ŠVANDOVO DIVADLO VE ZNAMENÍ MERLINA
Švandovo divadlo na Smíchově uvede Dorstova Merlina zatím v největším rozsahu, v jakém byl v České republice inscenován. Hra je rozdělena do dvou částí. První z nich má premiéru 16. října 2010, druhá 11. prosince 2010. Režisérem obou je nový umělecký šéf smíchovské scény Dodo Gombár.
O autorovi
Tankred Dorst (*19. prosince 1925; Oberlind u Sonnebergu, Německo)
V sedmnácti letech narukoval na západní frontu (jako válečný zajatec se ocitl v Anglii, USA a Belgii); ze zajetí v západní zóně byl propuštěn až na podzim roku 1947. Po dodatečné maturitě (v pětadvaceti letech) se věnuje studiu germanistiky a dějin umění v Bamberku; později v Mnichově, kde studia rozšiřuje o divadelní vědu.
Spolupracuje se studentským loutkovým studiem Das kleine Spiel, pro které napíše do roku 1959 šest textů; první z nich je zveřejněn roku 1957 – Tajemství loutek (Geheimnis der Marionette). Úspěch zaznamenává až díky jednoaktovce na motivy čínské stínové hry Velké lhaní před hradbami (Grosse Schmährede an der Stadtmauer). Vedle vlastní tvorby pracuje jako lektor, píše scénáře pro školní filmy, postupem času překládá (např. Molièrova Lakomce).
V roce 1959 obdržel cenu Národního divadla v Mannheimu za hru Společnost v době podzimu (Gesellschaft im Herbst). O rok později se dočkaly uvedení kromě této hry i Zatáčka (Die Kurve) a Svoboda pro Clemense (Freiheit für Clemens). Právě při televizním natáčení hry Zatáčka se seznamuje s režisérem Peterem Zadekem a začíná jejich dlouholetá spolupráce (který jej mj. vyzve i k napsání hry na náměty cyklu artušovských legend).
Vznikají hry, např. Maurka (Die Mohrin) či Toller; posléze ve spolupráci s Ursulou Ehlerovou (s ní se poprvé setkává v roce 1970, později se stává také jeho životní partnerkou) Ledový věk (Eiszeit; 1972), Na Chimborazu (Auf dem Chimborazo). Píše další texty, např. Zakázaná zahrada (Der verbotene Garten), Heinrich aneb Bolesti fantazie (Heinrich oder Die Schmerzen der Phantasie), Já, Feuerbach (Ich, Feuerbach), Korbes, Karlos, Pan Paul (Herr Paul), Do Jeruzaléma (Nach Jerusalem), Linie stínu (Die Schattenlinie) či Legenda o nebohém Jindřichovi (Die Legende vom armen Heinrich).
Tankred Dorst získává řadu ocenění, mj. Cenu Georga Büchnera Německé akademie pro řeč a básnictví v Darmstadtu a medaili Carla Zuckmayera za zásluhy o německou řeč. Koncem sedmdesátých let je jmenován členem Německé akademie pro řeč a básnictví v Darmstadtu.
V Čechách je poprvé jeho text inscenován v plzeňské sekci Českého rozhlasu. V režii Vladimíra Tomana je uvedeno Velké lhaní před hradbami (překlad František Fabián). V roce 1980 inscenuje Ladislav Vymětal v Divadle Rokoko hru Maurka (překlad Jiří Stach). Merlina (v překladu Vladimíra Tomeše) uvede na jaře roku 1988 Realistické divadlo (v režii Miroslava Krobota). O čtyři roky později v témže divadle, tentokrát už nesoucím název Labyrint, se v jeho studiové scéně odehraje premiéra hry Fernando Krapp mi napsal dopis (překlad Ondřej Černý, režie Petr Lébl; později reinscenováno v Divadle Na zábradlí). Hru Já, Feuerbach uvádí o rok později Malé divadlo v Liberci (překlad Vladimír Tomeš, úprava a režie Julek Neumann). V roce 1995 se české premiéry dočká hra Pan Paul v Národním divadle na scéně Kolowratu (překlad Vladimír Tomeš, režie Martin Porubjak).
O hře
V roce 1978 uzavírá hamburskou činohrou smlouvu na hru o Merlinovi. Text vzniká dva roky (autor nepsal scény sousledně, začínal velkými scénami druhé části); na jeho vzniku se podílí i Dorstova spolupracovnice a celoživotní partnerka Ursula Ehlerová. Původní záměr inscenace ve staré hamburské rybí tržnici (Fischhalle) se však nezdařil. Merlin aneb Pustá zem (Merlin oder Das wüste Land) vychází knižně v roce 1981 a v říjnu téhož roku se dočká i svého prvního jevištního uvedení v režii Jaroslava Chundely (v Düsseldorfu). O rok později má premiéru v mnichovské Kammerspiele (režie Dieter Dorn). Merlin byl záhy inscenován např. v Curychu, Vídni, Rotterdamu, Budapešti, ale také v Brazílii či Mexiku.
Tankred Dorst se nechal artušovskými legendami inspirovat velmi volně a využil základních příběhů k hledání podstaty člověka, otázce, zda ještě lze v dnešním zrelativizovaném světě rozlišit dobro a zlo a jaká je daň za hříchy spáchané na svých dětech či ideálech. Svoji dramatickou fresku skládá z nejrůznějších forem, stylů i žánrů, aby ani na chvíli nenechal diváka v klidu a jednotlivé situace nabízel z více pohledů.
Dorst: I Merlin je plný velké skepse vůči utopiím. Přesto věřím, že nelze žít bez utopie, skromněji řečeno bez určitého životního plánu. Už ráno vstáváme s malou utopií: máme v plánu určitý projekt, nějakou cestu. Proto si čistíme zuby a nezůstáváme ležet v posteli.
……
Ehlerová: Merlin nevytvoří kulatý stůl sám, dá ho vytvořit, a špatně si ho obsadí.
Dorst: V Merlinovi je smíchán vizionář s entertainerem. Myslím si, že v každém umělci je v jistém smyslu kus takového baviče. Je zvědavý a plný chuti experimentovat. Merlin je prototyp režiséra, který má fantazii a sílu přivádět lidi na určitou cestu. Ale z toho je rázem morální problém. Která cesta je správná? „Buď sám sebou!“ Ale kdo je ten „sám“? Neobjeví se v něm třeba zločinec? Merlin uvádí lidi do různých situací, pozoruje, jak se s nimi vyrovnávají, pokouší se je nasměrovat k určitému cíli – k utopii.
……
O inscenaci
Dorst: Divadelní hra žije tím, že se jí zmocní jiná fantazie.
Režisér Dodo Gombár se nechal inspirovat pestrostí a přizval ke spolupráci nejen hostující herce (např. Csongora Kassaie), ale i zpěváka Ondřeje Rumla, houslistku Gabrielu Vermelho, tanečnici Lindu Fernandez Saez, stepaře Jana Bursu či hudebníka Romana Holého. Z domácího souboru se pak představí mj. Kamil Halbich, Robert Jašków, Petra Hřebíčková, Kristýna Frejová či Stanislav Šárský.
Nová inscenace Švandova divadla Vás zavede na pomezí snu a reality, podivného zdání, kde čas ztrácí na významu. O to víc jsou podstatnější přání a potlačované touhy, úzkosti a střety se sebou samým. A přitom se vynořují dávné příběhy, ve svém základu se neustále opakující, dostávající novou příležitost být vyprávěny. A stejně tak se znovu a znovu tam někde na obzoru vynořuje lidská duše, věčně tápající mezi dobrem a zlem; snažící se je alespoň občas rozeznávat.
Tvůrci
Obsazení a osoby
Csongor Kassai j.h. / Merlin
Kamil Halbich / Král Artuš
Kristýna Frejová / Lancelot z Jezera
Petra Hřebíčková / Královna Ginevra
Zuzana Onufráková / Mordred
Patrik Děrgel j.h. / Parzival
Matyáš Valenta j.h. / Sir Galahad
Tomáš Pavelka / Sir Gawain
Viktor Limr / Sir Kay
David Punčochář / Sir Girflet
Matouš Filcík / Sir Gaheris
Robert Jašków / Ďábel
Réka Derzsi j.h. / Hanna, Paní Bisena, Slečna z Astolatu
Milan Kačmarčík / Klaun, Sir Lamorak
Miroslav Hruška / Král Vortiger, Sir Orilus, Truhlář
Stanislav Šárský / Král Uther Pendragon, Sir Ector, Kronikář
Gabriela Vermelho j.h. / Proximus, Ješuta, Morgana le Fay
Jan Bursa j.h. / Král waleský, Agrawain, Sir Persant
Filip Čapka / Král cornwallský, Sir Beauface
Jaroslav Šmíd / Sir Ither, Sir Ironside
Apolena Veldová / Herceloida, Blanchefleur, Morgawsa
Eva Leimbergerová / Isolda, Elaina
Ondřej Ruml j.h. / Zpěvák, Sir Segramur, Sir Gareth
Blanka Popková / Paní, co hlásí
Linda Fernandez Saez j.h. / Smrt
Mário Čermák j.h. / On
Překlad: Vladimír Tomeš
Režie: Dodo Gombár
Dramaturgie: Martina Kinská
Scéna a kostýmy: Eva Jiřikovská
Hudba: Roman Holý
Hudební spolupráce: Gabriela Vermelho
Pohybová spolupráce: Linda Fernandez Saez a Jan Bursa
Premiéra 16. října 2010
ŠVANDOVO DIVADLO NA SMÍCHOVĚ
Zdroj: valcova@svandovodivadlo.cz
