku.

Brehms začínal v Jihočeském divadle 8. června 1945 jako dělník. Postupně zde jako divadelní architekt, scénograf a výtvarník vytvořil 150 výprav a s režisérem Otto Haasem navrhl koncem 50. let původní otáčivé hlediště.
V Libavě se podařilo objevit i jeho rodný dům. „Vnímají to jako nalezení důležitého syna a rodáka. Vůbec o něm nevěděli. Nemají moc silnou dramatickou tradici, to spíš v národních písních, a o to je důležitější, že někdo z nich prošel v západní Evropě špičkovými divadly," řekl Šesták.

Brehms pracoval na scénách v Breslau (nyní Vratislavi), Rize, Gdaňsku i Riu de Janeiro. První inscenaci měl ve 20 letech ve Státním divadle v Lübecku. „Do jižních Čech přišel přes Slovensko, kde byl totálně nasazen, s Rudou Armádou jako tlumočník. Muž v nejlepších letech, nepřehlédnutelný solitér, zkušený umělec. V roce 1946 si napsal do deníku: Já všechno, co člověk má, ztratil. Domov, rodinu, všechny svoje věci. Doklady osobní, nu všechno. Dejte mně příležitost můj život vybudovat - pracuju a celá má práce je Vaše," řekla ČTK fotografka Dana Vitásková, která výstavu spolupořádá.
V Jihočeském divadle působil v letech 1945 až 1977, potom i v penzi. Vymyslel několik experimentálních hracích prostorů, jako byly kruhové jeviště v Rajské zahradě českobudějovického dominikánského konventu, kyvadlové hlediště na Karlštejně, na papíře zatím zůstává jeho návrh z roku 1972, divadlo se dvěma hledišti, jež připravoval pro Mexiko.

Na počátku 60. let inicioval obnovu barokního divadla v Českém Krumlově. Na otáčivém hledišti, jež spolunavrhl, se jako první hrála 9. června 1958 inscenace hry Ztracená tvář. Současná točna pro 644 diváků se mu nelíbila. „Když se postavila, nebyl k tomu vůbec přizván. Těžce to nesl, ani tam nikdy nešel. Protože si uvědomoval limity zahrady, jezdili jsme po kraji a vytipovali sedm míst pro novou točnu: u Cuknštejna, v parku na Hluboké, na (budějovické) Dlouhé louce nebo v Rudolfově," řekl Šesták, který jej označil za rodinného přítele. „Byl velmi zvídavý, měl dětské nadšení. Tak vznikla i původní točna: on a Otto Haas seděli v divadelním klubu, povídali si. Byl to nápad Haase, že by s diváky točili, ale Brehms druhý den přišel s návrhem elevace. Vzali podvozek tramvaje, na něj dali prkna a židle," řekl senátor.

Výstavu v baltickém přístavu Libava připravil Vojtěch Poláček, kurátor Národního muzea v Praze. Podle Šestáka dokázal Brehms geniálně přenést umělý svět divadla do přírody, která je „naprosto dominantní, která náš umělý svět dokáže přebít zašuměním listu, úderem hromu, přeletem ptáků. Dokázal to skloubit v obrovskou poezii," řekl Šesták.