Teritorium 19. května a 20. června v NoD

Obklopujeme se vědomím vlastních úspěchů. Obklopujeme se trapasy a pocity nezdaru. Čím více se zabydlujeme ve svém teritoriu, tím hůře se nám daří vykročit vstříc někomu jinému.

Koncepce, výchozí scénář a režie: Jiří Adámek

Dramaturgie: Martina Musilová

Pohybová spolupráce: Zuzana Sýkorová

Projekce: Eva Jiřička

Scéna a kostýmy: Kristýna Täubelová

Design zvuku: Mikoláš Růžička a Jan Veselý

Světla: Marek Střížovský a Radek Pytelka

Asistentka produkce: Eva Kočišková

Hrají: Pavol Smolárik, Anna Synková, Daniel Šváb, Ivana Uhlířová, Petr Vančura

Koprodukce:

jedefrau.org a Experimentální prostor Roxy/Nod

finančně podpořily Ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha a Nadace Český literární fond

“Jinou práci se slovem a jazykem nabízí letos třiatřicetiletý režisér Jiří Adámek a jeho v roce 2007 zahájený projekt théâtre musical nazvaný Boca Loca Lab. Po vycizelovaných, na politicko-společenská témata zaměřených inscenacích Tiká tiká politika, Klikněte na video a Evropané přišel tentokrát se zdánlivě daleko volnější formou s vysoce intimním obsahem. Pět performerů – Pavol Smolárik, Anna Synková, Daniel Šváb, Ivana Uhlířová a Petr Vančura – se v improvizaci nazvané Teritorium civilně a zdánlivě nahodile pohybuje po „brookovsky“ prázdném čtvercovém koberci. Ze dvou stran sedí diváci, z dalších dvou jsou holé stěny, na které se promítá předtočené video se stejnou hereckou pěticí. Živí performeři mezi tím vytvářejí před diváky nekonečné pohybové a slovní variace. Narážejí na sebe, vyhýbají se, zastavují. Dívají se na sebe, hledí do prázdna, převlékají se. A stále mluví, tiše i hlasitěji. Základem jejich myšlenek a vět je slovo „moje“, ke kterému přidávají různé osobní i vnější atributy a významy. Jazykově je však vykloubí – Moje kartáček na zuby, Moje bratr přišel, Moje co si počneš… Vzniká jakási abstraktní poezie, zvuková a pohybová kompozice. Téma je čím dál osobnější a intimnější. Herci komentují i sami sebe v zrcadle promítaného videa. Vytvářejí mezi sebou miniaturní vztahy a vazby. Přesto nakonec všichni, tak jak přišli – sami a osamělí – i odcházejí. Teritorium vlastních světů nelze překročit, jen se – snad – na chvilku mohou s jinými prolnout. „Já“, „moje“ – nic jiného neexistuje. Je zajímavé, že k této formě intimní pohybové a slovní improvizace, jež je v podstatě před divákem rafinovaně skládanou Rubikovou kostkou z předem připravených a na sebe navazujících osobních motivů a témat, dospěl perfekcionista Jiří Adámek. Spíše bych ji čekal od improvizátorů z okruhu Krepska. ”

Vladimír Hulec, in: Divadelní noviny, 8/2010

vstupné 250,-/150,-

Zdroj: info@roxy.cz