Švandovo divadlo uvedlo v Páclově režii Křišťálovou noc

Předposlední premiérou Švandova divadla v Praze v této sezoně byla dnes večer inscenace Křišťálové noci Františka Hrubína. Připravil ji hostující režisér Štěpán Pácl, čerstvý držitel Ceny Alfréda Radoka Talent roku, se Zuzanou Onufrákovou, Stanislavem Šárským, Emmou Černou, Filipem Čapkou, Miroslavem Königem, Miroslavem Hruškou a Janou Pidrmanovou.
Křišťálovou noc napsal Hrubín jako svůj druhý text pro Národní divadlo v roce 1961. Do české dramatiky sešněrované socrealistickými předpisy tak vnesl nový život, zejména díky neschematickým a rozporuplným postavám. V současné době je hra podle dramaturgyně smíchovské scény Terezy Marečkové pozoruhodným svědectvím doby, ve které vznikala. Nejbližší reprízy se uskuteční 30. května, 7. a 9. června.
Křišťálovou nocí se Švandovo divadlo vrátilo ke klasickému dramatickému textu, do sféry soukromé až intimní. Úprava nevytrhla text z dobového prostředí, naopak si s "retrostylem" pohrála. "Vycházíme z dobovosti i ve vizualitě. Plně zachováváme Hrubínův jazyk," uvedla Marečková.
Hudbu k inscenaci složil Jakub Kudláč, který na scénu posadil dechové trio - trumpetistu, pozounistu a klarinetistu. Žánrově se pohybuje od dechovky patřící na venkovskou pouť až k současným zneklidňujícím polohám. Místy muzikanti přímo doprovázejí a pointují situace; ladí tak s vnitřní hudebností Hrubínova jazyka, který je postaven na rytmu a melodice.
Hrubín v této své hře vytvořil syrové mezilidské drama místy proťaté groteskními výpady. Přivedl v něm na jeviště dva světy, které se o jedné červnové pouti na chvíli protnou. Do rodného domu na vesnici se přijíždí podívat úspěšný stárnoucí básník, aby ukázal své mladičké druhé ženě kraj svého dětství. Místo idylky však nachází rozklad, zobrazený tragikomickým rozpadem rodiny svého strýce. Rodiny, jež nedávno prošla tak jako celý venkov kolektivizací a proměnou vlastnických vztahů, které pro ni byly po mnoho desetiletí určující. Nové poměry přinesly novou nejistotu.
"Plíživé vraždění duší na dvorku a na zápraží. Teror dupající po křehkosti za doprovodu kolotočářské muziky. Strach drobí každé slovo tak lehce, jako se drobí srdce z pouti, které nikdo nechce. Této průzračné noci nikdo o život nepřijde. Ale přece je třeba o něj každým dechem bojovat - odvahu najde málokdo," charakterizoval výsledek režisér.
V polovině 50. let oslovili Františka Hrubína dramaturg Karel Kraus a režisér Otomar Krejča, aby v rámci jejich dílny současné hry při Národním divadle napsal drama ze současnosti. Prvním společným počinem byla Srpnová neděle (1958) a následovala Křišťálová noc.
Posledními Páclovými pracemi Štěpána Pácla před touto inscenací byly inscenace Tylovy hry Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové v Národním divadle moravskoslezském a inscenace Brand-Oheň v pražském Divadle v Celetné.