Straka zlodějka uspěla na turné po evropských zemích, teď se chystá na premiéru v Olomouci

Libreto opery Straka zlodějka, při jehož psaní se jeho autor Giovanni Gherardini inspiroval skutečnou událostí, je poměrně komplikované: z krádeže stříbrné lžičky je nařčena služebná, které soud vyměří za její údajný čin trest smrti zastřelením. I jejího otce – dezertéra – čeká poprava. Právě on naneštěstí vlastnil podobnou stříbrnou lžičku a vidličky, které předal své dceři, aby je prodala a tak mu opatřila finanční prostředky. Celá situace navíc přijde velmi vhod matce mladého pána, který si obviněnou hrdinku hodlal vzít za ženu. Záměna obou lžiček by málem skončila tragicky, kdyby předmět doličný nebyl objeven ve věži v hnízdě straky zlodějky. A tak se diváci v samotném závěru dočkají i happyendu.

 „Je třeba si uvědomit, že v žádném evropském státě a režimu se za krádež jakéhokoli předmětu viník nepostihoval trestem smrti. A tak si v souvislosti s ústředním motivem, kolem kterého se celý děj točí, musíme uvědomit že se jedná o jakousi absurditu, přesněji řečeno vědomou nadsázku. Zároveň se jedná o klasické melodrama – tedy příběh o lásce a dobru, které jsou pokoušeny zlem a to téměř bez naděje ve šťastný konec. Ovšem jeho vyústění je ve svém výsledku pozitivní: špatné je potrestáno, dobro vítězí a lásce je přáno,“ přibližuje žánr režisér Martin Otava a dodává: „Jedná se o velmi svébytné dílo. Jako většina Rossiniho oper totiž osciluje mezi reálným příběhem a náhlým přerodem do abstrakce či stylizace. Skladatel pak nikdy nepropadne sentimentu a dokáže své dílo vždy vyvážit realistickým nadhledem.To je jeho typický rukopis.“

Rossinimu se podařilo příběh obdařit nesmrtelnými melodiemi. „Na jedné straně nabízí opera komické pasáže a báječné rytmy, které diváka strhávají, na straně druhé dokázal skladatel tuto radost zcizit a nahradit vážností. Ale jako skvělý kuchař – kterým Rossini ve skutečnosti opravdu byl – uměl tyto dvě stránky přesně vyvážit,“ charakterizuje autorův styl dirgent Miloslav Oswald. Složitý rozpor, se kterým se museli tvůrci vyrovnat, je možná také jednou z příčin, proč jsou Rossiniho opery tak málo uváděny. „Důležitým aspektem v Rossiniho tvorbě je také mimořádná náročnost pěveckých partů, čehož je Straka zlodějka rovněž důkazem,“ vysvětluje dirigent další důvod. Dílo je rovněž náročné pro svou značnou délku. „Je to velmi rozsáhlé dílo, mnohdy velmi vleklé a kdyby bylo uvedeno ve svém celku – tedy tak, jak bylo napsáno – mohlo by vyznít poněkud nudně. Hudba je bravurní, ale příliš velký prostor zde dostávají nekonečné ansámbly, které děj neposunují dopředu a v podstatě ani neumožňují rozvíjet hereckou akci,“ popisuje režisér Otava a dodává: „Společně s panem dirigentem Oswaldem a vedením divadla jsme proto dílo částečně redigovali a opatřili ho škrty, které mu dávají záruku životnosti. A tak se divák snad nebude ani chvilku nudit.“

Také v inscenačním a výtvarném řešení se tvůrci snaží dílo divákovi zpřístupnit co nejvíce: „Společně s vynikajícím scénografem Jánem Zavarským a kostýmní výtvarnicí Danou Svobodovou jsme zvolili způsob určité stylizace lehkosti a hravosti, která by měla těžkopádný děj odlehčit. Pohybujeme se ve výtvarném řešení, které je mírně realistické, ale spíše abstraktní, veselé, založené na barvě,“ charakterizuje styl režisér. Ve výtvarném pojetí se také opakuje motiv portrétu samotného skladatele, který tak bude na provedení díla zprostředkovaně „dohlížet“.

S vypjatými pěveckými party se museli vyrovnat nejen sólisté souboru opery a operety Moravského divadla, ale také hostující interpreti, které divadlo – vzhledem k množství rolí a alternacím – přizvalo ke spolupráci. Z krádeže obviněnou Ninettu ztvární v alternaci Elena Gazdíková nebo Barbara Sabella a jejího vyvoleného Giannetta hostující Róbert Remeselník nebo Jakub Rousek. Jakub Kettner s Vladimírem Třebickým alternují roli Fabrizia a Olga Koubková se Zdeňkou Mollíkovou roli jeho ženy Lucii. Ninettina otce Fernanda ztvární David Szendiuch nebo Vladislav Zápražný. V dalších rolích se objeví Jan Šťáva j.h. nebo Michael Kubečka j.h. (Podesta), Jana Dvořáková j.h. nebo Hana Kostelecká (Pippo) a dále např. Ondřej Doležal, Václav Málek, Milan Vlček, Petr Špaček, Jan Vaculík nebo Antonín Valenta.

Rossiniho Straka zlodějka nepatří – zejména pro svou náročnost pěveckých partů – k příliš často uváděným titulům evropských, ani světových operních scén. V dramaturgickém plánu Moravského divadla pro letošní sezonu pak zastupuje linii, jejíž snahou je nabídnout divákovi méně známá, výjimečná a náročná díla světového či českého repertoáru. To také zaujalo německou uměleckou agenturu, která projevila velký zájem prezentovat v rámci zájezdového turné právě tento titul.

Ještě před samotnou premiérou se tedy soubor opery a operety Moravského divadla vydal na evropské turné zejména po německojazyčných zemích. „Vzhledem k termínům partnerské německé agentury a možnostem přípravy inscenace v Moravském divadle jsme museli zvolit tuto variantu a první vlnu plánovaných zájezdů uskutečnit ještě před samotnou premiérou,“ komentuje rozhodnutí režisér inscenace Martin Otava. Nejprve soubor navštívil německá divadla a operní scény v Emdenu, Leverkusenu, Balingenu, Aschaffenburgu, Marktoberdorfu a Fuldě. Jednotlivá vystoupení se těšila velkému zájmu diváků a členové Moravského divadla své umění představili i v sálech s kapacitou větší než tisíc míst. Úspěch jednotlivých vystoupení pak s potěšením komentuje také dirigent Miloslav Oswald: „Titul Straka zlodějka ve mně původně vyvolával tak trochu strach z diváckého přijetí. Jedná se totiž o operu málo hranou, známá je zejména její rozsáhlá předehra a několik sólových partů. Ovšem s prvním zájezdovým vystoupením ve městě Emdenu ze mě vyprchaly jakékoli obavy a nejistoty. V zaplněném sále pro 900 návštěvníků a s úžasnou akustikou všichni účinkující potvrdili své schopnosti. A dlouhý potlesk pak byl nepopiratelným důkazem toho, že i malé divadlo dokáže v divákovi rozvířit vlnu pozitivních emocí a zanechat v něm velký zážitek.“

Následně se soubor vydal např. do francouzského Strasbourgu, švýcarského Langenthalu nebo německého Germeringu a v úterý 17. února 2009 pak turné završí v rakouském Villachu. „Musíme samozřejmě ještě shromáždit kritické ohlasy ze zahraničního tisku a dalších médií, dosavadní reakce odborníků jsou vůči našemu vystoupení velmi pozitivní a pochvalné,“ hodnotí úspěšnost turné šéfka souboru opery a operety Ludmila Machytková a dodává: „Věřím, že kvality představení ocení i olomoučtí diváci.“

Zdroj: bergmannova@hotmail.com