Svatopluk Beneš – jeden z největších gentlemanů filmového plátna
Praha 28. dubna (ČTK) - V herecké náruči Svatopluka Beneše se vystřídaly snad všechny ženské hvězdy 30. a 40. let. Byl vždy šarmantní, okouzlující a galantní. Ze škatulky romantických milovníků a světáků se dostal až ve zralém věku. Poslední léta však tento noblesní elegán bojoval s dlouhou nemocí, které nakonec ve svých 89 letech podlehl.
Svatopluk Beneš se narodil 24. února 1918 v Roudnici nad Labem. Studoval konzervatoř v Praze a s herectvím začal už v 16 letech. Divadlo opustil teprve v roce 1990, ale ze stříbrného plátna zcela nezmizel. V roce 2003 se ještě objevil ve filmu Želary, v němž si držitel Ceny Thálie za celoživotní dílo zahrál poprvé před kamerou s další hereckou legendou Zitou Kabátovou.
Svého času největší filmový milovník přitom vždycky chtěl být komikem. Svůj anglický suchý humor sice častokrát uplatnil, například jako filmový bratr Rudolfa Hrušínského v Hostinci U kamenného stolu nebo na jevišti jako Higgins v Shawově Pygmalionu, největší slávu mu ale přinesly právě milovnické role. "Tehdy jsem hrál sám sebe - mladého, věčně zamilovaného kluka," vzpomínal vždy šarmantní Beneš a netajil se tím, že rolí nejbližší jeho tehdejšímu naturelu byl asi Ríša z Pohádky máje.
První milostnou scénu si zahrál jako jedenadvacetiletý ve filmu Ohnivé léto, a to s tehdy už velmi populární Lídou Baarovou. "Měl jsem hroznou trému, když jsem ji měl políbit do výstřihu. Ale Lída mi řekla: Jenom se neboj a pořádně mě bafni. Tak jsem to udělal," líčí nezapomenutelný zážitek jeden z mála herců, který Baarovou nezavrhl ani v jejím těžkém období. Například ve vykonstruovaném procesu v roce 1946 vystoupil Beneš jako jeden z korunních svědků její obhajoby.
Benešových divadelních i filmových partnerek bylo mnoho, ale jak sám přiznává, byl spíše milovníkem na plátně než v životě. Výjimkou z tehdejších hvězd, s níž Beneš jistou dobu žil, byla Adina Mandlová. "Ale bylo to krátké. Adina byla o osm let starší a velmi mi imponovala," poznamenal Beneš. Se svou manželkou Boženou byl více než půl století a narodily se jim dvě děti.
Z rolí floutků a lehkomyslných světáků vytáhl Beneše až herec, režisér a překladatel Ota Ornest. Pod jeho vedením v Městských divadlech pražských strávil Beneš krásné roky, zamiloval si například G. B. Shawa, jehož humor mu byl blízký a v jehož hrách vytvořil několik velkých rolí. Ze čtyřiceti let v Městských divadlech pražských, kam přešel v roce 1950 z Divadla na Vinohradech, vzpomínal rád i na spolupráci s Alfredem Radokem, Miroslavem Macháčkem či Václavem Hudečkem.
Svatopluk Beneš vytvořil desítky filmových a divadelních rolí a kromě opojných úspěchů zažil i těžké chvíle. "Být hercem to také znamená stanout zlomen vlastní bolestí tváří v tvář publiku, a přesto nedat najevo svůj stav. Hrát a přitom mít na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal," napsal ve vzpomínkové knize Být hercem.
nob tom snm
