Světová premiéra hry Milana Uhdeho Nanebevzetí doktora Fausta ve Studiu Ypsilon

Studio Ypsilon pokračuje v oslavě životního jubilea a v červnu obohatí repertoár této legendární pražské scény, která své šedesátiny připomněla například výstavou YPSILONKA! v Domě fotografie, inscenace Nanebevzetí doktora Fausta. Ve světové premiéře nové hry Milana Uhdeho herci s ypsilonským humorem svádějí odvěký souboj Dobra a Zla v nás. Jak Freud pravil, to není kabaretní koncept, to je reálný souboj naší mysli s naším podvědomím.

Všichni máme svého Mefistofela. Příběh Fausta je starý, ale v každém z nás přítomný. Dostali jsme svobodu a s ní i pokušení. „Když se nedopustíš chyby, nic nepochopíš.“ – říká Mefisto. O vzniku hry a proč si vybral postavu Fausta autor Milan Uhde prozradil: „Faust je mé staré téma od roku 1967, kdy mi režisér Alfréd Radok vyprávěl o svém záměru zobrazit goethovského hrdinu jako prvního novodobého pachatele pokusů na lidech. Myslel to prý dobře, dopadlo to zle. Žádná z postav hry není jednoznačně záporná ani kladná. Faust je sice zločinec, ale je to podivuhodný zločinec, který se zločinů dopustil jednak pod Ďáblovým vlivem, ale také s Božím souhlasem. Je to komedie pro něžný, jemný úsměv plný pochopení. Není to legrace k popukání, ale je to komedie svého druhu. Hra o zlu, které je ovšem záměrně připraveno, vhozeno jako míč.“

V režii Juraje Nvoty, nepřehlédnutelné osobnosti současného divadla a filmu, který se tímto vrací do Ypsilonky po dvaceti letech, se představí Petr Vršek, Jan Večeřa, Paulína Labudová, Barbora Skočdopolová, Jaroslava Kretschmerová, Jan Bradáč, Dominik Renč, Roman Janál, Martin Janouš a Jan Jiráň. Za scénou stojí Tomáš Rusín, kostýmy navrhuje Zuzana Štefunková – Rusínová, autory hudby jsou Miloš Štědroň, Dominik Renč a Jan Bradáč.

Premiéry jsou na programu 7. a 9. června, první repríza proběhne 10. června a do konce divadelní sezony Studio Ypsilon uvede představení ještě 27. června.

Juraj Nvota vybavil v úvodu hru zápisem, který podle něj vznikl během čtení knihy Vášně mysli od Irvinga Stona o životě Sigmunda Freuda: „Když Freud viděl Krále Oidipa, uvědomil si, že – v člověku existují dvě mysli a fungují nezávisle na sobě. O konfliktu mezi Bohem a Ďáblem se dočetl mnoho, hlavně v Goetheho Faustovi, ale zápas mezi Dobrem a Zlem vždy chápal jen jako literární a náboženský koncept, ve své povaze ryze symbolický. Po Oidipovi mu poprvé porozuměl. Bůh je vědomá, logická, zodpovědná část mysli, ta síla, která člověka vyvedla z moře, z jeskyně a proměnila ho v rozumnou tvořivou bytost. Ďábel je nevědomí, zloduch v nás, který čeká na příležitost, aby začal závidět, pomlouvat, klamat, škodit, ničit, krást, vraždit. Na takto prokletém místě se neuchytí věda, kázeň, rozum, civilizace, ani umění.“