Studio Divadla Dagmar v Činoherním klubu
Činoherní klub uvádí:
Studio Divadla Dagmar / Karlovy Vary
Vladimír Fekar / SESTRA
Hledání vlastní identity skrz smrt své sestry a ztroskotaný vztah rodičů.
Neděle 13. února v 19.30 hodin
Režie: Hana Franková / Choreografie:Jan Hnilička / Světla a zvuk: Hana Franková / Hrají: Tomáš Havlínek, Tereza Pachtová, Ivana Sedláčková, Jan Hnilička
Patnáctiletý Sven jednou v šuplíku najde rodný list své mrtvé Sestry, o které nevěděl. Brzy nato se mu Sestra zjeví. Skrze hledání pravdy o své Sestře a její smrti a zároveň skrze snahu o porozumění ztroskotanému vztahu svých rodičů se snaží nalézt vlastní identitu.
***
Zpravodaj č. 4 / 80. Jiráskův Hronov / 2010
Záležitost přinejmenším diskutabilní
„Jsem těhotný muž. A mám dítě se svou mrtvou sestrou,“ říká Sven, mladý – a také hlavní – hrdina hry Vladimíra Fekara Sestra. Myslím, že tato slova přesně vyjadřují svět této hry. Už její základní výchozí situace je sama velmi ireálná: Svenovi se zjeví jeho mrtvá sestra Patti a tím se otevře řada otázek. Některé z nich jsou koneckonců v rovině zcela reálné, a chcete-li realistické, což platí především o tématu manželského vztahu otce a matky těchto dvou sourozenců. Ale pak už se text ve svých motivicko-tematických liniích od této reality odpoutává. Sven začíná pátrat nejen po tom, proč Patti zemřela, ale také po své identitě. Zpočátku to vypadá poměrně jednoduše: prohlašuje, že se o něm vždycky rozhodovalo, takže se nemohl rozvinout v jedinečnou osobnost. Ale pak se vše komplikuje, neboť Patti jaksi prorůstá
do něho a on do Patti, padají slova o incestu – na jevišti se sice neodehraje – ale zato se takto otevírají dveře k sestupu do hlubinné psychologie na straně jedné, a do absolutní a totální fikce na straně druhé. Všechno se dokonale proplétá se vším a zdá se, že autor je s nepřehlednou absurditou, k níž dojde, spokojen, že k ní cílí. A inscenace to potvrzuje. Jestliže až do závěru stála především na slově – rozumějme tím i na slovních popisech prostředí a akce té nebo oné postavy – tak najednou na konci nastupuje pohyb. Matka tančí s otcem tango, které můžeme – budeme-li chtít - pokládat za jakési vyřešení jejich vztahu a na posteli stojí Sven s Patti a láskyplně se rukama dotýkají; jsou jednou bytostí, prolnuli se vzájemnou láskou, našli v tom druhém sebe sama? Čert ví, ale něco mezi nimi je, co je uvádí do jakéhosi
harmonického bytí. Slouží zajisté Studiu Divadla Dagmar z Karlových Varů ke cti, že se pustilo do tohoto neobvyklého a nesnadného textu s energií a soustředěností vskutku úctyhodnou.
A ohlas nočního představení dokazuje, že ledacos z textu rezonuje s obecenstvem. Leč ani tak se nemohu zbavit dojmu, že hlavním výsledkem této práce byl zrod dalšího příspěvku k uvažování o cestách současného textu pro divadlo a scénických postupů. Což nazíráno z hlediska JH jako zdroje jistých inspirací jistě není
marné; naopak. Ale z hlediska scénického tvaru, jež se touto inscenací předkládá, je to záležitost přinejmenším diskutabilní.
Jan Císař
***
Studio Divadla Dagmar*
Studio Divadla Dagmar a pedagogické školy je součástí otevřené společností profesionálních divadelních umělců, Divadla Dagmar, která pracuje od roku 1993. Studio vzniklo na jaře 2001 z bývalých členů Dětského studia tvořivé dramatiky a ve spojení s pedagogickou školou pracuje od konce školního roku 2005/06.
Je složené převážně ze studentů středních škol. Dramaturgie Divadla Dagmar jsou zaměřena zejména na systematickou tvorbu
pro děti a mládež. Za dobu svojí existence byl soubor se svými inscenacemi pozván do Rakouska, Chorvatska, Německa, Kanady, Litvy...
*DIVADLO DAGMAR
Karlovy Vary, Komorní scéna „U“
Střední odborná škola pedagogická, Gymnázium a Vyšší odborná škola Karlovy Vary
Vstupenky za 90 Kč lze objednat na
www.cinoherniklub.cz a zakoupit v pokladně Ve Smečkách 26, Praha 1.
Přehlídka amatérských divadelních souborů v roce 2011 se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.
Těšíme se na shledanou v Činoherním klubu
Zdroj:
