Studio Ypsilon oživí příběh Freda Astaira a Ginger Rogersové
Ypsilonka začne rok 2017 premiérou nové inscenace Jana Schmida Varieté Freda A. aneb Chytání větru. Premiéry se konají 12. a 15. ledna od 19.30 hodin ve Studiu Ypsilon. Titulní roli a choreografii vytvořil Jan Onder.
Autor a režisér Jan Schmid postavil text nové ypsilonské hry především na nově objevených souvislostech. Nejen spolu s dramaturgem Jaroslavem Eltíkem přišel na pražský původ Freda Astaira, kterého máme během dvacátého století spojeného především s Amerikou, New Yorkem a s Hollywoodem. Jeho židovský dědeček žil totiž v Praze na Josefově a jmenoval se Austerlitz. S objevením těchto souvislostí napomohl také Archiv hlavního města Prahy. Text nicméně není tak docela v pravém smyslu divadelní hra, ale byl psán jako dramatický koncept situací a materiálů, který vznikl na základě kolektivní improvizace.
Nejen tyto principy konkrétněji vysvětluje Jan Schmid: „Dlouhodobě vytvářím dramaturgii Studia Ypsilon, přicházím na témata a látky, o nichž by bylo dobré vypovídat. Často jsou to nejrůznější objevy. Před časem jsem například narazil právě na zajímavou informaci o původu Freda Astaira. Navíc působení divadla by mělo být založeno na synergii, tj. na principu součinnosti či spolupůsobení všech jeho jednotlivých složek. Divadlo je složitý organismus, svým způsobem specifická životní forma, jejíž umwelt, neboli osvětí se utváří ze vzájemné interakce všeho se vším.“ K nově vytvořenému textu také dodává: „Informace objevené v Praze nás donutí, alespoň klouzavým retrospektivním způsobem navštěvovat Ameriku a pokoušet se o nalézání nových souvislostí. Celkově vycházíme především ze vzpomínek Fredovy taneční partnerky Ginger Rogers, kterou hraje Jana Synková, a jejího posledního manžela (Oldřich Navrátil), který má možná svěžejší paměť, přičemž mladou tančící Ginger bude s Janem Onderem jako retro tančit Bára Skočdopolová, takže to budou i časté skoky mezi tenkrát a dnes.“
Diváky bude životním příběhem fenomenálního tanečníka, spojeného především s hudebním a tanečním filmem, provádět detektiv příběhu Petr Vršek s partnerkou Kamilou Kikinčukovou, která bude vedle postavy detektivova pomocníka Watsona rovněž sestrou Freda Astaira Adélou. Z programu inscenace se například diváci navíc dozvědí, že se v inscenaci objeví také osobnost Hugo Haase, který se po nuceném odchodu z meziválečného Československa prosadil jako herec, scénárista, režisér a producent rovněž v Hollywoodu.
Vzhledem k látce bude tentokrát hrát důležitou roli i tanec, aby bylo jeviště v něčem podobné tehdejšímu zábavnému americkému divadlu. Žánrově se pohybujeme mezi vaudevillem, revue a varieté. Celou choreografii má na starost choreograf a tanečník Jan Onder, který současně přijal titulní roli Freda Astaira. „(…) jestli se vůbec můžu i vedle Freda Astaira považovat za tanečníka, máme společné to, že jsme detailisti. Myslím, že všichni tanečníci jsou perfekcionisti, protože tanec se skládá z detailů, které potom vytvoří ten úžasný celek,“ řekl k nastudování role v rozhovoru pro ypsilonský Zpravodaj Onder a dodal: „Jsem především tanečník společenských tanců, teď používám swingové pohyby a interpretace a i přesto, že se swingem nemám moc zkušeností, rozumím charakteru pohybu. A naštěstí jsme mluvili s panem režisérem o tom, že step nemusí být paradoxně vždycky jen o bezchybném stepování. V představení zazní skvělé rytmické písničky jako třeba Cheek to Cheek, Night and Day nebo Puttin' on the Ritz a další, takže si myslím, že to bude takové svěží…a zdá se mi, že i herci jsou nadšení, že to je zase možná trochu jinak.“
Scénografem inscenace je Ondřej Zicha, žák Miroslava Meleny, dlouholetého kmenového scénografa Ypsilonky. O hudební stránku a její nastudování se postaral skladatel Vráťá Šrámek a Dominik Renč. Herec Martin Bohadlo je autorem filmové dotáčky. Vedle toho vytvořil seriál krátkých videopozvánek nejen ze zákulisí divadla, které provázely vznik inscenace včetně tanečního sóla Jana Ondera na Karlově mostě. „Točili jsme v šest ráno, bylo pod nulou, Honza tančil jen v tričku a saku, bylo to náročné, v půl sedmé už se objevovali první turisti, tak jsme museli utéct, abychom zachovali tajemnou atmosféru Karlova mostu“ říká s úsměvem Bohadlo.
